Podzemní zasedání rady starověké pozemské odtržené civilizace

Podzemní zasedání rady starověké pozemské odtržené civilizace a hlášení Aliance SSP – „Země jako včelí plástev“ (část 1.)

Jednání ze 3. a 4. září 2015

Existence tajných kosmických programů byla pečlivě a opatrně skryta před americkou veřejností a před celým světem po více než 75 let.

Jak víte — pokud jste si tyto stránky přečetli nebo jste se dívali na týdenní seriál Cosmic Disclosure na Gaiam TV — vyrůstal jsem ve světě, který je tak daleko za hranicemi představivosti většiny lidí, že by mé zkušenosti byly okamžitě odepsány jako fikce. Většina nadšenců UFO věří, že americká vláda v roce 1947 získala funkční mimozemské plavidlo během hávarie v Roswellu — před téměř 70 lety. Mnozí také věří, že tato plavidla byla úspěšně využita „reverzním inženýrstvím“, což dalo vládě možnost snadno cestovat po celé naší sluneční soustavě — a mimo ni.

I s tou primitivní raketovou technologií 60. let, jsme byli schopni poslat lidi na Měsíc, přistát tam a jezdit po jeho povrchu měsíčními vozítky. Nicméně, lidé stále mají velmi silný mentální blok při představě, že naše vlastní plavidlo, zpracované reverzním inženýrstvím letělo na Měsíc, Mars a jinde a že tam byla použita k vybudování základen z místních materiálů. Je skutečne možné, že by tajný vesmírný program mohl existovat bez toho, aniž bychom o něm věděli? Rozhodně.

Projekt Manhattan vyvinul jadernou bombu. Tento pojekt byl v provozu po dobu sedmi let, zaměstnával více než 120 000 lidí a vytvořil několikanásobná tajná zařízení po celých Spojených státech — a téměř žádný z jeho zaměstnanců vůbec nevěděl, na čem se tam pracovalo, dokud nebyly bomby odpáleny. Vězte, že ani jedna osoba z projektu Manhattan nepromluvila. Ani jedna. Nikdy. Trest za promluvení byl dostatečně děsivý, aby se zajistilo úplné mlčení. Z tohoto důvodu je zcela možné, že mohly být vytvořeny ještě pokročilejší programy, v mnohem větším rozsahu, které existují do dnešního dne — bez jakékoliv znalosti ze strany veřejnosti.

Dovolte, abych vás ujistil: Tajné vesmírné programy [SSP] jsou absolutní skutečností. Tyto základny venku existují. Jsou obrovské co do velikosti, rozsahu a technologie. Naše planeta se nyní rozpadává ve „větší depresi“, protože většina našeho bohatství byla odčerpána k vybudování této obrovské, meziplanetární infrastruktury. Stálo to NASA opravdu 209 miliard dolarů, aby mohla vypustit raketoplány několikrát do roka? Ne. Stála výroba jednoho bombardéru Stealth opravdu 2 miliardy dolarů? Ne. „Ztratil“ Pentagon opravdu 2,1 bilion dolarů, jak nám Donald Rumsfeld oznámil den před 11. zářím? Ne.

Viděl jsem tato obrovská, třpytivá zařízení, která za naše peníze vybudovali, na vlastní oči – přes okna a průhledné panely vyspělých kosmických lodí. Já jsem v těchto plavidlech přistál a po těchto základnách jsem chodil. Setkal jsem se s lidmi, kteří tam žijí a pracují. Viděl jsem jejich tváře a mluvil jsem s nimi — stejně jako teď mluvím k vám. Existují miliony dalších lidí, kteří se původně narodili zde na Zemi a kteří mají podobné zkušenosti. Bohužel, téměř žádní z nich se zatím nepřihlásili, protože hrozba, když by tak učinili, může být smrtící a je téměř nemožné se vrátit na Zemi, jakmile jednou do tohoto světa vstoupíte.

Mnozí z nich jsou nyní součástí tohoto světa, kdy měli své paměti vymazány, měli implantovány krycí vzpomínky a pak žili normální pozemské životy. Někteří z těchto lidí, kteří byli o tyto úžasné vzpomínky a zážitky okradeni, jsou některými z těch nejsilnějších skeptiků těchto témat.

Rychle jsme zjistili, že naše vlastní Sluneční soustava se doslova hemží inteligentními civilizacemi — z mnoha různých míst. Některé z nich jsou velmi benevolentní, některé jsou velmi negativní a ostatní jsou jen na návštěvě, aniž by si vybíraly strany.

Důvodem, proč je pozorováno tolik různých typů UFO, je, že venku existuje velmi mnoho různých civilizací, které v našem vzdušném prostoru operují — s obrovskou rozmanitostí technologií, které mají k dispozici.

Tato SSP jsou vlastněna a řízena velmi temným aspektem naší planety už po nějakou dobu. Je to mezigenerační kult, který se datuje nazpátek přinejmenším k Římské říši. Mnozí lidé tyto „Tajné pozemské vládní syndikáty“ nazývají ilumináty nebo Cabal. Jejich hlavní činností je budování super-pokročilé technologie – a oni se v tom stali skutečně dobří. I když se to může zdát nemožné, bylo mi řečeno, že jsou nyní zapojení do pravidelného obchodu s více než 900 různými inteligentními civilizacemi. Jestliže se ukáže někdo, kdo má něco novějšího a lepšího než ty staré věci, rychle najdou způsob, jak je získat a pak je hromadně vyrábět — bez ohledu na to, jak neetické nebo brutální metody jsou k tomu zapotřebí.

Protože tyto tajné pozemské vládní syndikáty mají velmi negativní duchovní přesvědčení, spojily se s tou nejvíce zlou a nejsilnější mimozemskou skupinou ze všech – s konfederací reptiliánských humanoidních ras, které jsou obecně známy jako Draco.

Je to smutná, ale pravdivá skutečnost, že drtivá většina těch, kteří se k SSP připojili, jsou nuceni účastnit se brutálních a děsivých situacích, které zajišťují, že nemohou nikdy uniknout a že nikdy nebudou mluvit, i kdyby se jim uniknout podařilo. Já jsem byl osobně vmanipulován do mnoha situací, které byly hluboce traumatické a navždy změnily můj náhled na realitu.

Před několika lety se v rámci této skupiny vytvořila aliance, aby byl na této planetě obnoven mír a svoboda a aby se uvolnily ty úžasné technologie, které se před veřejností skrývají — ale měli před sebou velké překážky.

Po mnoho let nás hollywoodské filmy, které jsou financovány stejnými korporačními zájmy, zaplavovaly jedním filmem za druhým o „mimozemské invazi“. Všichni tito návštěvníci byli zobrazováni jako brutální, děsiví lotři, kteří musí být za každou cenu zničeni.

Tyto filmy byly určeny k tomu, aby do našeho kolektivního vědomí zasadily strach a teror — xenofobní nenávist proti všem inteligentním civilizacím, které jsou jiné než naše vlastní. Tento plán měl nakonec vyvrcholit v masivním mimozemském 11. září, s obrovskými armádami plavidel, které by byly vyrobeny reverzním inženýrstvím. Při takové události by mohli zničit vzdorující oblasti nebo země, které by chtěli –– prostě je úplně vyhladit. Fénix, v nějž doufali, že by z tohoto popela vzešel, by byl globální „Nový světový řád“, aby se proti této takzvané „mimozemské“ hrozbě mohlo bojovat.

Samozřejmě, že by celou tuto věc vlastnili a řídili. Tak to bylo naplánováno. Nicméně, neuvědomili si, že benevolentní mimozemské civilizace je držely „na uzdě“ a že by jim nikdy takové plány nebyly dovoleny. Obří sféra velikosti Neptuna navštívila v roce 1980 vnější planety naší sluneční soustavy. Naši lidé ji konfrontovali a žádali, aby odešla, což učinila dobrovolně. Mnohem více sfér se začalo objevovat v pozdních devadesátých letech a na začátku let 2000.

Poté, přibližně v roce 2012, dorazilo dalších více než 100 sfér. Tyto sféry měly kolosální velikost –– tři velikosti, které by odpovídaly Měsíci, Neptunu a Jupiteru.

Bytosti, které byly s těmito sférami spojeny, byly vysoce pokročilé. K tomu, aby cestovaly po celém vesmíru nebo splňovaly nějaké své cíle, nepotřebují žádnou technologii. Dokonce i pro ty nejpokročilejší mimozemšťany, kteří jsou v kontaktu s naším SSP, tito „noví“ lidé jsou na zcela jiné úrovni –– a mnohem více pokročilejší.

Tajný vesmírný program (SSP) věřil, že tito benevolentní mimozemšťané byli vázáni „Hlavními směrnicemi“, z nichž vyplývalo, aby nezasahovali. Po mnoho let to tak bylo. Ukázalo se, že Hlavní směrnice byly vypracovány pro naši ochranu – aby tyto negativní skupiny nikdy nebyly schopny zcela naši planetu dobýt a svrhnout. David Wilcock pracoval od poloviny devadesátých let na tom, aby šířil pravdu o širší realitě, ve které žijeme a na této cestě přišel do styku s mnoha zasvěcenci na vysoké úrovni, kteří měli překvapivě hluboké znalosti o těchto tajných tématech.

Poté, co jsem mu začal své znalosti sdělovat a kdy jsem shledal bezpočetná spojení s tím, co mu řekli ostatní zasvěcenci, divoká cesta nepředvídaných událostí mě vedla až k tomu, že jsem vystoupil na veřejnost a odhalil světu své pravé jméno a identitu — za cenu ztráty soukromí. Jen několik měsíců poté, co se tak stalo, bytosti z těchto sfér kontaktovaly SSP a požádaly o mé jméno.

Již mnoho let jsem pro ně nepracoval a toto bylo tou nejhlubší životměnící událostí, kterou jsem kdy prošel od té doby, co jsem byl předtím poprvé kontaktován Blue Avians, přibližně před čtyřmi lety.

Když jsem se vrátil nazpátek do světa, se kterým jsem měl od roku 1980 jen velmi zřídkakdy krátký styk, protokolování a papírování bylo dáno stranou.

Najednou mě tyto bytosti žádaly, abych mluvil jejich jménem – za Allianci sfér — jako jejich delegát. To zahrnovalo oslovení SSP, stejně jako skupiny více než 40 různých inteligentních civilizací, které jsou znamy jako Super federace a které po tisíce a tisíce let na lidstvu vykonávaly 22 různých genetických programů.

A zase … Chápu, že se tento příběh zdá velmi přemrštěný. Dovolte mi, abych vám připomněl, že jsem mohl přijít o všechno — včetně vysoce placené pozice — a nic nezískat za vystoupení z anonymity. Práce v Gaiam TV mi neplatí tolik, abych tím mohl svou rodinu podporovat. Bylo to jen díky vašim darům, že jsem v tomto byl vůbec schopen pokračovat. Lidé v Alianci SSP měli člena týmu, kterého nazýváme „podplukovník Gonzales“, jenž byl asi poslední čtyři roky ve styku s Aliancí sfér –– zhruba stejně dlouho jako já.  

SSP vybraly Gonzalese jako delegáta. Já jsem tam už nepatřil – byl jsem z toho venku, neprošel jsem školením a neměl jsem odborné znalosti k tomu, abych se do takové role vůbec dostal. Tak to nejspíš cítili oni. A výsledek byl — když mě do tohoto světa přivedli nazpátek – že jsem byl zesměšňován a pronásledován. Napětí vyvrcholilo, když na mě neustále hledali nedostatky a viděli mne jako neschopného pro roli, kterou jsem dostal. Myslím, že je to lidskou přirozeností hledat charakterové vady u jiných, zejména, když zastávají určitou pozici autority – ať už tuto pozici chtějí nebo ne.

