Kontaktér z Peru o setkáních s rasou vysokých nordických bytostí (část 2)

Kontaktér z Peru o setkáních s rasou vysokých nordických bytostí (část 2)

Paola Harris zpovídá Enriqua Villanuevu (část 2)

PH: Když jsme dříve mluvili o kontaktu, říkala jsem, že my lidé nejsme připraveni na kontakt, protože oni jsou vysoko nad námi, co se vývoje týče a že nevím, jakým způsobem bychom s nimi konverzovali a navazovali spojení. Ale vy jste navázal spojení srdcem. A dodávám, že musíte být dobrý člověk, když vaše spojení vychází ze srdce.

EV: No, můžete být jen člověkem. Nemyslím si, že si všímají osoby, která je dobrá nebo špatná. Nemyslím, že nás takto posuzují. Oni jen vidí toho, kdo se nabízí, kdo je jim blízko. Nevěřím vůbec na dobré a špatné lidi. Myslím, že všichni máme potenciál otevřít svá srdce. Viděl jsem lidí na vysokých postech, kteří byli před těmito bytostmi plni pokory. Takže si myslím, že my všichni máme potenciál zvýšit naše vědomí.

PH: Když mluvíte o zvýšení vibrací, znamená to, že lidé musejí být v konkrétní chvíli na jisté vibrační úrovni, aby s nimi mohli komunikovat? A je vždy zapotřebí použít meditaci, aby se člověk na tuto úroveň dostal?

EV: Ne. Ne vždy jde o meditaci, i při bdělém vědomí můžete být ve stavu podobném meditaci. Kdybyste praktikovala meditaci dlouhodobě, dostala byste se do určitého stavu vědomí, i když mluvíte k lidem, nakupujete v obchodech. Takže si myslím, že cílem je pokusit se dostat se na úroveň této rovnováhy, vnitřní vyrovnanosti mezi vaším fyzickým, mentálním a duchovním stavem.

PH: Řekněte mi, jak vy jste se dostal do stavu vnitřní vyrovnanosti? Nastalo to jako důsledek nějaké tragédie, nebo to bylo tréninkem?

EV: Mimozemšťané zmiňují, že existuje stav vědomí nazývaný čtvrtá dimenze vědomí. Ve skupině RAHMA jsme o tom mluvili jako o úrovni, které jako člověk nemůžete dosáhnout. Mluvili jsme o tom i v 70. a 80. letech. Ale já se nezajímal o čtvrtou dimenzi. Spíše mě zajímalo pozorování. Chtěl jsem, aby kosmická loď přistála, chtěl jsem, abych měl další setkání s těmito bytostmi. Tohle bylo to, co mě zajímalo. Ale pak mě pozvali, abych navštívil jejich loď. Myslel jsem si, že jsem připraven. Dokonce jsem řekl přímo – jsem na to připraven.

PH: Kde to bylo?

EV: Bylo to v Limě, kde je sídlo skupiny RAHMA. Byla čistá obloha, viděli jsme jak nás loď míjí. Mí kamarádi říkali: “Podívej se na to!” A já odpověděl: “Tohle mě nudí, chci být uvnitř. Je na čase, abych tu zkušenost získal.“
Tu samou noc, kolem třetí ráno, jsem ucítil energii, takový bzučivý zvuk, který mi předtím procházel hlavou. Tentokrát to ale bylo skrze hrudník. Spal jsem a pak jsem ucítil něco jako: “zzz, zzz.” Bzučivý zvuk mi procházel hrudí ze zad. Pak jsem otevřel oči a uviděl tu bytost. Byla hrozně velká; její hlava se snažila nedotýkat stropu mého pokoje.A z jejích rukou vycházelo modré světlo a směřovalo mi na hruď. Myslel jsem si: „To je určitě sen.“ Podíval jsem se na něj a pomyslel si: “Sakra, tohle vypadá dost reálně.“ Snažil jsem se o nějakou komunikaci, tak jsem napřáhl ruku a on se jí dotkl. Uchopil mou ruku a byl tak obrovský, že dosáhl až na druhou stranu postele. Cítil jsem jeho ruku a cítil jsem, jak z ní sálá teplo. Pomyslel jsem si: “Jsem vzhůru!” A pak jsem se podíval na stranu, kde bylo podél postele okno. Všiml jsem si jasného pulzujícího světla, které se se z té strany přibližovalo. Pak jsem se podíval na tu bytost a ona se zeptala: “Jsi připraven?“ Nikoli slovy, ale pociťoval jsem: “Jsi připraven?“ A…já připraven nebyl.

