Blízká setkání Třetí říše

 Blízká setkání Třetí říše

„UFO-boss“, generál SS Hans Kammler

Hitler byl zcela fascinován představou, že vytvoří jakousi flotilu létajících talířů, schopných zničit Londýn a New York a jejich armády na všech frontách. Když se však The Sun prokousal skrze přísně tajné archivy nacistů, odhalil pravdu o Hitlerově „UFO“, která vás poněkud zchladí.

Jedním údajným místem výroby nacistických UFO je série tunelů pohřbených v Jonas Valley (Jonastal) v Durynsku, ve středním Německu, blízko města Arnstadt. Zde, pod velením generála SS Hanse Kammlera, dřely legie pracovních otroků, aby führerovy fantazie přivedli k existenci. Uznávaný německý vědecký časopis PM napsal, jak byl vědci „vyspělý“ program doslova vydřen v tajných továrnách, aby vyrobili „zázračnou zbraň“, která vyhraje válku. Časopis cituje očité svědky, kteří viděli létající talíř označený znakem německého železného kříže, jak letěl v roce 1944 nízko nad Temží. „Amerika také brala existenci této zbraně vážně,“ říká časopis a autor článku Martin Stade. Američané věděli, že by Němci mohli tuto zbraň použít na New York – na cíl führerovy obsese, když válka postupovala. V té době oznámily New York Times: „záhadný létající disk“ s otištěnými fotografiemi viděného zařízení jak cestuje extrémně vysokou rychlostí nad městskými mrakodrapy.

„Tento stroj byl očividně schopen letu a cestoval 2000 km/h.“ dodává zpráva v časopise PM. „Němci většinu plánů o svých aktivitách zničili, ale existuje nesčetně různých poznámek, že skutečně existují.“

Nacistický projekt UFO vedli inženýři Rudolf Schriver a Otto Habermohl a ti sídlili mezi lety 1941-1943 v Praze. Zpočátku to byl projekt Luftwaffe, patrně spadal pod kontrolu ministra zbrojního průmyslu Alberta Speera předtím, než projekt převzal v roce 1944 Hans Kammler. Očití svědci, zajatí spojenci, po válce tvrdili, že viděli létat nějaký talíř při různých příležitostech.

Joseph Epp, inženýr, který sloužil jako konzultant Schriver-Habermohlova projektu, tvrdil, že bylo vyrobeno 15 prototypů. Epp popisoval, jak centrální kokpit rotoval nastavitelnými křídlovitými lopatkami, které se formovaly do kruhu. Lopatky držely pospolu jakýmsi pásem na vnějším okraji a byly roztáčeny malými raketami umístěnými kolem okraje. Jakmile se dosáhlo vhodné rychlosti a došlo ke zvednutí, zažehly se horizontální trysky nebo rakety.

Jistý německý důstojník zaznamenal, jak na letišti v pražských Kbelích viděl v září 1943 uvnitř hangáru „jakýsi disk o průměru 5-6 metrů. Jeho tělo bylo vprostřed relativně velké. Vespod to mělo čtyři dlouhé tenké nohy. Barva: hliníková. Výška: téměř jako člověk. Tloušťka: něco kolem 30-40 cm. Spolu se svými přáteli jsme viděli, jak se toto zařízení vynořilo z hangáru. Pak jsme uslyšeli řev motorů, viděli jsme, jak vnější část disku začíná rotovat a celý stroj se začal pomalu pohybovat a směřoval přímo k jihovýchodnímu konci pole. Pak se asi tak do výšky jednoho metru vznesl do vzduchu. Poté, co udělal asi tak 300 metrů v této výšce, opět klesl na zem. Jeho přistání bylo poněkud drsné. Později se tato „věc“ odlepila od země znovu a snažila se dosáhnout druhého konce aerodromu.“ Teorii o nacistickém UFO dále rozvíjí polský žurnalista Igor Witkowski a zároveň historik vojenských a vesmírných technologií. Ve své knize z roku 2000 „Prawda o Wunderwaffe“ tvrdí, že Hitler chtěl mít k dispozici špičkové vědce, aby pracovali na letounu, který měl zvonovitý tvar.

Nacistická technologie nalezená na konci druhé světové války byla tak působivá, že USA i Sověti pořádali hon na německé konstruktéry rakety V-2 a najímali je pro vývoj svých vlastních raket a vesmírných programů. Více než 120 vědců-konstruktérů raket včetně Wernera von Brauna, který se stal ústřední postavou NASA, odešlo do USA. Německý inženýr Georg Klein tvrdil, že nacisté vyvinuli dva typy létajících disků:

• Bezrotační disk vyvinutý inženýrem raket V-2 Richardem Miethem, který ukořistili Rusové.

• Schriver-Habermohlův model. George Klein tvrdil, že viděl první bezpilotní let tohoto stroje v únoru 1945, kdy vystoupal do výše 12,120 km a dosáhl rychlosti 2,253 km/h. Klein, který pokračoval ve své obdivuhodné poválečné kariéře jako inženýr aeronautiky, řekl: „Nepovažuji se za nějakého potřeštěnce nebo egocentrika oddaného fantaziím. To, co jsem viděl na vlastní oči, bylo nacistické UFO.“

Posádky britských a amerických bombardérů také hlásily podivná pozorování nad nepřátelským teritoriem. Oznamovaly objekty, které pozorovaly, jež nebyly ani letadlem, ani protiletadlovou palbou a popisovali je jako „ohnivé“ a „zářící červeně, bíle nebo oranžově.“ Byly to zkušební lety těchto disků, které měly rozpoutat hrůzu u spojenců? Pokud ano, odkud vzlétaly?

Jonastal je místem, o kterém se říká, že se tam odehrávaly tajné práce. Nyní úředně zatarasené. Úřady si zde s lovci UFO hrají na kočku a myš. Tajemství tohoto místa bylo pod zámkem Američanů po 100 let. Zastánci konspiračních teorií se domnívají, že v těchto tunelech našli dvě věci – nukleární bombu a létající disky, které ji měly nést. Martin Stade, autor knihy, která se touto oblastí zabývá, tvrdí, že na tomto místě bylo  vyvinuto 174 létajících talířů. Stade pokračuje v hledání tunelů ilegálně, ale zatím je nenašel. Řekl: „Bádání v archivech Třetí říše poukazuje na tajnou továrnu v komplexu Jonastal.“

V současné době se natáčí film „Iron Sky“, který má být uveden příští rok a který vypráví příběh o tom, jak nacisté unikli na Měsíc, aby se tam přeskupili k novému pokusu dobýt svět.

 ALLAN HALL, Berlín           26.4. 2011

 překlad: Karel Rašín