Aby bylo možné zcela pochopit z čeho pocházejí mé zkušeností, doporučuji si na těchto stránkách přečíst mé předchozí články anebo shlédnout sérii Cosmic Disclosure. V posledních týdnech jsem se ocitl v nepříjemné situaci poté, co jsem měl jednání s radou Aliancí SSP, která byla velmi ostrá a osobní. Řekli mi přímo do očí, že nechtějí, abych se budoucích zasedání delegace zúčastnil –– a že se Gonzales ukázal být daleko lepším diplomatem než já.

Navíc jsem prý údajně namíchnul některé členy Super federace tím, že jsem o některých z nich poskytl podrobné informace v našem posledním nahrávání Cosmic Disclosure v Gaiam TV, které se ještě ani nevysílalo. Bylo zcela jasné, že se mě snažili vytlačit z pozice, ve které jsem byl a nahradit mě Gonzalesem.

Nedávno Aliance sfér uvedla, že rozhodnutí ze strany rady Aliance SSP a požadavky ze strany rady Super federace na tom, abych byl nahrazen, nebude dodržovat. To při jednáni vedlo k velkému napětí, kdy jsem skutečně „ztratil hlavu“ — stejně jako oni. Odehrávalo se tam křičení, agrese a nadávaní. Nejsem v žádném případě duchovně nadřazený a bylo to stresující jak pro mě, tak i pro ně.

Po tomto prvním výbušném jednání jsme měli několik dalších, kdy se atmosféra trochu uklidnila a kdy jsme se navzájem omluvili. Nakonec přece všichni chceme stejnou věc — osvobodit lidstvo a celou naši sluneční soustavu od vlády těchto zkorumpovaných, tajných, pozemských vládních syndikátů a od těchto velmi zlých skupin, které je kontrolují. Jako skupina SSP nyní sdílí myšlenky a pokyny — s cílem pomoci vytvářet mou vlastní budoucnost, stejně jako budoucnost lidstva jako celku — konstruktivněji. Jsem prostě tím prvním z mnoha zasvěcenců, kteří se budou hlásit a odhalovat plný rozsah toho, co se po tak dlouhou dobu děje.

Jak jsem již dříve řekl, NSA (Národní bezpečnostní agentura) zadržovala obrovské množství dokumentů SSP za účelem vydírání. Snowden ve svém epickém tahu všechna tato data zachytil. Šifrování bylo teprve nedávno rozluštěno. Jakmile si je tohoto veřejnost jednou vědoma a je dostatečně naštvaná, aby chtěla slyšet pravdu — například vinou zneklidňujícího ekonomického kolapsu – bude tato dokumentace uvolněna v obrovské datové šíři. A to bude jen během několika málo dnů zcela transformovat realitu, tak jak ji známe.

„Po zveřejnění“ bude společnost tak radikálně odlišná, že každý film, televizní show, blog, každé video na YouTube, každá kniha, článek – vše, co před touto událostí existovalo, bude tak staromódní a kuriózní jako černobilý němý film se skřípavou, přeskakující hudbou na klavír. Uvědomíme si ten ohromný dopad podvodu, který proti nám pracoval ne stovky, ale doslova tisíce let. Bude to čas smutku a léčení, protože budeme muset přijmout celou pravdu o naší minulosti a pak svou pozornost zaměřit na vytvoření mnohem větší a jasnější budoucnosti.

V týchž schůzkách jsem zjistil, že se Gonzales — bez mého vědomí — zúčastnil několika konferencí Super federace. Navštívil také nově vytvořenou radu Starověkých pozemských odtržených civilizací.

Byl jsem si vědom toho, že v naší dávné minulosti na zemský povrch přišly a zase z něho odešly vyspělé civilizace. K vybudování rozsáhlých míst uvnitř země s veškerým pohodlím domova, používaly pokročilou technologii. To jim poskytlo ochrannou bariéru proti všem nepřátelům, ať už přírodních nebo mimozemských, kteří je ohrožovali na povrchu –– včetně kataklyzmatických přírodních katastrof.

Během mého času se SSP jsem měl přístup k tabletům „smart-glass“, které se podobají iPadu, jež mi odhalily informace o některých civilizacích, které žijí a válčí uvnitř země. Některé z nich se podobaly lidem a byly „známé“, ale některé z nich byly reptiliánské. Jedna obzvláště ošklivá rasa se nazývala Raptoři a měla ohavné reptiliánské rysy, stejně jako tenký chochol peří, který jim vedl dolů po zádech. Tato Starobylá rada Země — při srovnání — byla složena ze skupin bytostí, které se podobaly lidem. Tyto bytosti věděly o některých dalších nepřátelských frakcích, ale nebyly s nimi ve spojenectví. Tyto lidsky vypadající skupiny — po vzrůstajících konfliktech s různými dalšími podzemními skupinami – se z nutnosti rozhodly vyřešit spory mezi sebou.

Byl jsem informován, že se v blízké budoucnosti zúčastním setkání s touto Starobylou radou Země. To mě velmi nadchlo a povzbudilo moji zvědavost. Zároveň však mě tato setkání přivedla tváří v tvář s velmi negativními skupinami, včetně Draco „Bílými královskými“, takže mám vždycky trochu strach, když musím čelit novým zkušenostem tohoto typu.

Nedlouho poté, co jsem zjistil, že se s touto neznámou novou skupinou setkám, jsem byl jimi kontaktován a dostal jsem datum a čas, kdy se tak stane. O těchto skupinách nebo o tom, co bych měl očekávat, jsem neobdržel žádné informace, ale už jsem si začal pomalu zvykat.

V den setkání jsem očekával, že budu cestovat přes „modrou sféru“ tak, jak jsem obvykle na setkání cestoval. To ovšem není způsob, jak lidé z SSP obvykle cestují. Jedná se o portál, který používá Aliance sfér, kdy se zdá, jakoby to využívalo nějaké živé, vědomé bytosti — modré sféry — jako vyjednávač k téměř okamžité cestě všude tam, kam se potřebuji dostat.

Uprostřed noci jsem vstal z postele v pravý čas. Očekával jsem, že zažiji cestovní postup, který se pro mne již stal obvyklým. Uplynulo deset minut a nic se nedělo. Šel jsem do obýváku. Tam jsem stál ještě několik minut — a nic se nestalo. V minulosti se mi stávalo, že se naplánovaly schůzky, ke kterým nikdy nedošlo a teprve později jsem zjistil, že tam bylo nějaké narušení nebo problém, který toto zpoždění způsobil.

Rozhodl jsem se — jelikož jsem byl tak jako tak už vzhůru a k setkání stejně nedošlo – že si sednu k počítači nad e-maily a příspěvky na Facebook. Stál jsem zrovna u kraje pohovky, když se najednou objevil jasný záblesk světla. Na okamžik jsem cítil zvláštní staticko-elektrický proud a pak jsem si všiml, že už nejsem ve svém domě. Vidění jsem měl mírně nezaostřené, jelikož bylo brzy ráno, ale také kvůli tomu nečekanému záblesku světla.

Ocitl jsem se v obrovské a dokonale vyleštěné žulové místnosti, která byla kulatá, s klenutým stropem. Stáli tam dva muži v překrásných hedvábných róbách a v hedvábných sandálech. Jeden stál na jedné a druhý na druhé straně u klenutého vchodu. Ve všech čtyřech stranách místnosti byly podobné vchody, vždy se dvěma muži, kteří tam „stáli hlídku“. Každý z těchto dvou mužů se mírně lišil etnickým původem a svou postavou. Měli kolem krku velký zlatý přívěšek s rozdílnými symboly.

Stál jsem tam a díval se ode dveří ke dveřím. Žádný z mužů si mě nevšímal, chovali se netečně, jako bych v místnosti vůbec nebyl. Stál jsem tam tiše a nevěděl, zda mám na ně zavolat a klást jim otázky. Znovu jsem se ocitl v situaci, kdy jsem byl zcela bez přípravy nebo bez zpravodajské informace o tom, co očekávat a jak zapojit ty, se kterými jsem se měl setkat.

Brzy poté jsem uslyšel zvuky přicházejících lidí z nečeho, co znělo jako chodba za jedněmi z dveří. Pak jsem uviděl pět postav, jak se ze dveří vynořují a směřují ke mně. Všichni si současně sundali kápi a přiblížili se ke mně. Ihned jsem si všiml Gonzalese, jak kráčí za poměrně vysokou a krásnou ženou s bílými vlasy. Měla úzký obličej a velké modré oči. Vypadalo to, že jí je asi třicet let.

Gonzales měl úšklebek na tváři a já hned věděl, že to je proto, že role se obrátily a já jsem byl v nevýhodě. To je pro vojáky běžné, že když se ocitnou v extrémních situacích, navazují kamarádské vztahy, které zahrnují i vzájemné sarkastické popichování, aby se rozptýlilo napětí. V minulosti jsem byl středem pozornosti já a byl to on, kdo byl trochu zmatený a bez informací. Nyní se role vyměnily. Byl jsem v té samé nepohodlné pozici, ve které byl předtím Gonzales.

Skupina se zastavila asi 6 metrů ode mne. Gonzales s nimi promluvil a pak se ke mně vydal sám. Ta žena a dva další muži se otočili a odešli, kudy přišli. Zůstal tam jen jeden muž se stejnými rysy jako měla ta žena — stál 6 metrů ode mě. Když se ke mně Gonzales dostal dostatečně blízko, tak jsem mu chtěl potřást rukou. Zvedl obě ruce nahoru, ustoupil o krok dozadu: „Nejdřív tě musíme očistil a vyměnit oblečení. Nechci muset znovu projít celým očistným procesem.“  

Pak se otočil a vykročil směrem k té osobě, co stála blízko a pokynul mi, abych ho následoval. Zeptal jsem se, co se děje. Řekl, že oni před vstupem do „Lůna Isis“ berou své očistné obřady velmi vážně. Snažil jsem se tvářit se normálně a následoval jsem ho. Šli jsme ke dveřím, ze kterých předtím vyšli. Když jsme vstoupili dovnitř, viděl jsem tam nad podloubím vyleptaný – jakoby s laserovou přesností – symbol. Tento symbol se v této oblasti, kde jsme strávili svůj následující čas, objevil u všech dveří. Byly to dva protínající se kruhy uvnitř oválu.

Dveře vedly k dlouhé hladké chodbě, která byla rovněž vyrobena z toho samého, žule podobného kamene. Zatímco jsme byli v této chodbě podobné tunelu, slyšel jsem zvuk vody tekoucí přes kameny. Když jsme došli do místa, které se zdálo být v půli cesty, byly tam vlevo dveře vedoucí do jasně osvětlené místnosti, ze které tento zvuk vycházel. Tyto dveře měly na každé straně osmicípou hvězdu. Na levé straně byla zlatá a na pravé červená.

Ta zlatá hvězda byla o něco větší a byla umístěna o něco výše než ta červená.

Muž, který šel za námi, se u těchto dveří zastavil a otočil se k nim zády. Vstoupili jsme dovnitř a uviděl jsem krásný vodopád, který vytékal otvorem ve stropě podobnému bráně. Z otvoru visely bílé krápníky a byla tam tekutina, co vypadalo jako mléčně zbarvená voda stékající dolů na sochu bohyně. Voda pak stékala po soše dolů do bazénku, ve kterém tato socha stála.

Socha bohyně byla viditelně pokrytá usazeninami nerostů. Bazének měl otvor, z něhož spadal další malý vodopád, který odtékal do širšího bazénku nacházejícího se blíž k podlaze. Poté, co jsem tuto vodní sestavu viděl, podíval jsem se na Gonzalese. Řekl mi, abych si všechno svlékl a položil své oblečení vedle jeho oblečení — na kamenný podstavec, který se tyčil asi metr vysoko z leštěné kamenné podlahy. Všiml jsem si, že tam byly i jiné podstavce, na nichž byly složené oděvy různých barev. Byly tam také jakési tenké zlaté koruny nebo čelenky, co ležely na těchto oděvech.  