PH: Tomu nerozumím.

EV: Pustil jsem jeho ruku, vrátil se zpět a řekl jsem: “Ne, nejsem. Je mi líto.“ Prostě jsem řekl, že je mi to líto. Moc to chcete, ale když ten moment přijde , nezvládnete to.

PH: Chápu. Je to děsivé. Byl jste vůbec někdy připraven? Měl jste ještě tuto zkušenost?

EV: O měsíc později. On potom odešel, ale předtím mi řekl: “To je v pořádku, bude to jindy.“ Pak odešel. Vlastně nešel pryč, přistoupil ke mně, položil na mě ruce a já upadl do bezvědomí. Když jsem se probudil, cítil jsem, jako by se celý pokoj pohyboval, jako kdybych tu noc předtím celou propil. Utíkal jsem zvracet do koupelny. A něco jsem vyzvracel, bylo to jako nějaký temný kámen, velmi tvrdý. Bylo mi řečeno, že to byl nějaký druh léčení mého těla, které proběhlo tu minulou noc.
Asi o šest měsíců později jsem byl opět pozván prožít tuto zkušenost, ale řekl mi to ve snu: „Zveme tebe a Renzo a Miguela, všechny přátele ze skupiny.“ Ale neměli jsme o tom mezi sebou mluvit. Měli jsme přijet na určité místo, které nám sdělili. Tak jsem se tam vydal, aniž bych cokoliv někomu říkal. Vzal jsem si batoh a spacák. Přijel jsem na to místo, bylo to daleko od měst a od čehokoliv. První noc jsem čekal na své přátele, nikoli na mimozemšťany. Oni ale nepřijeli. Další noc jsem se dost bál, protože jsem viděl na noční obloze lodě. Řekl jsem jim: “Nejsem připraven podstoupit tuto zkušenost bez mých přátel. Nechci ji zažít.” Usnul jsem. Tohle místo v poušti je obklopeno malými kopci a je tam mezi kopci takový průsmyk. Probudil jsem se kolem páté ráno a všiml si, že se od toho průsmyku přibližuje jasná světlá mlha směrem ke mně. Když jsem to uviděl, napadlo mne: “To není normální. Už tu nezůstanu.“ Ale byla to jediná cesta zpět na dálnici. Tak jsem si pomyslel: „Nehodlám tu čekat, až mě ta věc dostihne.“ Ihned jsem sbalil spacák a batoh a vyšel jsem. Nechtěl jsem to vidět, prostě jsem šel a šel.

PH: Myslíte si, že by to mohla být Xendra?

EV: Ne. Ta se normálně zformuje do specifického tvaru podobného kupoli. Tohle byla hustá mlha. Tak jsem šel a šel směrem k průsmyku mezi kopci a náhle jsem se ocitl uprostřed té mlhy. Zastavil jsem se a uslyšel blízko mě kroky. Pomyslel jsem si: „Možná, že je to ozvěna mých vlastních kroků, to je pořádku,“ a pokračoval jsem v chůzi. Náhle se ozval zvuk, ze kterého mi vstávaly vlasy na hlavě. Bylo to jako zvuk nějaké kovové fošny, která spadla na zem. Hlasitý, silný zvuk uprostřed ničeho. Bylo to tak blízko, že jsem tam jen stál a modlil se, aby se to ke mně nepřiblížilo. Jako bych říkal: “Prosím, nejsem připraven mít dneska tento zážitek.“ Když jsem se zastavil, všiml jsem si, že tu bylo něco, co tu mlhu jak vytvářelo, tak absorbovalo, ačkoli jsem nevěděl, co to je. Něco se pohybovalo po mé levici a když jsem se pokusil ohlédnout, všiml jsem si siluety velmi vysokého muže, přinejmenším 270 cm, jak tam stojí. Pak jsem se přiblížil k dálnici, kde byla autobusová zastávka. Nastoupil jsem do autobusu a podíval se na hodinky. Bylo 13 hodin. Nevím, je to čtyři hodiny od toho místa k dálnici, mělo by být tedy tak devět ráno. Ztratil jsem devět hodin.

