ALJOŠENKA
ALJOŠENKA
Aljošenka je v Rusku známý fenomén. Jedná se o maličkého humanoida, který žil v nedávné době a jehož mumie byla zcizena neznámými lidmi předstírajícími vědecký zájem. Ale pěkně popořádku.
Zájem o Kyštymského humanoida s lety spíše roste. A není se co divit, jeho neobvyklé vzezření vyvolává mnoho otázek. Dle svědectví lidí, kteří s ním osobně přišli rovněž do styku, nalezla tvorečka jistá Tamara Vasilijevna Prosvinonova, obyvatelka vesničky Kaolinovij, ležící u městečka Kyštym v Čeljabinské oblasti na místním hřbitově. Nalezenec ležel v cestě stařence, ta ho zvedla, odnesla si ho domů a dala mu jméno Aljošenka. Starala se o něj jako o dítě, krmila ho, chovala. Všichni, kdo viděli její „děťátko“ naživu, ho barvitě popisovali. A popis to byl opravdu zajímavý.
Tvoreček neměl ani pupek, ani pohlavní orgány, ba ani pro nás nezbytné vylučovací orgány. Jeho vzrůst byl pouhých 25 centimetrů. Měl dlouhé ruce, dlouhé tenké palce s ostrými drápky, prstů měl pět na rukou i nohou. Dlaně byly jen naznačeny. Mezi lidmi, co ho znali, panoval názor, že stvoření se dokázalo velmi rychle pohybovat všemi směry, tedy i vertikálně, k čemuž bylo uzpůsobeno nejen na rukou a hlavě (zašpičatělá hlava), ale jak se později ukázalo při prohlídce jeho kostry, byly jeho kosti uzpůsobeny jak k vertikálnímu pohybu, tak i k lezení po čtyřech. Čili k pohybu v zemi.
Jeho matně šedá kůže se občas pokryla jakousi sladkou řídkou tekutinou. Zde mohlo jít i o způsob vylučování. Hodně zvláštní byla jeho hlava i obličej. Aljošenka neměl téměř žádný krk, místo uší měl jen maličké otvůrky, miniaturní nosík a jeho velké kočičí oči měly prý smutný, oduševnělý výraz. Také místo úst měl jen malý otvor beze rtů, ten se však uměl doširoka roztáhnout, téměř až od ucha k uchu, jak se lidově říká. Z těchto „úst“ se ozývaly různé zvuky-steny nebo jakýsi „syslí“ hvizd. Brada jako taková v obličeji téměř chyběla, zato spodní čelist zdobily dva nápadné špičáky.
Velikost Aljošenky
Hlava měla zelenavě tmavohnědou barvu, která udivovala každého, kdo ho spatřil – a to i po jeho smrti. Lebka byla zcela bez vlasového porostu a byla zakončena jakýmsi výstupkem připomínajícím hřeben či kýlovitý výstupek, který se skládal ze čtyř „destiček“. Mozková část rozměrově značně převládala nad částí obličejovou.
Aljošenka zemřel za ošklivých a nevyjasněných okolností, nejspíše udušením. Není však jasné, zda jej stařenka zalehla neúmyslně (vzhledem k jeho velikosti), či zda šlo o záměr, kdy měla žena nastoupit nařízenou protialkoholní léčbu v ústavu a o Aljošenku by se neměl kdo postarat.
Každopádně po nějakém čase se kostřička Aljošenky objevila u policisty Vladimíra Eduardoviče Bendlina, který provedl neoficiální vyšetřování tohoto skutku a pořídil rovněž přiložené fotografie, které se v Rusku staly senzací. Bendlinovi se nedařilo najít žádného erudovaného odborníka, který by Aljošenku vědecky prozkoumal a velmi ho to trápilo. Brzy se však objevili jacísi lidé, kteří se představili coby členové kamensko-uralské ufologické společnosti „Hvězdná akademie“. Neočekávaně policistu navšívili a podařilo se jim odnést naprosto vše podstatné – mumii, dokumenty a zápisky, prostě vše potřebovali pro svůj „výzkum“. Zmizeli a od těch dob Aljošenku již nikdo nespatřil.
Grafická rekonstrukce Aljošenky
Bez ohledu na tento neslavný „konec“ je třeba říci, že dle vyjádření řady lékařů nejde u Aljošenky ani o potracený plod, ani o mutanta (hybrida) s jinou rasou. Jen na samotné kostře totiž našli hned dvacet odlišností od kostry člověka! Kdo to tedy je?
Za zmínku stojí obrázek z ruského časopisu ,,Věda a náboženství“ z roku 1996, který zobrazuje sošku podivného horníka dobývajícího rudu, která byla nalezena před 200 lety na Sibiři. Podoba s novodobým Aljošenkou je zarážející. Mělo jít o příslušníka tajemného národa Čud (čili v překladu divný, podivný). Tento národ měl žít kdysi velmi dávno na Urale a po příchodu současných lidí se měl stáhnout postupně víc a víc do lesů, jeskyň a do podzemí. Tento národ byl nazýván rovněž národem bělookých.
Komentář
Za zmínku stojí ohromující podobnost Aljošenky s Íránským nalezencem (viz článek ,,Cizinci na planetě Zemi“ – zde: https://www.exopolitika.cz/cizinci-na-planete-zemi/3172) či s nyní i filmově proslaveným humanoidem z filmu Stevena Greera ,,Sirius“ (viz tento článek: https://www.exopolitika.cz/dokument-o-ufo-odhaluje-humanoida-neznameho-urceni/1446 ).
Překlad a komentář: Iva Jelínková (2014)
Více zde:
http://esoreiter.ru/index.php?id=0715/14-07-2015-164701.html&dat=news&list=07.2015
https://www.exopolitika.cz/cizinci-na-planete-zemi/3172
https://www.exopolitika.cz/dokument-o-ufo-odhaluje-humanoida-neznameho-urceni/1446
Videa o Aljošenkovi v ruštině:
Žadný komentář
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
K výše uvedenému článku můžete napsat komentář. (Tato funkce je aktivní pouze pro registrované návštěvníky portálu.)
Napiště svůj komentář