Podíval jsem se na Gonzalese a řekl jsem mu, že nemám vůbec tušení, co se děje a že bych uvítal nějaké vysvětlení— a to hned — proč jsem byl požádán, abych se svlékl. Také jsem chtěl vědět, jaké další podivné požadavky bych mohl ještě obdržet. Zdálo se, že Gonzales se na můj účet dobře baví, až trochu moc, což mi náladu zrovna nezlepšilo. Pak se usmál a řekl mi, ať se uklidním. Dodal, že tyto podzemní skupiny uctívají bohyni Venuši a že se na své svatyně obrací jako na „lůno Země“. Je to posvátná půda –– a my musíme respektovat jejich kulturní a duchovní zvyklosti.  

Třásl jsem se zimou, protože jsem na sobě měl jen černé cvičební šortky a modré tričko a byli jsme v chladném prostředí. Gonzales si všiml, že váhám. Řekl mi, abych se nestyděl, že se klidně otočí, ale že mi musí tento proces očisty vysvětlit. Podotkl, že jestliže se necítím dobře, že mě vidí nahého, může místnost opustit a pošle ke mně jinou osobu, která byla u jeho očisty a provedla jej tím samým procesem. Zavrtěl jsem hlavou, sundal si zbytek oblečení, složil jsem ho a položil na podstavec. Stál jsem tam totálně ponížený. Gonzales potlačoval smích a snažil se, nedívat se přímo na mě.

A právě, když jsem si myslel, že už to nemůže být horší — vstoupila dovnitř žena se složeným županem, sandály a ručníky v ruce. Nešťastně jsem si povzdychl a díval se na Gonzalese, který se touto situací náramně bavil. O krok ustoupil, aby žena ke mně mohla přistoupit. Usmála se a podala mi oděv a ručníky. Uklonila přede mnou hlavu, otočila se, uklonila se také před Gonzalesem a pak odešla.    

Poté, co z místnosti odešla, vyprskl Gonzales smíchy. Přistoupil ke mně, vzal mi ty věci z rukou a položil je na zem. Prohodil něco o tom, jaká je v místnosti zima. Pak mě provedl celým koupací a očišťovacím procesem. Voda byla ledová. Poté, co jsem se osušil a položil roucho a sandály na podstavec, řekl mi, že musím zůstat v klidu a během této první návštěvy mám být uctivý a vše jen pozorovat.

Řekl, že tyto skupiny tuhle radu vytvořily pouze nedávno — a to z nutnosti. Některé z nich mají společnou, velmi dlouhou a komplikovanou historii. Také mi řekl, že tyto skupiny měly ještě složitější historické vztahy s povrchovými civilizacemi – které sahají do doby před mnoha tisíci lety. Byl jsem informován, že o nás nemají zrovna to nejlepší mínění.

Pak uvedl, že tyto skupiny se často zdají elitářské a plné předsudků vůči obyvatelstvu na povrchu Země a že je nutné, abych si své názory nechal pro sebe.

Snažil jsem nepodlehnout svému egu, nicméně, po té veřejné lázni jsem se cítil dost rozhozený. Nejdřív se mi Gonzales vysmívá a pak má obavy, abych nepromluvil bez svolení, jak jsem to udělal na předchozím zasedání, kde ovšem existovala skrytá hrozba proti mé rodině. To bylo na setkání Výboru 200, které se konalo na zámku a které bylo podrobně popsáno v předchozích příspěvcích.

Vím, že tím Gonzales nemyslel nic zlého a že to bylo prostě součástí jeho charakteru, ale bylo to pro mě tak trochu brzy. Některé rány z předchozích setkání s Radou aliance SSP, kdy se situace dost vyhrotila, byly ještě čerstvé. Zhluboka jsem se nadechl a očistil svou mysl od předchozí emoční zátěže, aby se to nedalo odhalit našimi současnými hostitely, kteří měli větší intuitivní schopnosti než jakýkoliv průměrný člověk, jako jsem třeba já. Řekl jsem Gonzalesovi, že rozumím a že, pokud k tomu nechce dodat něco dalšího, jsem připraven.

Všiml si, že jsem celý rozhozený a vypadalo to, že má trochu obavy. Podíval se na mě, sklonil hlavu a začal mi něco říkat. Hned na to však do místnosti vstoupili tři muži a žena. Uklonili hlavy a podívali se na nás. Gonzales se otočil, šel k nim a pak na mě kývnul, abych ho následoval. Pár metrů před tím, než jsme k nim dorazili, se obrátili a vyšli před námi ze dveří ven. Zabočili doleva a pokračovali chodbou dál. Ta potom začala sestupovat dolů a zatáčela doprava, kde se rozšířila do obdélníkové místnosti s vysokým stropem. Přímo před námi byly velké dveře.

Přemýšlel jsem, odkud přicházelo všechno to světlo. Chodba a místnosti byly velmi dobře osvětlené, ale neviděl jsem žádný zdroj osvětlení.

V místnosti jsme se zastavili a niko nepromluvil. Stále jsem pátral po světelném zdroji, když vtom se ta žena ke mně otočila a promluvila. Její hlas měl přízvuk, který jsem nikdy předtím neslyšel. Anglicky mi řekla: „To světlo je vytvořeno frekvencí.“ Byl jsem překvapen. Podíval jsem se na ni, ale než jsem mohl zareagovat, vešla těmi velkými dveřmi druhá žena. Měla na sobě stejný bílý hedvábný župan a přes hlavu kapuci. Podívala se na každého z nás a navázala s námi přímý oční kontakt — s jedním po druhém. Pak se otočila a vyšla ze dveří ven, aniž by řekla jediné slovo.    

Nějak jsem hned poznal, že si mám dát kapuci na hlavu — stejně tak to poznali i všichni ostatní. Prošli jsme dveřmi a pak dolů po zakřiveném kamenném schodišti – o jedno patro níž. Schody zahýbaly doleva. V dolní části byly další dveře s tím samým symbolem nad klenbou. V řadě ve dvou jsme vešli do místnosti. Kolem oválného stolu tam seděli lidé v těch samých róbách. Další osoby stály a jiné seděly na kamenných lavičkách, ty na sobě také měly tyto róby. Všiml jsem si, že každá osoba měla kolem krku přívěsek. Ty byly vzhledově odlišné a měly na sobě různé symboly.

Uvědomil jsem si, že to byly symboly jejich skupin. Všiml jsem si, že několik z nich se svých přívěšků dotýkalo nebo na ně poklepávalo. Pak se podívali dolů na cosi, co by se dalo popsat jako hologramy. Ty přívěsky nebyly jen šperky, co by reprezentovaly jejich civilizaci nebo skupinu, byly to také technologie.

Jak Gonzalesovi, tak mně ukázali v přední části místnosti na naše sedadla. Podíval jsem se na kamenný stůl. Uprostřed měl velkou zlatou osmicípou hvězdu s menší osmicípou hvězdou z červeného drahokamu, která byla na pravé dolní části u zlaté hvězdy – viděno z naší perspektivy.

Lidé, kteří nás do této místnosti přivedli, vypadali jako hostitelé tohoto zasedání. Všichni měli na sobě přívěsky, na kterých byl stylizovaný obraz Saturnu včetně jeho prstenců. Každý z těchto přívěsků měl jeden drahokam, který byl umístěn na rozdílných místech stylizované planety.

Později mi Gonzales řekl, že umístění a typ klenotu představovaly to, kde se nacházela pod Zemí jejich konkrétní oblast.

   
Nefritový kámen              Černý kámen                  Růžový kámen

Jeden z lidí se „saturnskými“ přívěsky, který měl na spodní části růžově zbarvený drahokam, vstal od stolu. Představil Gonzalese i mě a dále uvedl jednotlivá jména, označení a jména skupin všech lidí, kteří byli kolem stolu i v místnosti. Jakmile byl každý člověk představen, sundal si kapuci.

Gonzales mě požádal, abych tato jména, označení a názvy skupin — z několika důvodů — podržel v tajnosti. Hlavním důvodem bylo udržet si jejich důvěru. Nechtěl, aby je znovu rozzlobil, jako nedávno, když jsem zašel do podrobností týkajících se typů ne-pozemšťanů, kteří se zúčastnili konference Super federace. To také bylo důvodem, proč někteří členové Super federace požádali, aby mě Gonzales při budoucích zasedáních nahradil — požadavek, který jim byl ovšem odepřen.

Nikdy mi nebylo řečeno, abych tyto informace nezveřejňoval, což mi ovšem bylo vmeteno do tváře později při setkání s Radou aliance SSP jako jeden z důvodů, proč chtěli, aby byl Gonzales delegátem místo mě. Nikdy jsem neměl problém s tím, že Gonzales je lepším diplomatem a lepším mluvčím než já. Toto rozhodnutí však nezáleželo na Radě aliance SSP, Gonzalesovi či na mně – pakliže bych ovšem toto pozvání neodmítl hned na začátku.

Podělím se o symboly, které byly na přívěscích těch, kteří se tohoto setkání zúčastnili. Když jsem se vrátil domů, nakreslil jsem všechny symboly na kus papíru a poslal jsem je e-mailem mému webovému správci, který je také velmi zručný, co se týče grafiky. Z toho pak vytvořil a našel obrázky, které jsou v této zprávě zobrazeny a které jsou skvělou přehlídkou toho, co jsme viděli na přívěscích těchto různých podzemních skupin.

Tito lidé byli očividně lidmi, ale etnicky se lišili od kohokoli, koho byste mohli kdy vidět na povrchu Země. Byli tam lidé s podsaditými postavami, negroidními rysy a bronzovou pletí. Byli tam také lidé, kteří vypadali jako asiaté a Indové, s různými odstíny pleti — včetně velmi světle modré barvy – a s typy postav, ktere nejsou obvykle spojeny s těmito etnickými skupinami na povrchu.

Byla tam skupina, která vypadala velmi středomořsky, jiná zase vypadala velmi podobně jako normální běloši na zemském povrchu. Byli tam také vysocí hubení a bledí lidé s vlasy bílými, blond, černými a hnědými, kteří byli hostitelé této události. Starověká mayská odtržená civilizace, kterou jsem popsal v předchozích zprávách, na této schůzce přítomna nebyla. V rámci skupiny, která nosila přívěsky se Saturnem, tam byli také lidé, kteří vypadali podobně, ale mírně se lišili tělesnými typy.

Kromě symbolů Saturnu, tam byla také stříbrná hvězda, zlatá „zakřivená“ svastika (ačkoli to nebyla nacistická odtržená skupina), symbol omegy s osmicípou zlatou hvězdou uprostřed a symbol, který vypadal jako přesýpací hodiny. To mohla být stylizované souhvězdí Orion.

   

Musím přiznat, že když jsem viděl symbol svastiky a ještě některá další označení a znakové sady, bylo to natolik nepříjemné, že jsem málem celou tuto zprávu pohřbil. V žádném případě nejsem antisemita, což nebyla ani žádná z těchto skupin – i když se zdá, že se na nás všechny na povrchu dívají s opovržením.

Když jsem se Davidu Wilcockovi o této svastice zmínil, řekl mi, že Němci tento symbol převzali poté, co ho viděli na jedinečné přednášce Georgije Gurdžijeva počátkem 20. století. Gurdžijev odhalil překvapující výskyt téhož symbolu v kulturách po celé Zemi –– hinduisté, američtí indiáni Hopi, Japonci, eskymáci, Řekové, Římané, na co si jen vzpomenete — na všech kontinentech kromě Antarktidy. To byl jeden z hlavních symbolů, který jim jejich „bohové“ dali, aby je zastupoval. Gurdžijev to viděl jako jasný důkaz o pokročilé celosvětové inteligentní civilizaci, což přilákalo právě Němce.

Georgij Gurdžijev čerpal pravděpodobně z vysoce sporné studie univerzity Yale z roku 1898 [http://www.richardcassaro.com/tag/1898-yale-university-study], která byla později zakázána, to když se nacisté dostali k moci. Byly učiněny mnohé pokusy, aby byla tato studie „vymazána“ z akademického záznamu, avšak stále ještě přežívá.