PH: A vy nevíte, co se stalo?

EV: Jsem hypnoterapeut a používám samo-hypnózu. Vrátil jsem se v hypnóze na místo, kde jsem se otočil na toho muže. Natáhl ruce a vedl mě … k nějakému druhu oblouku, tím jsem prošel a ocitli jsme se uvnitř prostoru, který měl oranžovou barvu a šli jsme pod tím dál….. a to je vše. Dál si nic nepamatuji.

PH: Myslíte si, že je možné, že vás vzal tam, odkud pochází a že tak učinil skrze nějaký druh portálu?

EV: Vím jistě, že mě někam vzal a dal mi nějaké informace, které jsem potřeboval znát pro mou cestu do cizí země. Vím, že mi dal nějaké instrukce do podvědomí, něco,co jsem si vědomě neměl pamatovat. Takže takto se dostanete jinam. Po této zkušenosti jsem se málem utopil v moři. Plaval jsem se v Limě velmi brzy ráno, když se náhle oceán úplně zbláznil, zatímco moji přátelé spali na pláži na ručnících. Bojoval jsem sám se sebou a pamatuji si že jsem si říkal: „Možná, že tohle je ten den, kdy zemřu. Není tu nikdo. Moji kamarádi spí a je moc brzy ráno.” A pak jsem se zeptal, zda bych mohl mít aspoň pět minut času a možnost se rozloučit s rodinou, přáteli, s kýmkoli.” Bojoval jsem a bojoval a najednou jsem uviděl někoho plavat směrem ke mně. Ten chlap se zdál silný a byl asi 50 metrů ode mě a já si pomyslel: “To je anděl, kterého někdo poslal, aby mě zachránil.“ Když byl asi pět metrů ode mě, zvedl tvář a řekl mi: „Kamaráde, prosím pomoz mi, taky se topím!“

PH: Tohle že Vám řekl?

EV: Ano, řekl mi to. Tak jsem si pomyslel: “Teď jsme v nesnázích oba.“ Nemohl jsem tomu uvěřit. “Co je tohle za špatný vtip?“ Byl jsem v tu chvíli konfrontován s Bohem.Otočil jsem se na toho chlapa a říkám:““Je mi to fuk, dnes umřít nechci.“ Podíval jsem se na pobřeží a snažil se plavat, ale uvědomil jsem si, že když tu toho chlapa nechám, když ho opustím, jako bych tu zemřel s ním. On je teď má rodina, jediná, kterou právě mám a o kterou jsem žádal. Proč od něj prchám, proč ho opouštím?

PH: Rozeznal jste, zda jde o mimozemšťana nebo to byl člověk?

EV: Ne, byl to člověk. Věděl jsem, že je to člověk. Tak jsem přestal plavat a přiblížil se k němu. Byl hrozně vyděšený. Řekl jsem mu: “Dostaneme se odsud spolu. Buď se odsud dostaneme spolu nebo spolu odejdeme na onen svět, ale tak je to pořádku.” Přestali jsme společně bojovat, nastala chvíle, když jsme už nemohli. Měli jsme těžké ruce i nohy. Je to jako by vás voda táhla zpátky a ať se snažíte sebevíc, stahuje vás zpět a zpět. Pak jsme si uvědomili, že už bychom bojovat neměli. Ale já jsem byl pyšný na toho bojovníka po mém boku. Cítil jsem lásku k lidem a uvědomil jsem si, že to, co děláme, je v pořádku a že je to nejlepší cesta, jak odejít. Nedokázal jsem říci nic jiného. Jen jsem se na něj podíval a usmál se a on si uvědomil, že přišel náš okamžik. Pak došlo k nějaké explozi světla z mé hrudi do všech stran a oceán byl náhle úplně klidný. Nechápali jsme: Co se to jako děje?“ V okamžiku, kdy jsem přijal smrt a nastal ve mně mír, tak bylo i moře náhle zcela mírumilovné. Vyšli jsme ven  vody a já ho prostě nechal na břehu, neptal jsem se na jeho jméno, na nic. Šel jsem jen ke svému ručníku. Nato se můj kamarád vzbudil a řekl mi, že se mu zdál sen o tom, jak jsme jeli do Spojených států a nějaký čas tam pobyli. Řekl jsem: „Ano, myslím, že ano.“

PH: Aha, tak proto jste tady.

