12.1.2 Otázka 2.
Jaký je Váš názor na to, jak společnost chápe a vnímá problematiku UFO a vůbec syndrom únosu do UFO?
„Zaměřím se na ČR, protože jsem tyto případy zkoumal v ČR. Domnívám se, že Česká republika je velmi skeptickou zemí a z toho se taky odvíjí národní povaha, která je vesměs velice nedůvěřivá, pochybovačná a zesměšňuje cokoliv, čemu nerozumí nebo co jim přijde vybočující z běžných pravidel. Totéž platí o fenoménu UFO a syndromu únosu do UFO. Podle mého názoru je „UFO“, díky veřejným sdělovacím prostředkům tlačeno k tomu, aby to bylo odlehčené téma, aby se tomu lidé smáli. Něco jako sranda na závěr. To mluvím jenom o UFO – různých pozorováních a podobně. Natož pak o syndromu únosu do UFO, to je v české společnosti pojem naprosto neznámý, pouze z literatury. To je pro běžného občana sci-fi definitivně – to si prostě někdo vymyslel. Takto bych asi charakterizoval postoj české veřejnosti.“
12.1.3 Otázka 3.
Účastnil jste se několika sezení a seminářů ohledně UFO v zahraničí. Jaký je pohled na danou problematiku v zahraničí?
„Vyjádřím se k zemím, kde jsem byl. To je Německo, Francie, Itálie a Španělsko. Já jsem se obával, že to bude jako u nás, ale byl jsem velice překvapen jejich přístupem, ať už to bylo v Barceloně, v Paříži nebo kdekoliv. Obecná veřejnost nemá takovou povahu jako u nás, hned se nesměje, když řeknete, že jste viděl UFO nebo máte nějakou zkušenost, naopak chce tomu porozumět, je vstřícnější. Takový nešvar toho usmívání se, jsem tam příliš nepotkal. Z toho jsem nabyl dojmu, že v některých těchto státech se k této problematice přistupuje otevřeněji – to u nás neplatí. Mě potom zarazily reakce dotazovatelů. Někteří šli se svým příběhem ven. Což se u nás neděje, najdete jen velmi málo někoho se zkušeností se syndromem únosu do UFO a aby to chtěl říct veřejnosti. Například ve Velké Británii existuje kolegyně, která má takový projekt, který se zabývá přímo pomocí lidem, kteří mají tento problém a natáčí je na kameru. Má desítky svědků, kteří se rozhodli být natočení a řekli svůj příběh. V mnoha případech to doprovází silné emoce, protože si na to lidé vzpomínají a má to určitou odezvu. Tento přístup mě docela překvapil. A já vždycky když jsem se
Tak co je to za lidi , co tomu nevěří, zřejmě víme. Kdo by je taky unášel, když je ani nikdo nechce. A to se ztrácí miliony lidí z celého světa ročně, jenom tuhle univerzitu, zdá se, vynechali.
Pro znalce problematiky práce nepředstavuje nic nového, objevného. Snad jen výpověď Karla Rašína o pozadí projektu Záře, jako zpravodajského úkolu ÚZIS pod vedením V. Šišky. Přesto bych rád znal výsledky projektu Záře, které nejsou určeny pro veřejnost…