Poté, co tento člověk u stolu všechny představil, uvědomil jsem si, že tam bylo zastoupeno sedm různých skupin — přestože tři z nich byly zřejmě ve spojenectví nebo byly geneticky příbuzné. Každá skupina byla složena ze tří zástupců. Místnost, ve které jsme se nacházeli, byla opakovaně označena jako „Lůno Isis“. Později jsem zjistil, že to byl chrámový komplex, který byl vyhrazen pro duchovní a politické události.

Ve většině z těchto skupin byla jedna nebo dvě ženy, s výjimkou skupiny, která měla symbol osmicípé hvězdy uvnitř řeckého písmene omega. Ta byla složena výhradně z mužů. Vůdce této skupiny několikrat odkázal na „Prince Venuše“, Jitřenku a „Nositele světla“. To mne dosti znepokojilo – kvůli jasné spojitosti těchto označení s Luciferem. Pocítil jsem energii ostatních skupin a zdálo se, že se všichni díky této konkrétní skupině cítili dost nepříjemně, což mě nepřekvapilo. Jedna z dalších přítomných skupin má velmi známou a silnou flotilu plavidel, kterou Tajné vesmírné programy respektují – hned jsem je a jejich symbol poznal.  

Pak začalo jednání těchto skupin. Osoba, která všechny představila, je požádala, aby kvůli svým hostům mluvili pouze anglicky, což ovšem netrvalo dlouho. Ze začátku mluvili anglicky, pak ovšem přešli do jiného jazyka. Gonzales mi později řekl, že to byl praakkadský jazyk, který již dávno na povrchu planety vymizel. Později přešli opět na angličtinu. Proběhla tam také výměna v několika dalších dávno zaniklých jazycích. Mezi jednotlivci probíhala také telepatická komunikace. Pro mě to všechno bylo velmi matoucí, tudíž jsem to nemohl dobře sledovat.

Byl jsem ale schopen pochopit, že mluvili o útocích, které se odehrály proti různým podzemním městům a o počtu obětí. Také diskutovali o zradách, které utrpěli ze strany určitých tajných společností a skupin na povrchu, o kterých si předtím mysleli, že je mají pod kontrolou. Pochopil jsem, že jejich nepřátelé na povrchu teď mají technologii, která jim umožňuje lokalizovat jejich města a obejít jejich obranné systémy. Lidé na povrchu vyvinuli exotické zbraně, které mohou proniknout do těch největších hlubin a nadělat obrovské škody. To znamená, že nyní se všechno změnilo. Tyto povrchové skupiny se staly jejich nemilosrdnými nepřáteli. Cítili se zranitelní a ohroženi a pro svou ochranu se potřebovali spoléhat jeden na druhého. Hovořili také o tom, že lidé na povrchu staví pod povrchem čím dál víc vlastních měst a že tím narušují velmi křehký podzemní ekosystém.

Musí se také vypořádat s nedávnými potyčkami mezi řadou velmi zlomyslných ne-lidských podzemních skupin. To jim dělalo velké obavy. Bylo zcela jasné, že všechny z těchto narůstajících problémů je přiměly k tomu, aby spolu vytvořili alianci – tedy něco, co se doposud zdálo téměř nemožné.

Tato diskuse pokračovala asi dvě hodiny, kdy jsme byli schopni chápat jen malé množství toho, co bylo řečeno. Poté vůdce skupiny „Omega/Osmicípá hvězda“ vyzval Gonzalese, aby promluvil. Gonzales mi později vysvětlil, že tento člověk – tím, že to udělal — neprojevil tak náležitou úctu ke svým hostitelům. On znal všechny protokoly těchto skupin a snažil se jimi co nejpečlivěji řídit.

Gonzales se podíval na ženu, která měla přívěsek Saturnu s růžovým kamenem a ona mu pokynulaj hlavou, aby pokračoval. Pak vstal a hovořil z místa, vedle mě, kde seděl. Neseděl jsem tak, abych na něj viděl, když mluvil, tak jsem se rozhlížel po místnosti. Gonzales oslovil každou skupinu jménem a poděkoval jim za pozvání k účasti jako zástupce Aliance. Vyjádřil také své ocenění skupině, která byla hostitelem tohoto zasedání rady. Dále uvedl, že to je čest přijmout a hostit jejich malou delegaci, která před několika týdny cestovala do jedné stanice Aliance SSP v Kuiperově pásu, a to i za cenu velkého ohrožení.

Gonzales uvedl, že i přes některé významné názorové rozdíly bývalých aliancí, které byly v přímém rozporu s tím, co se zde všichni nyní snaží dosáhnout, on že je tady, aby jim předal naději ze strany Rady aliance SSP v to, že se všem stranám podaří dosáhnout porozumění. To by zahrnovalo změny v tom, jak tyto skupiny zapojovaly vlády a civilisty, se kterými byly na povrchu planety ve styku. Odmlčel se a viděl jsem, jak opatrně vybírá slova. Snažil se co nejvíc, aby myšlenky a emoce nevysílal k vysoce vnímavému publiku. Pak se podíval nahoru a pokračoval s improvizovaným krátkým projevem a se dostal přímo k věci. Poukázal na komplikovanou historii, které tyto a jiné starověké lidské odtržené skupiny sdílely s civilizacemi na povrchu – jde o dobu před desítkami tisíců let.  

Oslovil každou skupinu v místnosti a otevřeně se zabýval jejich minulými i současnými podvody s vládami, armádami a civilisty. Svůj projev ukončil s poznámkou, že vstupujeme do nové éry, která by měla zahrnovat otevřenou spolupráci a poctivost. Jakmile tohle řekl, cítil jsem v místnosti náhlý vzestup napětí, smíšené pocity a energie. Gonzales sklonil hlavu a znovu se vedle mě posadil. Stále se přitom díval na delegaci kolem stolu.

Začali mezi sebou mluvit v několika různých jazycích. Občas mluvili každý o něčem jiném nebo mluvili jeden přes druhého. Během toho často na mě a na Gonzalese ukazovali. Mluvili klidně, ale bylo zřejmé, že vůbec nebyli spokojeni s tím, co jim Gonzales právě sdělil. Potom jsme od každého z nich dostali velmi blahosklonnou přednášku o tom, že nemáme právo je soudit — s naším omezeným chápáním a znalostmi. Každý z nich popsal, kterak vnímá lidí na povrchu jako necivilizované barbary, kteří jsou nemocní a geneticky nečistí. Říkali, že pouze oni jsou těmi jedinými, kteří si zachovali různorodost originální pozemské lidské krevní linie.

Jedna uprchlická vlna za druhou bytostí z okolních planet od té doby promíchala svou genetiku s původními lidmi této planety a tak zamořili povrch světa jako mor. Uvedli, že za 20 milionů let, kdy se původní lidské pokrevní linie na Zemi objevily, prošla Země čtyřmi obrovskými katastrofami, které buď změnily její osu, rotaci nebo oběžnou dráhu kolem Slunce. Pokaždé, kdy se jedna z těchto událostí stala, „elita“ nebo kněžská kasta udržovala svou genetickou linii čistou tak, že se izolovala pod zemí. Tyto malé skupiny přežily, zatímco civilizace na povrchu zahynuly.

Dílem dlouhého času a menších destruktivních události na povrchu, které byly zřejmě rovněž katastrofické, byly všechny znaky jejich bývalých civilizací téměř vymazány ze vzpomínek přeživších. Zůstaly pouze mýty a legendy o vyspělých bozích. Tvrdili, že čas od času se objevili, aby pomohli nastartovat civilizaci přeživších, kteří jim byli nejvíce příbuzní – z hlediska genetiky. Tvrdili dále, že tyto přeživší rasy si pak o nich myslely, že byli bohové z jejich dávných legend. Rozhodli se tedy, že těm, kterým pomáhali dovolí, aby se domnívali, že jsou bohy, protože své podzemní civilizace chtěli udržet v tajnosti a v bezpečí. Také uvedli, že v naší sluneční soustavě existují i jiné planety, které byly během tohoto období obývány a které rovněž prodělaly extrémní katastrofy. K tomuto neuvěřitelnému příběhu dodejme ještě, že během těchto katastrof a po nich, začalo na Zemi přicházet stále víc vyspělých skupin z oblastí mimo naší sluneční soustavu.

Tyto nové skupiny začaly této situace využívat — například tak, že shromažďovaly genetiku domorodců tohoto solárního systému a pak s ní manipulovaly. Dodali, že se Země stala cílem uprchlíků z těchto dalších obydlených planet. Vyspělí mimozemšťané tyto uprchlíky — jakmile došlo k pohromám na jejich domácích planetách — přesídlili na Zemi v několika vlnách. Tyto uprchlické rasy se geneticky podobaly původním lidem na Zemi, ale byly mnohem agresivnější.

Ukázalo se, že mnoho z těchto uprchlíků pocházelo z velmi vyspělé civilizace, která zničila sama sebe prostřednictvím válek a špičkové technologie. Použití některých těchto zbraní nejenom způsobilo zkázu v meziplanetárním měřítku, ale také zanechalo unikátní energetický „podpis“.

Tento energetický „podpis“ upoutal pozornost mimozemských skupin, které nyní hromadně vstupovaly do naší sluneční soustavy a které potom odstartovaly experiment v genetickém „chovatelství“. Tyto podzemní skupiny tvrdily, že kdysi dávno existovala starověká civilizace, která tuto oblast galaxie chránila po miliardy let. Nazývali se „Strážci“ a Tajný vesmírný program se na ně odkazoval jako na „Starověkou rasu stavitelů“. Toto bylo popsáno v předchozích epizodách Cosmic Disclosure a ve spisech na mých stránkách.

Tato rasa Strážců byla velmi vyspělá. Neexistovaly žádné mimozemské skupiny, které by si dovolily jen pomyslet na porušení jejich vesmírného teritoria. Strážci už z naší „frekvence“ dávno zmizeli. V rámci své domény vytvořili ochranné pole nebo technologii, která je udržovala v bezpečí po velmi dlouhou dobu i poté, co fyzicky zmizeli. Podle těch, kteří tento příběh vyprávěli, obyvatelé ostatních obydlených planet v naší sluneční soustavě nevědomky tuto ochrannou technologii, která byla Strážci zavedena, narušili. A to když v agresi použili vyspělých zbraní proti jiným rasám, čímž spustili masivní destruktivní řetězec událostí. To mělo za následek nešťastné porušení ochranného pole, které tam bylo nastaveno k jejich ochraně a přežití. Porušením tohoto štítu byl vyslán signál do zbytku vesmíru jako z majáku.

Ti z těchto obydlených světů, kteří přežili v rámci naší sluneční soustavy, přesídlili na Zem. Byli velmi agresivní a začali se množit — s původními lidmi, kteří byli na povrchu Země, se začali křížit. Netrvalo to dlouho a podzemní skupiny tuto novou smíšenou rasu shledaly jako ohrožení své existence. Tato nová smíšená rasa je dnes současnou populací na Zemi. Nyní, víc než kdy jindy, sezdali, že svou civilizaci musí udržet v tajnosti, aby si zachovali svou genetickou integritu a uchránili stovky starověkých ctěných podzemních chrámů a měst.

Měli mnoho vyspělé technologie, která jim umožnila, aby se mohli před těmito mimozemskými skupinami nejenom skrývat, ale také se proti nim bránit. Začali s nimi hrát dlouhodobou strategickou hru, ve které jako pěšáky používali povrchovou rasu, o kterou se tito mimozemšťané tolik zajímali. Pokračovali v tom, že se objevovali před některými geneticky vzdálenými příbuznými na povrchu jako bohové a „nanebevzatí učitelé“, aby jim tak pomohli s rozvojem civilizace a s jejich duchovním růstem. To bylo činěno v naději, že by tak mohli překonat agresivní část svého genetického naprogramování a toto úsilí pokračuje až do současné doby.