EV: Uvědomil jsem si, že tu nejsme jen sami pro sebe. V ten okamžik mi došlo, že jsme tu pro druhé. Kdybych se tehdy pokusil zachránit jen sám sebe, pravděpodobně bych zemřel. On mě zachránil. Uvědomil jsem si, že vždy, když někoho zachráníte, zachráníte sám sebe. Zachráníte lidstvo. Věděl jsem, že bych měl jít na nějaké zvláštní místo. Požádal jsem o vízum do Spojených států, Číny, Ruska. Amerika mi dala vízum, tak jsem přišel sem. Uvědomil jsem si, že fungujeme jako jehly při akupunktuře. Když jsou jehly umístěny přesně v bodě, kde mají být, aktivují to, co je třeba. A stejně tak i my lidé. Ve skupině RAHMA jsme vždy mluvili o číslu 33 jako o aktivátoru vědomí. Myslím, že tady v Kalifornii procházíme 33. Nejsem si tím jist, ale někdo mi to řekl. Je to tak, že se nacházím na správném místě pro své bádání. A jsem si jist, že ten podnět, který mi byl vložen do mé mysli, souvisí s tím, co tu dělám.

PH: Váš příběh je velice zajímavý. Měl jste nějaký zážitek v Shasta – mohl byste o tom pohovořit?

EV: V Shasta jsem měl mnoho zážitků, nejsem si jist, který myslíte.

PH: Vy jste měl mnoho příhod fyzického kontaktu v Shasta?

EV: Ne. V Shasta jsem měl fyzický kontakt jen jednou. Bylo to z 21. na 22. září roku 2012. Kempovali jsme na jednom místě. Oddělil jsem se od skupiny a někoho jsem hledal. Na určitém místě otevřeného lesa jsem cítil velmi jasné světlo a pomyslel jsem si, že bych tam mohl meditovat. Ve vzdálenosti asi padesáti metrů odtud se nacházel kopec. Všiml jsem si několika lidí za stromy. Myslel jsem si, že to byli turisté ze Shasta City. Vypadali jako mladí lidé. Měli na sobě něco jako cyklistické kombinézy, ale byli bílí a měli dlouhé světlé vlasy. V té chvíli jsem nad tím moc nepřemýšlel, protože tohle není zrovna místo, kde se s někým běžně jen tak potkáte. Proto jsem si myslel, že jde určitě o turisty. Tak jsem se snažil pokračovat v meditaci. Pak jsem cosi pocítil a podíval se vzhůru. Jeden z těch chlapíků z té skupiny si to zamířil na kraj toho kopce a zvedl ruku. Měl blond vlasy, byl dost svalnatý, ale nebyl zase tak vysoký jako ten, kterého jsem viděl před lety. Najednou jsem měl pocit, že znám jeho jméno. Byl to Sampiac. My jsme s ním ve skupině RAHMA komunikovali pomocí psychografie, tedy automatického psaní.Měl by být ze základen na Venuši. Mají tam kolonie Plejáďané. Takže ten chlápek takhle pozdravil a já si pomyslel: “Jen si tam zůstaň a pošli mi nějakou informaci, jakoukoli budeš chtít, abych dostal. Zase to nezvládám.“
Ze zadní části jejich skupiny začala sestupovat dolů z kopce nějaká žena. Byla to určitě žena, měla jasně ženskou postavu a vysoké boty. Kráčela po rovné přímce z kopce a šla směrem ke mně. Jako kdyby šla po nějakém můstku nebo molu nebo něčem takovém. Bylo to docela divné, protože když jsem uslyšel zvuk jejích kroků, podíval jsem se tím směrem dolů ale její nohy se nedotýkaly země. To mě opravdu šokovalo. Vzpomínám si, že jsem si pomyslel, že to není normální. Seděl jsem na kusu dřeva a jen jsem zavřel oči. Slyšel jsem, jak se její kroky přibližují, až došly přímo ke mně. Pak jsem cítil, že mě drží a dokázala mě přimět k tomu, že jsem si vzpomněl na chvíle někdy v dávné v minulosti, kdy jsme spolu byli. V tomto životě ale někde jinde, nevzpomněl jsem si. Možná, že mi ukázala něco imaginárního, co neexistuje, ale cítil jsem se příjemně.
Nato jsem si vzpomněl, jak jsem v roce 1995 řídil ve městě své auto, když moje srdce začalo divoce tlouct. Zastavil jsem, protože jsem si myslel, že snad dostanu infarkt nebo tak něco. Pak jsem si uvědomil, že je to nějaká energie a vyvíjí tlak na mou hruď. V ten okamžik jsem řekl: “Chci vědět, co se to děje. Tohle nejsem já. Co se to děje?“ Zavřel jsem oči a měl vizi, jak stoupám vzhůru k nebi. Viděl jsem blížit se jakousi spirálu, která kroužila. Zastavil jsem a uviděl titulní písmena z novin a ta sdělovala: “Accidente aéreo“ (letecká nehoda). A ta písmena „A“ byla jedno červené a druhé modré a já věděl, že to bylo logo American Airlines. Okamžitě jsem viděl sám sebe uvnitř letadla a prohlížel si lidi. Pak někdo uprostřed něco zakřičel a nějací lidé se snažili na něco podívat a pak zpředu přišla náhlá, prudká exploze. Pak jsem byl v tom letadle znovu a někdo řekl: “Podívejte se na tohle,“ a pak jsem uslyšel tu explozi znovu. Opakovalo se to pořád to samé, znovu a znovu. Pak jsem si všiml toho žlutého světla venku za okny letadla. Věděl jsem, že to není normální. A pak na mě někdo promluvil a vytrhl mě z té mé vize. Pomyslel jsem si: „Tohle se stalo a já musím něco udělat, aby se tomu dalo zabránit.” Začal jsem v myšlenkách pracovat a zkoušel jsem ochránit letadlo bílým světlem i všemi jinými způsoby, co jsem se jen naučil ve skupině Rahma. Ten den jsem ty vědomosti použil. Pracoval jsem ze všech sil, hodinu za hodinou. Když jsem se vrátil domů, obrátil jsem svou pozornost na zprávy v televizi a tam bylo o letadle American Airlines, které se zřítilo do hor v Kolumbii. Na palubě bylo asi 90 lidí. Bylo to k zešílení. Proč máte tuhle schopnost, když ji nemůžete využít?
Vzpomínám si, že jsem šel do svého pokoje, plakal jsem, zlobil se a stěžoval si na to. Řekl jsem: “Nedávejte mi takovou schopnost, já ji nepotřebuji. Udělejte něco.“ ŠeI jsem do postele a pak jsem ucítil tu energii znovu. Byla noc a všude kolem byly trosky letadla a toho všeho. Nad tím místem stála nehnutě ta loď. Tohle není zrovna to, co uvidíte ve zprávách, ale já to viděl. Viděl jsem ty bytosti jak tam stojí mezi tím, i tuhle ženu. Byl to útok, atentát. A teď ta samá žena byla se mnou v Shasta! Řekla mi: „Dnes večer nejsou jména důležitá. Jsi zde. Dělej svůj úkol, jaký máš pro lidstvo dělat. Protože my nechráníme každého ale učíme vás, jak chránit sami sebe.”
Zeptal jsem se jí: „Proč jste nezachránili to letadlo? Byli jste tam. Mohli jste použít vaši technologii, aby mohlo v klidu přistát.“ Ona mi řekla: “Někdy to děláme. Musíme změnit čas. Ale někdy nemůžeme, z důvodu karmy nebo když mají konkrétní lidé příliš silnou energii. V takovém případě jsi to ty, kdo má pomoci.“
Pomyslel jsem si: “Co bych měl dělat?“ A ona mi řekla: “Rozhlédni se okolo sebe.“ Byly tam jakési bubliny, koule a uvnitř každé z nich byla nějaká osoba uvězněná ve své vlastní historii nehody. Nějaký gentleman si četl časopis, když uslyšel někoho křičet. Podíval se tam a pak mu exploze utrhla rameno. Ten obraz se opakoval stále znovu a znovu. Pak k němu něco přistoupilo do té bubliny a řeklo mu: “Ty jsi to udělal, je konec. Už to není skutečnost.“ Poté ho to vytáhlo pryč a zmizelo to. On si uvědomil, že už nebyl ve fyzickém těle. Ta žena mi řekla, že to, co udělali oni bylo, že vytvořili jakousi časovou kapsli kolem této události, protože vědí, že ta energie se jinak může snadno rozšířit prostřednictvím kolektivního vědomí. Pokud se toto stane, celá vibrace lidstva se sníží.