Když se povrchová populace stala technologicky sofistikovanější, rozhodli se, že se začnou představovat jako mimozemšťané z jiných hvězdných systémů. Říkají, že v tom budou pokračovat i nadále, aby se lidé, se kterými navazují styky, dívali ke hvězdám a ne pod nohy. Dále uvedli, že naše nedávné odhalení jejich činnosti bude neutralizováno protichůdnými informacemi a komunikacemi, které vyšlou do světa prostřednictvím svých povrchových kontaktů. Tato nastrčená dezinformace uvede, že podvodníci skutečně existují, ale že oni (jejich kontakt na povrchu) jsou v kontaktu s reálnou mimozemskou skupinou, zatímco ostatní kontaktéři jsou ve styku pouze s podvodníky.

(Aby to bylo naprosto jasné: neznamená to, že všichni kontaktéři spadají do této kategorie. Jejich počet je však poměrně velký. V 2. části budu popisovat oblast, kterou mi ukázali, kde relaxují stovky jejich lidí, kteří se pak snaží prostřednictvím své mysli kontaktovat lidi na povrchu. Měli řadu dalších programů, kdy s civilisty na povrchu prováděli fyzická setkání ve svých plavidlech.)

Řekli, že s touto praxí budou pokračovat do té doby, než budou splněny určité podmínky. Jednou z těchto podmínek je, že povrchové obyvatelstvo musí odstranit současný řídící systém, který je veden stejnými mimozemskými skupinami, proti kterým pracují. Za druhé, chtějí také vidět, že povrchová populace překonala své necivilizované barbarské chování a genetické naprogramování. Uvedli, že v tom, zda tohoto cíle dosáhneme, nejsou optimisty, a to i přes pokračující energetické změny či dokonce návrat a pomoc Strážců. Bylo dost překvapivé toto slyšet, protože bylo zjevné, že jako na Strážce se odkazovali na Alianci sfér.

David Wicock mi řekl, že série spisů Zákon jednoho uvádí, že jejich civilizace se do vysoce pokročilého stádia vyvinula z předků na planetě Venuši před 1,2 miliardami let. Aliancí sfér jsem byl jsem osobně požádán, abych si přečetl Zákon jednoho — a to je velmi zajímavá korelace. David řekl, že to zcela „mění hru“, neboť to propojuje mnoho volných konců příběhu dohromady. Starověká rasa stavitelů po sobě v celé naší sluneční soustavě zanechala rozsáhlé řady pyramid, obelisků a jiných podobných struktur, jež byly často vyrobeny z jakoby skleněné slitiny průhledného hliníku. Řada těchto artefaktů stále existuje v rozsáhlých dutinách pod zemským povrchem. Tyto podzemní skupiny předpokládají, že po úplném veřejném odhalení a po odstranění manipulativních mimozemšťanů z naší sluneční soustavy, bude ještě několik generací trvat, než se jako civilizace vyléčíme a vyvineme. Teprve tehdy budeme mít otevřený kontakt s jejich civilizací jako rovný s rovným. Založením této nové Rady nebyli zrovna nadšeni a ani se nezajímali o to, aby Radu aliance SSP požádali o kontakt s nově navrácenými „Strážci“.  

Bylo zřejmé, že Strážci je nebudou na vlastní pěst kontaktovat. Pokud by vůbec jakýkoliv kontakt chtěli, museli by s námi spolupracovat jako tým. Oni však rozhodně prohlásili, že tak činili pod nátlakem. Jejich aliance byla vynuceným výsledkem řešení obrovského množství problémů, které měli. To zahrnovalo smrtelnou nevoli ze strany různých podzemních mimozemských uprchlíků a „dávných předlidských ras Země“.

Jejich problémy byly dále umocněny posledními zradami za strany některých tajných společností a královských majestátů obyvatelstva na povrchu. říkali, že si byli dobře vědomi toho, že různí členové aliance SSP byli zapojeni do trestných činů proti lidstvu ještě před tím, než se odtrhli – to aby mohli odolávat působení různých mimozemských a smíšených povrchových rasových skupin. řekli, že v našem případě chtějí mít právo posoudit naše hledisko a názory, stejně jako my si máme udělat svůj úsudek o nich a jejich názorech.

Toto téma skončilo ve slepé uličce a dále jsme v něm už nepokračovali. Gonzales vstal a rychle uklonil hlavu před každým z lidí, kteří byli kolem stolu a kteří před tím mluvili. Znovu se posadil, naklonil se ke mně a zašeptal: „To šlo dobře, ne?“ Já jsem neodpověděl, jen jsem tam seděl a všechny informace, které jsem právě vyslechl, se mi honily hlavou. Snažil jsem se to nějak dát dohromady s pomocí informací, které jsem získal ze „smart-glass“ tabletů a ze setkání s různými jinými skupinami. Hodně z toho pro mě bylo nové nebo alespoň o hodně podrobnější, než cokoliv, co jsem slyšel předtím. Také jsem přemýšlel o tom, zda je to všechno pravdivé, protože to sdělila skupina, která se sama přiznala, že mnoho tisíc let povrchovou populaci Země podváděla.

Nyní opravdu nastává čas, kdy každý z nás musí roztřídit nové informace, a to na hlubší úrovni, než je náš zavedený systém víry. Je jasné, že to bude vyžadovat mnohem víc než jen slova a sliby, abychom byli schopni důvěřovat lidem, kteří se přiznali k tomu, že nás podváděli a kteří vytvořili alianci jen ze strachu před svým vlastním zničením. Byl jsem hluboce zamyšlen, když vtom jsem uslyšel nějaké hlasy, které zněly na míle daleko. Všichni kolem vstali a nasadili si kapuce zpátky na hlavu, tak jsem rychle udělal totéž.

Každá z těchto skupin Sedmi, pronesla velmi krátké prohlášení v preakkadském jazyce. Pak se začali seřazovat u jediného vchodu do této místnosti – do „Lůna Isis“. Nikdo nemluvil a jediné, co bylo slyšet, bylo šoupání nohou a šustěni rób, jak se čekalo na hostitele, aby je všechny z místnosti propustil. Po několika okamžicích začali všichni pomalu vycházet ven ze dveří. Pořád se mi honily hlavou všechny ty informace, které jsem právě slyšel.

Všichni jsme se vraceli nazpátek, kudy jsme přišli — po točitých schodištích plných zatáček. Vrátili jsme se k místu, kde jsme původně stáli v hlavní chodbě. Teď jsme šli po mírném svahu směrem k místnosti, kde byl onen slavnostní vodní objekt. Dostali jsme se přímo nazpátek do oné velké klenuté místnosti, ve které jsem se původně najednou objevil.

V duchu jsem se připravoval na to, že se budu muset asi vrátit do té očistné místnosti a zase budu muset čelit veřejné nahotě – a tentokrát s publikem mnohem početnějším. Pak jsem si ale všiml skupiny před námi, která přešla kolem dveří do této místnosti a zamířila dál přímo do další velké klenuté místnosti. Zrovna, když se mi ulevilo, zaklepal mi Gonzales na levou paži. Otočil jsem se a viděl, že se zastavil jen pár kroků za mnou. Stál tam spolu se dvěma nápadnými ženami ze skupiny hostitelů.  

Díval se přese mne na zbytek skupiny a přiložil si prst na ústa. Jasně mi tím dal najevo, abych mlčel. Ohlédl jsem se a spatřil jasné záblesky světla, které přicházely z velké klenuté místnosti, do které se přemístil zbytek skupiny. Otočil jsem se a postavil se vedle Gonzalese. Tiše tam stál a rukou si držel zápěstí.

Všiml jsem si, že se na mne čas od času jedna z těch žen dívá. Cítil jsem, že mi chce něco říct. Jakmile ta světla na konci chodby přestala blikat, žena, která mě při příjezdu přivítala a přinesla mi oděv do očistné místnosti, postoupila vpřed. Řekla: „Prosím, pojďte se mnou. Mám osobní prosbu.“ Bylo mi řečeno, že delegace navštěvovala každou ze svých oblastí a že někteří z nich se vrátí na další očistu či očistný obřad – předpokládal jsem – proto, aby si vyzvedli své oblečení.

Gonzales se na mě zmateně díval. Vzhledem k tomu, že mě ta žena přímo oslovila, řekl jsem jí, že její prosbu s radostí vyslechnu. Usmála se a řekla: „Pojďte se mnou.“ Vydala se směrem k té velké místnosti, kde jsem se prvně objevil. Gonzales a ta druhá žena šli asi pět kroků za námi. Očekával jsem nějaké vysvětlení nebo že konečně uslyším tu prosbu, ale místo toho jsme jen v tichosti pokračovali dál. Přešli jsme onu velkou klenutou místnost na konci chodby a zase jsme vyšli dveřmi na druhé straně ven. Místnost teď byla prázdná. Nikdo u těch čtyřech dveří už nehlídkoval. Pokračovali jsme další chodbou, která měla víc dveří než ta předchozí. Úplně jsem zapomněl všechno o počítání kroků a dveří nebo i jakýkoliv jiný způsob výzvědných metod, který jsme měli vždy v novém zařízení dělat, neboť šlo o standardní operační postup (SOP).

Věděl jsem, že se mě chtěla zeptat na něco vážného. V hlavě se mi honilo všechno možné. Byl jsem nervózní z toho, k čemu všemu by to mohlo vést. Dokonce jsem i přestal přemýšlet o všech těch nových informacích, které jsem se před několika minutami snažil zpracovat.

Každá místnost v této chodbě měla nějaký druh energetického pole nebo jakési „tvrdé světlo“, které mi bránilo v tom, abych viděl dovnitř. Po několika zatáčkách jsme se na konec zastavili před jedněmi dveřmi. Poklepala na svůj přívěšek a dveře zprůsvitněly. Uviděl jsem vnitřek místnosti. Vypadalo to jako nějaký salonek nebo soukromý pokoj – aspoň to jsem viděl ze dveří. Podívala se na Gonzalese a jeho doprovod a řekla: „Vy zůstaňte tady, prosím vás“. Vešla dovnitř, otočila se a podívala se na mě. Já se podíval na Gonzalese, který vypadal ještě více zmatenější. Pak jsem vešel do místnosti. Poklepala na svůj přívěsek a na dveřích se znovu objevila energetická bariéra.

Jelikož jsem v přítomnosti žen, které neznám, uzavřený a stydlivý, začal jsem pociťovat nervozitu a rozpaky. Začala se mnou komunikovat telepaticky. Požádala mě, abych se uvolnil. Chtěla vědět, jestli bych se s ní nepodělil o její zážitky z dětství. Sdělila mi, že kdysi existovalo místo, které bylo pro její lid velmi významné a ke kterému neměli přístup už po stovky let. Sdělila mi, že jim jedna ne-lidská podzemní skupina toto místo zabrala.

Jde o prastarý druh, který je původem ze Země a který se nazývá „Dal-Azag“ (Opeření hadi). Poslala mi mentální obraz jednoho z nich. I když jsem s nimi nikdy do styku nepřišel, poznal jsem ho z databáze tabletu „smart-glass“ jako Raptora. Jak jsem již dříve řekl, je to jedna z nejnebezpečnejších a nejsilnejších podzemních skupin, kterým čelíme. My je vnímáme jako šeredné. Jsou masožraví, velmi agresivní, útočí na lidi a na potkání je konzumují.

Ukázala mi obraz jednoho z nich z jejich vládnoucí kasty. Tato rasa má chochol peří, který jim jde z hlavy a krku dolů po zádech, skoro jako ptačí hřeben. Četl jsem, že jejich pohyby jsou trhavé — podobně jako ptáci. Její mentální obraz mi poskytl mnohem jasnější představu o tom, jak skutečně vypadají a jak se pohybují. Bylo to velmi znepokojující.

Sdělila mi, že tato rasa uzavřela nejasnou alianci s některými frakcemi povrchové lidské civilizace. Tyto bytosti umožnily oné povrchové skupině, aby jejich oblast navštívila.