PH: Rozšíří se strach. Je to tak?

EV: Oni se nás snaží chránit před tímto kolektivním strachem v naší skupině. Teď, když už se událost stala, ta energie tam uvízla, zafixovala se tam. A mezi lidmi je o to vyšší uvědomění, že by to měli napravit. Tak to oni nazývají. A my pracujeme, aniž bychom o tom věděli. Mnozí z nás si myslí, že to byl jen sen, že se nám to v noci jen zdálo. Ale my děláme svou práci. Odnímáme tyto strachy z vědomí. Potom bychom se my všichni měli chytit za ruce, a říci jim, jak mají odtud projít tím trychtýřem pryč. Prostě jsme tu, abychom těmto lidem bez fyzického těla umožnili odejít.

PH: To je jako zážitek posmrtného života u lidí, co náhle zemřou.

EV: Ano. Mimozemšťané nám pomáhají být jakýmsi nárazníkem při těchto událostech.

PH: To co děláte, je vlastně práce. Protože máte co do činění s problémovými lidmi. Takže tohle je to, co máte dělat, že?

EV: Ano.

PH: Ale s menší mimozemskou pomocí, protože víte, jak to zapadá do celkového plánu těchto věcí. Neděláte to jen proto, že jste terapeut a máte na to hodinu. Děláte to v rámci celkové kolektivní zkušenosti.

EV: Rozhodně. Jsme toho všeho součástí. Pomáháme zvyšovat jejich vědomí.

PH: Jakou radu na závěr byste mohl dát těm, kteří nejsou na této úrovni? Jak se můžeme naučit myslet tímto způsobem? Ještě jinak, než stát se vegetariánem a meditovat, což mnoho lidí už dělá, jak se k tomu tedy dostat? Jaký způsob myšlení by nám pomohl?

EV: Zmínila jste strach. To je rozhodně klíč ke všemu. Musíme si uvědomit, že existují jen dvě emoce: strach a láska. Jedna z nich je opravdová. Ta druhá ne. A kdykoli zaměříte svou pozornost na strach, tak vší silou své mysli vytváříte podmínky pro strach. Snažte se vložit veškerou svou sílu do vytvoření toho, co je milující, objímající, mírumilovné. My tu sílu máme, jsme toho schopni. Ale jakmile se kolektivně soustředíme pouze na strach – mezinárodně, tak ho ještě tím víc vytváříme. Takže pojďme se zamyslet, nevěnujme tolik pozornosti a soustředění na to, co nechceme. Pochopím-li, že toto jednání mi opravdu přináší to, co nechci, pak to zastavím a odpustím sám sobě za to, že jsem takto myslel. Soustřeďuji se nyní na opak, na objímání, láskyplnost a pomáhání. A dokud se na to budu soustřeďovat, uvidíte, jak se realita před vašima očima bude měnit. Zázraky se budou dít, pokud pozměníme naše myšlení. Tato síla nepohybuje fyzickou věcí. Ona je  příčinou veškeré reality a ta příčina je v naší mysli. Nepotřebujete mysl, která je bojácná, potřebujete mysl, která je milující. To zajistí, že se posuneme na vyšší úroveň vibrací.

PH: A pak budeme všichni v kolektivním vědomí připraveni přijmout kontakt.

EV: My už v něm jsme. Ale nepoznáme to, dokud budeme pociťovat strach.

PH: Mnohokrát děkuji, bylo to poučné a skvělé.

Překlad: Karel Rašín; dokorekce: Iva Jelínková

S povolením Paoly Harrris a Enriqua Villanuevy

Více zde:

http://www.jar-magazine.com/10-interviews/11-paola-harris-interviews-enrique-villanueva-part-2

http://www.jar-magazine.com/10-interviews/9-paola-harris-interviews-enrique-villanueva-part-1

http://www.jar-magazine.com/

První část v češtině zde:

https://www.exopolitika.cz/paola-harris-zpovida-enriqua-villanuevu-cast-1/3181

 

 

Comments

Napsat komentář