Tato rasa však vyžadovala dar lidského těla — stejně jak tomu bylo v době před tím, než španělé dobyli některé země na porvrchu. Tyto tajné lidské společnosti z povrchu neměly vůbec žádné morální výčitky, aby jim takové dary poskytly. Tohle všechno jsem už slyšel předtím. Ačkoliv to bylo hrozné, nebyl jsem v šoku. I jiné skupiny mají podobná uspořádání.

Konečně se dostala k části, která se týkala bezprostředně mě. Dobře věděla, že v době dospívání jsem byl převezen do hluboké křišťálové jeskyně, kde mi řekli, že krystaly jsou živé. V té době jsem tam byl se skupinou jiných dětí. Bylo nám řečeno, abychom se krystalů nedotýkaly, protože bychom jim mohly ublížit nebo by ony mohly ublížit nám. Byly jsme požádáni, abychom se s krystaly pokusily telepaticky komunikovat. Byl jsem jedním z těch, kdo byl schopen s těmito krystalickými formami života úspěšně komunikovat.

[David Wilcock mi řekl, že to je další zajímavé propojení s informacemi v knize Zákon jednoho (The Law of One). Tato série nám říká, že když byla Země poprvé připravena na lidský život, dovnitř země byly umístěny hyper–pokročilé krystaly, které měly vlastní formu vnímání. Kniha Zákon jednoho říká, že tyto krystaly pracovaly podobně jako jsou nyní internetové servery. Odpovídají na duchovní volání, které lidé vysílají, když se začnou duchovně probouzet. Krystaly jsou naprogramovány tak, aby povzbuzovaly lidi k tomu, aby byli více milující a aby meditovali. Tato poselstvi se pak objevují v různých formách, jako jsou sny, synchronicita a vize. Pokud jsou instrukce následovány, krystaly vyšlou ven signály pro pokročilejší dobročinné skupiny, které pak převezmou a poskytnou přesnější a podrobnejší duchovní pokyny. S těmito informacemi jsem se nikdy předtím nesetkal, než mi o nich David řekl. To byla jedna z desítek fascinujících korelací, které se, jakmile jsme spolu začali mluvit, objevily]

Sdělil jsem jí, že jsem si na tento zážitek vzpomněl. Poslal jsem jí mentální obraz jeskyně, stejně jako tu podivnou zářící energii, kterou jsem kolem těchto krystalů viděl. Zavřela oči a usmála se. Po úzké tváři jí stékala velká slza. Zeptala se mě, jestli bych se s ní nemohl podělit o celou tuto vzpomínku. Nebyl jsem si jistý, co tím myslela. Zeptal jsem se jí, co by to znamenalo. Sdělila mi, že mě bude muset držet za ruce a že bych musel před ní otevřít svou mysl. řekla, že jakmile tak udělám, její mysl se zase otevře pro mě. To je mezi jejími lidmi považováno za velmi intimní záležitost.

Sdělil jsem jí, že se při kompletním otevřením své mysli – ať už komukoliv — necítím dobře a proto že to musím bohužel odmítnout. Vysvětlila mi, že je vysokou kněžkou a že bych jí tím dal dar, o který by se pak mohla podělit s ostatními. Že by to také velmi pomohlo v nastolení důvěry vůči našim lidem, protože toho je zatím jen velmi málo, co jsme doposud při našich vzájemných jednáních mohli nabídnout.

Dále mi sdělila, že zbytková informace, kterou jsem měl ze svých zkušeností s krystaly, pro ně byla velmi důležitou. Otočil jsem se a přecházel po pokoji. Rovnal jsem si to všechno v hlavě a horečně jsem přemýšlel, jak by se to mohlo všechno různě zneužít. Pokud se teď takhle otevřu cizí ženě, se kterou jsem se právě setkal – ženě z kultury, která byla antagonistickou k většině z nás, do okamžiku, kdy nás naši společní nepřátelé donutili založit si alianci — jak mi pak budou důvěřovat v otázce citlivých informací v budoucnu? Moje postavení u Rady aliance SSP bylo přinejlepším nejisté. Zdálo se, že bytosti sfér mi zatím důvěřovaly více než kdokoli jiný.

Uctivě jsem se jí zeptal, zda se před tím, než jí dám svou odpověď, mohu poradit s Gonzalesem. Otočila se, odstranila bariéru u dveří a pozvala Gonzalese dovnitř. Nato se omluvila a zůstala venku. Gonzales se mě zeptal: “Co se to tu děje?“, a když to řekl, začal se kolem sebe pozorně rozhlížel. Vylíčil jsem mu všechny podrobnosti o této „osobní službě“, o níž jsem byl požádán a také o mé provozní bezpečnosti (OPSEC) a obavách o mou osobní svrchovanost. Řekl mi, že mé obavy chápe a že Aliance SSP se o některých provozních údajích se mnou z bezpečnostních důvodů nebaví. Dodal, že jsem byl prověřen k tomu, abych postupoval, jen pokud tam nebyly nějaké informace o „SBA“ (Alianci bytostí sfér) nebo o osobních zkušenostech s Raw–Tear–Eir, které bych měl udržet v tajnosti.  

Řekl jsem Gonzalesovi, že jsem z toho měl nepříjemný pocit a že jsem to nechtěl udělat, že mi ta žena ale sdělila, jak to bylo velmi důležité pro její lid. A že se to zdál být tou jedinou věcí, kterou jim můžeme nabídnout a o kterou mají teď zájem — pokud to celé ovšem nebyla jenom lest, jak se dostat do mé hlavy a hledat tam něco jiného. Gonzales řekl, že to rozhodně není jediná věc, kterou bysme jim mohli nabídnout. že kdybychom pro ně neměli žádnou hodnotu, nesešli by ze své cesty a nezaložili by tuto novou radu a nikdy by nás do ní nepozvali –– ať už to byli ochotni přiznat nebo ne. Řekl mi, že není mým nadřízeným a dokonce i to, že kdyby jím byl, nikdy by mi nenařídil, abych to udělal, když k tomu cítím takovou nechuť.

Řekl, že je to zcela na mně, ale že by bylo dobré, kdyby sdílení informací bylo oboustranné. Mohl bych se přiučit něco, co by mohlo být pro Alianci SSP užitečné. S povzdechem jsem podotkl, že si s ní promluvím. Požádal jsem se ho, aby ji při odchodu poslal nazpátek. Rychle se vrátila do místnosti. Uklonila hlavu a pak se mi podívala upřeně do očí. řekl jsem jí, že toto „vulkánské splynutí myslí“ podstoupím — jako projev důvěry a dobré víry mezi našimi lidmi. Očividně byla spokojená.

Poodešla ke zdi a pak se vrátila s křišťálovým pohárem. Byl plný jantarově zbarvené tekutiny. Napila se a pak nabídla i mně. Zeptal jsem se, zda-li je to nějaká droga. Odpověděla, že to je „Elixír Isis“, víno ze vzácné květiny, která roste pouze v podzemí. Znovu se napila a pohár mi podala. Řekla, že to k tomuto procesu sice není nutné, ale že jde o obvyklou součást obřadu. Podotkl jsem, že doufám, že se neurazí, když to odmítnu a pohár jsem jí vrátil. Usmála se, upila ještě několik doušků elixíru a položila pohár na stůl.

Tento stůl stál vedle dvou židlí a vedle čehosi, co vypadalo jako lavice nebo malé lůžko či něco podobného. řekla, že bych si měl sednout a uvolnit se. Vypadala teď po tom, co se napila onoho zřejmě silného elixíru, uvolněnější. Posadil jsem se. Rukou přisunula druhou židli tak, aby stála přímo proti mně. Pak se na ní posadila. Posunula se až na kraj sedadla a požádala mě, abych se přisunul blíž. Jakmile jsem tak učinil, vzala mé ruce do svých. Spojila naše ruce dohromady, dlaň ke dlani a sevřela naše prsty k sobě. Zavřela oči. Její pleť byla velmi jemná a výrazně teplá. Byla mnohem teplejší, než je obvyklé.

Vybídla mne, abych zavřel oči a vyčistil svou mysl od všech myšlenek. Použil jsem při tom určité postupy, díky kterým jsem svou mysl vyčistil a dostal se do hlubšího stavu vědomí. Když jsem tak učinil, začalo mě brnět celé tělo. Cítil jsem, jak je mé „astrální já“ vytahováno směrem k ní a jak se její a moje energie začínají mísit dohromady. Nevím přesně, jak tento proces funguje. Měl jsem pocit, jako by šlo o splynutí světelných těl. Byl to nesmírně hluboký a silný zážitek –– pro mysl, tělo a bylo to na duchovní úrovni.

Nacházel jsem se v jasné nevýhodě proti její vysoce pokročilé mentální úrovni. Vzhledem k tomu, že mezi svými lidmi byla zřejmě vysokou kněžkou, je velmi pravděpodobné, že měla ještě silnější vědomí, než všichni ostatní. Uvědomoval jsem si její zaostřenou pozornost na některé z mých vzpomínek. Zároveň jsem byl zaplaven čímsi, co jsem vnímal jako přinejmenším 130 let jejich vlastních vzpomínek. Blik! Blik! Blik! Přeskakoval jsem přes různé scény jejího života. Viděl ji v jejím kněžském školení a v jejích povinnostech. Pocítil jsem cosi, co ona ve své době vnímala jako propojení mezi různými tajnými společnostmi USA a Evropy. Cítil jsem, jaké to pro ni bylo, když se setkala s americkými a evropskými vojenskými a vládními úředníky –– v různých časových obdobích.  

Zcela jasně jsem pochopil, že na sebe vzala roli emisara z jiného hvězdného systému – neřekla jim, že byla součástí skupiny, která po celou dobu žije tady, na Zemi. Byly tam záblesky přítele z dětství, kterého milovala. Ten tragicky zahynul při podzemním útoku ze strany ne-pozemské rasy „hmyzího“ typu.

Potom, když se zaměřila na mé zkušenosti v krystalové jeskyni, automaticky jsem začal synchronizovat svůj záměr s ní, když byla ve stejném věku jako já. To sice trvalo jen pár okamžiků, ale vnímal jsem hluboký smysl časové dilatace. Bylo to, jako by se v tom víru vizí, zvuků a smyslů čas zastavil. Když bylo po všem, mé tělo se chvělo. Otevřel jsem oči a uviděl, že se totéž děje s ní. Oba jsme se na židli opřeli a seděli chvíli potichu – potřebovali jsme se z intenzity toho všeho vzpamatovat. Brnělo mě celé tělo. Vyplavovaly se mi endorfiny, což bylo velmi příjemné, ale v žádném případě nešlo o nic sexuálního či erotického.

Někdo by si mohl představovat, že to celé bylo tělesné či sexuální povahy, ale tady šlo o úplně něco jiného. Cítil jsem její city a ona cítila ty mé. Když jsem si uvědomil, jak byla tato sdílená zkušenost pro ni důležitá, začali jsme oba plakat. Po chvíli jsme vstali a ona mě nějakou dobu objímala. Poděkovala mi za to, že jsem se s ní o sebe podělil.

Myslím, že neexistují slova, která by mohla popsat, jak emocionálně hluboký a krásný zážitek to byl. Jediná zkušenost tohoto typu by mohla natrvalo a neuvěřitelně změnit číkoliv zkušenost sama sebe a života na Zemi vůbec — a to navždy. Rozhostil se mezi námi určitý pocit „stmelení“ a to, že jsme jeden druhého poznali na hluboké úrovni.

Řekla mi, že někteří z jejích lidí by neschvalovali, že tak učinila se „smíšeným jedincem“ z povrchu, byla si ale jistá, že většina bude ráda, když se o tyto zkušenosti, které jsem jim daroval, s nimi podělí. To byl významný krok k překlenutí rozdělení, k němuž mezi našimi civilizacemi došlo před mnoha tisíci let. Dodala, že doufá také, že bych nyní snad mohl pochopit, že to, co udělali, dělali pro to, aby mohli zvládnout společnosti na povrchu.

V žádném případě nejsme tak nevinní a mírumilovní, jak by většina z nás ráda věřila. Tajemné okultní skupiny na povrchu, se kterými se kdysi pokoušeli jednat, se proti nim obrátily – krutě a velmi brutálně. Tyto skupiny neměly žádné výčitky svědomí ohledně vyhubení do posledního muže, ženy a dítěte — žádné obavy o jejich bezpečnost, životní podmínky nebo snad kulturní dědictví.

Stejně jako byla naše civilizace často nucena provádět kompromisy, i oni museli dělat těžká rozhodnutí týkající se toho, co považovali za větší dobro – a tou je ochrana vlastního obyvatelstva. Jsem si vědom toho, že někteří lidé na internetu si myslí, že tohle všechno je jen psychologická hra. Všechno je to podvod. Všechno je to trik. Nikomu a ničemu nevěřte a když vám někdo něco bude říkat, vězte, že opak je pravdou! Prsty začnou okamžitě klepat do klávesnice své názory, že jsem si to všechno vymyslel nebo že je to jen další trojský kůň, který nás chce všechny zničit.

Mohu upřímně říct, že poté, co jsem prožil tuto hlubokou zkušenost, nevěřím, že existoval nějaký způsob, jak přede mnou skrýt jakýkoliv negativní záměr. Tato zkušenost by se dala přirovnat k otevření všech bran do arény plné transparentnosti a naprosté poctivosti. Vše je vyjeveno. Je naprosto nemožné v tomto sdíleném posvátném prostoru představit sám sebe jako někoho jiného, než kdo opravdu jste.

Ti lidé z nás mají strach. Zdědili jsme velmi agresivní genetickou informaci – kterou oni nemají — po skupinách uprchlíků, které byly přemístěny na naší planetu, stejně tak i genetickou manipulací různými skupinami jako jsou Draco a díky dalším „velkým mimozemských experimentům“. Negativní skupiny na povrchu Země převzaly jejich posvátné symboly a používaly je během svých ohyzdných praktik –– včetně mučení, lidských obětí a genocidy. Na druhou stranu nás ale oni sami podvedli, když předstírali, že jsou bohové a benevolentní mimozemšťané z různých federací, velitelství a hvězdných systémů.

Tajné pozemske vládní syndikáty tak doufaly, že otráví celou studnu, čímž znemožní jakýkoliv smír naší velké lidské rodiny. Je možné, že až nastane očekávaný energetický posun, genetické a duchovní změny, kterými projdeme, budou daleko hlubší, rychlejší a pozitivnější, než si uvědomují. Budoucnost tak slibuje, když už nic jiného, že bude opravdu velmi zajímavá. Nyní je víc než kdy jindy zřejmé, že pokud chceme pozitivní budoucnost, každý z nás je zodpovědný za to, jak se projeví – nikoliv tedy nějaký mimozemský zachránce, lidský guru či jakási skupina.

Poté, co jsme se oba zklidnili, odstranila vstupní bariéru do místnosti. Vyšli jsme ven, kde nás čekala ta druhá žena a velmi zvědavý Gonzales. Řekla, že máme-li čas, ráda by nám ukázala okolí. Gonzales bez váhání přitakal. Později jsem se dozvěděl, že si vždy přál prohlédnout všechna města, kde byl ve svých dřívějších zasedáních.

Vzala nás dolů do menší klenuté místnosti, kousek odtud, kde jsme byli. Šli jsme do středu místnosti, kde začala svůj přívěsek třít a pak na něj klepat. Vtom se objevil záblesk světla. Opět jsme stáli v ohromné klenuté místnosti, která byla vyrobena ze stejného kamene tmavšího odstínu. Vyšli jsme ven dalšími dveřmi, které měly nad obloukem tentýž symbol. Ocitli jsme se v obrovské jeskyni, která byla podepřena jakýmisi dvěma přirodními sloupy. Oba byli vyšší a větší než jakýkoliv mrakodrap, který jsem kdy viděl. Kolem chodili lidé všech věkových skupin v přiléhavých jednodílných oblecích. Obleky byly buď tmavě modré, tmavě červené, žluté nebo zelené.

Řekla, že by nas ráda vzala napřed do zahrad a vyzvala nás, abychom ji následovali. Uvnitř jeskyně létala kolem dokola velmi lesklá plavidla. Vypadala jakoby pocházela z filmů padesátých let. Byly tam taliře, vejčitě tvarované ovály a větší lodě doutníkového tvaru, které byly na obou koncích zaoblené. Gonzales na jedno plavidlo ukázal, to když ve vysoké rychlosti proletělo přímo skrz stěnu jeskyně.

Byly tam vysoké budovy, které vypadaly, jako by byly tvarované nebo vyřezané laserem z jakéhosi druhu žuly. Byly tam také oválné či kulaté budovy, které byly klenuté a vyzařovaly světlo z každého čtverečního centimetru konstrukce. Z tohoto jeskynního města jsme viděli jen velmi malou část, protože jsme brzy došli k dalším dveřím. Vešli jsme do nich a tam byla další chodba. Když jsme do ní vstoupili, okamžitě jsem ucítil pyl a flóru. Vešli jsme do další obrovské klenuté jeskynní místnosti. Stáli jsme tam a dívali se dolů na obrovské množství oddělených polí s úrodou a sadů všeho druhu. V hydroponickém systému — jehož velikost jsem se ani nepokoušel odhadnout – tam rostl velmi hustý a bujný rostlinný život.

Vysvětlila nám, že voda, bohatá na minerály, přicházela přes recyklovaný kompostovací materiál. Při návratu zpět ke svému zdroji, byla pak znovu pročištěna, když tekla přes skály, kde vyživovala kořeny rostlin. Jejich civilizace nejedla vůbec žádné maso a živila se výhradně rostlinami a různými druhy plísní, včetně hub.

Světlo bylo vyráběno stejným způsobem, jak nám vysvětlila předtím. Používali také konkrétní typ drcených hornin, jež byly smíchány s určitým typem drceného krystalu, jako médium pro zakořenění rostlin. Tak dosahovali té nejzdravější úrody s vysokou vibrací a zároveň tak vyprodukovali nejvyšší výnos.

Pak řekla, že nás chce vzít do parku. Zpátky jsme šli stejně, jak jsme přišli a pak jsme vstoupili do zadní chodby, která nás zavedla do jiné malé klenuté místnosti. Opět následoval jasný záblesk světla a my jsme byli v identické místnosti s tou předchozí. Když jsme vycházeli ven z klenutého vchodu do další chodby, upozornila nás, abychom se nelekli některých živočichů, které tam můžeme spatřit.

Řekla, že mnoho forem života, které dříve žily a pohybovaly se na povrchu Země, byly zachovány a nyní se zde volně pohybují parkem. Trvala na tom, že v jejich současném evolučním stavu nejsou nebezpeční. Pak jsme vešli do té největší klenuté místnosti, kterou jsem kdy viděl. Byly tam enormě vysoké stromy, krásné kvetoucí keře a podivně vypadající barevní ptáci, s velmi dlouhými ocasními pery, kteří všude kolem dokola poletovali. Na pozadí jsme slyšeli zvuky mnoha druhů zvířat, které jsme neviděli.

Bylo tam schodiště, které vedlo podél stěny a dál nahoru — asi do poloviny kopule. Vystoupali jsme po něm dost vysoko nahoru, odkud jsme spatřili ty nejvyšší stromy, jaké jsem kdy viděl. Byli jsme ohromeni jasnou světle modrou oblohou … a mraky. V dálce byl obří obelisk, který čněl k jakési plazmové kouli světelného zdroje visící vysoko nad mraky. Zdálo se, že v této místnosti bylo velmi vyspělé nastavení ekosystému a umělého počasí.

Z naší pozice na schodech jsme zahlédli jakýsi druh jelena, který poskakoval kolem dokola. Hledal jsem některá z těch exotických zvířat, která neznáme, ale neviděl jsem nic neobvyklého. Sestoupili jsme po schodech dolů a chvíli se procházeli lesem.

Hovořili jsme o tom, jak moc doufáme, že jednoho dne budeme společně žít na povrchu, v souladu s přírodou, kde už nebudou existovat žádné podvody ani kontrolovací systémy nad obyvatelstvem. Žena, která šla vedle Gonzalese, podotkla, že ona se nedomnívá, že v sobě máme tu vůli, abychom k tomu dospěli. Cítila, že jsme byli geneticky a sociálně příliš zmanipulováni a že by to trvalo mnoho generací, než bychom naše problémy překonali.

Gonzales se na ni podíval a připomněl jí, že jejich společnost v minulosti předstírala, že jsou bohové a že ještě i v současné době klamou tisíce lidí tím, že je přesvědčují, že jsou benevolentními mimozemskými bytostmi z jiných hvězdných systémů – přestože nyní přinášejí pozitivní duchovní informace. Nemohl jsem si pomoci a přemýšlel jsem o lidech, kteří mě obviňovali z toho, že dělám něco podobného. Gonzales řekl, že to napáchalo zrovna tolik škody, jako byla učiněna různými mimozemšťany v jejich velkém experimentu.

Žena tuto jeho poznámku zrovna moc neocenila. řekla: „Mezi tím, co jsme dělali my, abychom ochránili náš lid a pokusili se pozvednout vaše lidi, a tím, co dělaly ostatní skupiny, o kterých jste se zmínil, neexistuje žádné možné srovnání. Na to, aby vaše populace vůbec mohla naši situaci pochopit, jí chybí duchovní a intelektuální porozumění – natož, aby pak pochopila svou vlastní situaci.“

Gonzales s ní pokračoval v rozhovoru. Šli jsme po mýtině, abychom měli lepší výhled na celé přízemí. Šel jsem s tou ženou, se kterou jsem si nyní vytvořil silnější pouto a začali jsme se bavit spolu. Zeptal jsem se jí na jazyk, který používali a zda nebyli nějak spojeni se starověkou sumerskou kulturou. Sdělila mi, že při pomáhání této kultuře, byla ta jejich velmi aktivní.

Po jedné z těch „menších katastrofických událostí“, které se na Zemi přihodily, jim pomohli rozvinout zemědělství a přestavět některé aspekty jejich civilizace. Sdělila mi, že Země prošla velkými cykly kataklyzmat, které změnily její sklon, orbitální postavení vůči Slunci a že Země také pozměnila svou zemskou kůru. Řekla také, že existoval větší počet menších událostí, které zahrnovaly poměrně mnoho dopadů asteroidů a supervýbuchy sopek.    Její civilizace, stejně jako ne-lidské podzemní civilizace, pomáhaly během těchto menších katastrofických událostí „smíšeným rasám“ lidí na povrchu. Některým z nich dokonce nabídly útočiště v bezpečných podzemních zónach, které byly blíže povrchu. Tyto civilizace si často vybíraly, koho z těchto smíšených ras chtěly zachránit a kterým nežádoucím genetickým liniím na povrchu „umožní“, aby zahynuly. Pakliže byly určité skupiny známé svým znásilňováním, sadismem, násilím a krutostí, kdežto v jiných oblastech se vyvinuly mnohem prospěšnější společnosti, přikláněli se k zachraně těch, kteří byli víc duchovně zdraví. Kdyby tak nečinili, potenciálně by se vystavovali velkým rizikům, která nechtěli podstupovat.

To bylo zřejmě diskutabilní téma, ale měl jsem od Gonzalese přísné pokyny, abych nad těmito lidmi nevynášel žádný soud, bez ohledu na to, co jsem viděl nebo slyšel. Bylo tam hodně věcí, se kterými jsem vůbec nesouhlasil, o které jsem se s ní už ale dříve podělil, stejně jako se zkušenostmi z krystalové jeskyně. Sdělila mi, že mimozemští genetičtí „farmáři“ následovali stejné postupy pomocí různých metod. To byl také způsob, jakým tyto skupiny mezi sebou soutěžily v jakémsi dlouhodobém strategickém konfliktu na povrchu.

Řekl jsem jí, že na Zemi existuje mnoho mýtů, které částečně odpovídají tomu, co říká. Například, že starověké sumerské destičky vypráví příběh o Anunnaki, kteří stvořili lidstvo jako svou otrockou rasu. Pak jsem jí vyprávěl o tom, že mnoho lidí na povrchu dnes věří, že do našeho vývoje byli zapojeni starověcí mimozemšťané – a to už od úsvitu našeho stvoření. Vyprávěl jsem jí také o mém setkání se Super federací, která měla dvacet dva konkurenčních genetických programů pro manipulaci lidské evoluce na genetické, sociální a duchovní úrovni.

Usmála se a řekla mi, že naše příští návštěva by možná měla zahrnovat jejich knihovnu. Gonzales a jeho doprovod byli v zaujatém hovoru. Když jsme se obrátili, abychom je dostihli, zaslechli jsme v dálce sloní zvuky. Pak jsme uslyšeli také zvuk velké kočky, která se zdála být velmi blízko a byl tak silný, že jsem v hrudi pocítil jeho zvukové vlny. Gonzales a jeho doprovod se oba podívali směrem ke zvuku a pak na nás. Zamířili jsme zpět ke vchodu do zahrady a i oni se otočili a šli stejným směrem.  

Poté, co jsme se všichni dostali ke vchodu, kněžka, jež byla mým doprovodem, řekla, že mě na tomto výletě vezme ještě na jedno místo. Zdálo se, že věděla, že Gonzales měl v plánu odejít a zeptala se ho, jestli něco před tím ještě nepotřebuje. Gonzales řekl, že by rád cestu nazpátek do provozní základny, uskutečnil na jednom z jejich plavidel. Také řekl, že by se mnou chtěl ještě na chvíli mluvit. Obě ženy zamířily do dveří a nechaly nás o samotě ve vstupním prostoru do zahrady.  

Zeptal se mě, jestli bude v pořádku, když mě tam nechá samotného a jestli jsem věděl, kam teď s ženou půjdeme. Odpověděl jsem, že si myslím, že to v pořádku je a že mě ta žena chce vzít do jejich knihovny. Byl viditelně zklamaný. Řekl, že to nebude při jeho pohovoru s Radou aliance SSP dobře vypadat. Přál by si, abychom mohli knihovnu navštívit společně — místo těch dalších míst.

Řekl mi, abych si co nejvíce zapamatoval a do 48 hodin ho pak informoval – dokud tato informace ještě bude v mé paměti čerstvá.Dodal, že už musí jít a když odcházel, řekl mi, abych si co nejvíc užil očistného obřadu. Usmíval se při tom od ucha k uchu. Pak hlasitě, aby to každý slyšel, řekl: “Pojďme!“ Otočili jsme se a prošli dveřmi k místu, kde na nás náš doprovod trpělivě čekal. Vraceli jsme se, kudy jsme přišli, dostali se do malé klenuté místnosti a uprostřed ní jsme zůstáli stát. Po záblesku světla jsem tam pak zůstal sám se svou novou přítelkyní. Byli jsme v kamenné leštěné bílé místnosti, kde ze stropu visela zlatá tyč. Na konci byla zlatá ruka, která držela cosi, co vypadalo jako křišťálová koule.

[David Wilcock mě informoval, že velmi podobný objekt byl údajně nalezen podmořskými průzkumníky u pobřeží Floridy, kolem Bimini, což bylo zveřejněno Charlesem Berlitzem v jeho knize „Bermudský trojúhelník“. Než na to poukázal, vůbec jsem si tuto souvislost neuvědomil.]

Díval jsem se na nějaký podivný ornament nad našimi hlavami a můj doprovod se do mě zavěsil. Vedla mě přes první obdélníkové dveře, které jsem během této návštěvy vůbec viděl. Vešli jsme do velmi jasné bílé kamenné místnosti, která byla plná židlí. Lidé tam seděli, relaxovali, v rukou drželi přívěsky a dívali se na holografické obrazy. řekla mi, že mi chce něco ukázat a že to pro mě bude určitě zajímavé a povědomé.

Prošli jsme dalšími dveřmi a šli dolů o jedno poschodí níž. Vstoupili jsme do místnosti, která vypadala jako ta první, jen měla regály — podobně jako můžeme vidět v univerzitní knihovně. Začali jsme procházet uličkami a viděl jsem destičky, které byly zřejmě velmi staré. Byly tam destičky z jílu a ještě další, které byly vyřezány do různých typů kamene a některé z nich nevypadaly přirozeně.

Byly tam také knihy, které byly vázány v čemsi, co vypadalo jako kůže a také v jakémsi materiálu, který jsem nebyl schopen identifikovat. Pak jsme došli do části, kde byly knihy z 18. do 21. století. Vypadaly, jako by byly objednány z Amazon.com a uloženy na police teprve před týdnem. Žena stála vedle mne — a myslím, že poté, co jsem tyto nejnovější přírůstky do jejich knihovny uviděl, byla velmi zvědavá na moji reakci. Zeptal jsem se jí, jestli tam mají každou knihu z povrchu Země. Řekla, že ano, ale ne ve fyzické formě. Mají tam však z povrchu fyzické knihy na určitá témata, o která měli ten největší zájem. Všiml jsem si, že mezi těmito tituly byly knihy v různých jazycích zabývající se tématem starověkých mimozemšťanů.

Ve 2. části budu popisovat rozhovor, který jsme vedli o akkadských textech a o různých našich překladech těchto textů. Podle nich je mytologie, kterou v dnešní době máme, vytvořena mnoha nesprávnými překlady. Jak již bylo řečeno, tyto podzemní skupiny se samy přiznaly, že podváděly naši minulou i současnou civilizaci po mnoho tisíc let. To je pro zpracovávání informací, které nám poskytli, potřeba mít na mysli. Mnoho z těchto z informací jsem získal přes tablety „smart-glass“ v SSP a mnoho z nich je pro mě zcela nových. Mnohé z nich budou také velmi kontroverzní. Nahlodají pevnou víru a také informace, které se pro mnoho lidí staly základem jejich „náboženství UFO“.  

Nebylo pro mě snadné napsat tento článek. Byl jsem v pokušení spoustu informací vynechat, protože nechci, aby došlo k dalšímu rozdrobení mezi různým „hnutím pravdy“. Po rozhovoru s několika lidmi, kterým důvěřuji, jsem se však rozhodl shrnout informace tak, jak jsem vše prožil. Nechám na každém, aby použil svůj vlastní rozum a aby se sám rozhodl, bude-li se stále držet určitých teologií nebo otevře svou mysl. Když jsem se potýkal se psaním tohoto článku, udělal jsem si čas, abych napsal také další aktuality o udržovaní propustnosti naší bubliny reality.

Gonzales mě požádal, abych neuváděl umístění, názvy skupin, tituly a jména. Učinil jsem tak, aby v této nové radě nedošlo k diplomatickým problémům nebo ke zrušení výhod, kterých jsme u nich dosáhli během naší nedávné návštěvě.

 Ve 2. části také popíšu ukončení mé návštěvy u této podzemní skupiny, jakož i setkání, které jsem měl do 24 hodin s Radou aliance SSP. Jednalo se nejenom o pohovor o tomto setkání, ale také o sdílení nedávných informací o vývoji pozemských aliančních skupin, jakož i o některých dalších schůzkách, k nimž došlo v době, kdy jsem byl s Radou aliance SSP v rozporu.

Na závěr chci zdůraznit, že bez ohledu na to, zda-li budete věřit, že tyto zkušenosti, které jsem prodělal, jsou reálné nebo ne, dělám to proto, abych se o tyto informace mohl pravdivě a zodpovědně podělit.

Venku existuje širší realita, ke které nám všechny tyto události ukazují směr. Mohu-li si ve svých závěrečných prohlášeních propůjčit některá data z posledních článků, které publikoval David Wilcock, dochazí v naší sluneční soustavě rozhodně k hluboké energické změně. To není otázka dohadů či možností, ale doložitelný vědecký fakt. Z mnoha studií NASA víme, že Slunce a všechny planety procházejí dramatickými energetickými změnami – stávají se teplejšími, jasnějšími a magnetičtějšími. To vše je obvykle přehlíženo jako místní změna u každé jednotlivé planety, ve vztahu jejího úhlu náklonu ke Slunci — nebo jiné podobné, zdánlivě individuální a normální faktory. Podobně tak i vědci, jako Dr. John Hawks, antropolog z university Wisconsin, ukázali, že naše DNA skutečně prochází velmi rychlými evolučními změnani.

Dr. Hawks konkrétně odhalil, že celý lidský genom je o sedm procent jiný než ten, který jsme měli před pěti tisíci lety. To je vysoko nad hranicí, která je stanovena jakoukoli aktuálně přijímanou evoluční teorií. Když tedy lidé říkají, že „neexistuje žádný důkaz“ pro to, o čem mluvím, jsou vůči obrovskému množství dat, která již byla shromážděna a rozšířena velmi selektivní.

Někteří z vás se dívali na Cosmic Disclosure — má show s Davidem Wilcockem — a řekli jste pak, že máte pocit, jako by se „něco velkého chystalo“, ale neví se přesně, co. David připravuje článek — který vyjde brzy poté, co tento – v němž se pokusí svázat některé z těchto nití dohromady.

Všechny důkazy nasvědčují tomu, že procházíme hlubokou evoluční změnou — jakožto společnost i druh. To nám umožní mnohem širší pohled na „realitu“, než máme nyní.

Jakmile se celé toto utajování zhroutí jako domek z karet a mnoho temných skrytých pravd vyjde najevo, objeví se také velké množství nových informací, které nám dokážou, že nejsme sami – a to nám dá nástroje k tomu, abychom oslovili hvězdy.

Děkuji vám za vaši podporu a velkorysost ve snaze pokračovat stále kupředu k našemu společnému cíli, k mírumilovné prosperující a milující společnosti, jež není zatížena rozdíly, které nás dosud od sebe oddělují.

Nikdy jsem nikoho nenutil, aby tento materiál četl nebo se jím zabýval. Jen jsem prezentoval, co jsem osobně zažil a nechám na vás, abyste si vytvořili svůj vlastní názor. Ačkoliv příští materiál bude velmi diskutabilní, mým úkolem je předat vám jej, tak jak ho vidím já. Mou rolí není pokoušet se vynášet rozsudky nebo upravovat jej kvůli osobním výhradám.

S těmito slovy ještě podotknu, aby jste brzy přečetli 2. část — děkuji vám za to, že se podílíte na našem snažení, které nás přivede do lepší a jasnější budoucnosti!

Co se týče mé osoby, velmi se mi ulevilo, když jsem se dozvěděl, že existují benevolentní síly, které jsou zde, aby zajistily, že budeme schopni naši suverenitu a svobodu získat nazpátek.  

Prosím, připojte se k nám na „Cosmic Disclosure“ v Gaiam TV a sledujte, jak se vše bude nadále vyvíjet. Pokud ještě nejste členy, můžete sledovat 3 díly zdarma, když navštívíte www.BlueAvians.com. Rozhodnete-li se zaregistrovat, učiňte tak prostřednictvím tohoto odkazu. Dostanu tak malou kompenzaci, která mi pomůže pokračovat v mé práci.

Corey/GoodETxSG, 23. září 2015

http://spherebeingalliance.com/blog/ancient-earth-break-away-civilization-subterranean-council-meeting-ssp-alliance-debrief-part-1.html

 

Corey Goode

Identifikován jako intuitivní empat (IE) s prekognitivními schopnostmi. Corey Goode byl rekrutován přes jeden z programů MILAB (vojenské únosy), když mu bylo šest let. Goode se vyškolil a sloužil v programu MILAB od roku 1976-1986/87. Ke konci svého působení v MILAB byl přidělen do podpůrné role IE na místo střídající se pozice pozemských delegátů (sdílené skupinami tajných pozemských vlád) v Radě mimozemské super-federace „lidského typu“.

Překlad: Irena Nemec; dokorekce: Iva Rašínová