Nový dokument Majestic potvrzuje pravdivost historického bestselleru o UFO

Nový dokument Majestic potvrzuje pravdivost historického bestselleru o UFO

Nedávno uveřejněný informativní dokument Majestic-12 („Posouzení situace“) obsahuje mnoho informací o začátku diplomatických vztahů mezi vládou USA a lidsky vypadajícími mimozemskými návštěvníky, které začaly po věhlasném incidentu létajícího talíře v roce 1948 v Aztecu. V první části této série se mluví o tom, jak přeživší dospělý mimozemšťan při přistání v Aztecu zahájil diplomatický proces a zanechal našemu světu tři mimozemské novorozence jako gesto dobré vůle.

Tato informace odhalená v uniklém dokumentu je srovnatelná s tím, co je veřejně známo o přistání v Aztecu. Pokud se při srovnávání zjistí vysoká míra shody, pomůže to upevnit důvěru, že tento informační dokument je založen na skutečných informacích, jež jsou součástí tohoto utajeného brífinku/dokumentu z roku 1989, připravovaného DIA – Obrannou zpravodajskou agenturou – pro úřad prezidenta.

Prvním, kdo o azteckém případu psal, byl Frank Scully, vysoce respektovaný novinář, který napsal knihu v roce 1950 na základě toho, co mu bylo řečeno dvěma zdroji, údajným vědcem dr. Gee (pseudonym použitý místním rozhlasem a majitelem televizního podílu, později odhaleném jako Leo A. GeBauer) a Newtonem Silasem (známý hledač ropy). Scullyho kniha Behind the Flying Saucers (tj. Co se nachází ještě dále za létajícími talíři) se rychle stala nejprodávanějším titulem s popisem „prvního přistání“ létajícího talíře v roce 1948.

«

Dr. Gee byl oním mužem, který nám vyprávěl celý příběh o prvním létajícím talíři, který ve Spojených státech přistál… Tuto neidentifikovanou loď zachytily dva dalekohledy poté, co pronikla do naší atmosféry. Pozorovali její pozici a odhadovali, kde bude přistávat. Za pár hodin po přistání se důstojníci letectva dostali na přistávací plochu u Duranga, Colorado – a vydali se pátrat po objektu. Když jej našli, bylo to ve skalnatém terénu na vysoké náhorní plošině, východně od Aztecu, Nové Mexiko. … (Behind the Flying Saucers, str. 138-39)

Všimněte si, že Scully hovořil o „řízeném přistání“, nikoli o zřícení, jak bylo hlášeno při incidentu v Roswellu, který získal po tiskové zprávě amerického vojenského letectva 8. července 1947 celosvětovou mediální pozornost.  

«

Tento informativní dokument Majestic-12 se podobně zmiňuje o „řízeném přistání”
v blízkosti Aztecu, ke kterému došlo 25. května 1948:

K řízenému přistání došlo v malém pouštním kaňonu na soukromých pastvinách místního farmáře a rangera… asi 20 km jihozápadně od Aztecu, Nové Mexiko. Bylo zjištěno, že loď měla v průměru 30 metrů. („Assessment of the Situation“ /tj. Posouzení situace/, str. C-1 z 10)

Co se týče průměru létajícího talíře, Scully poskytl následující informace:

Bylo zjištěno, že celkové rozměry lodi byly zlomkem průměru menším než 30,50 m.  Přesně to měřilo 30 m na šířku. (Behind the Flying Saucers, str. 138-39)

Pozoruhodné je, že Scullyho přesné měření průměru létajícího talíře, který přistál, odpovídá zprávě onoho informativního dokumentu z roku 1989, pokud jde o velikost a způsob přistání.

Scully prozradil důležité podrobnosti o vědeckém týmu, vyslaném létající talíř prozkoumat:

Dr. Gee a sedm vědců z jeho skupiny bylo vyzváno, aby tuto podivnou loď prozkoumali. Když dorazili k místu, rozhodli se, že nejlepší bude nedotýkat se jí ani se nepokoušet dostat se dovnitř. Studovali loď z dálky asi dva dny, bombardovali ji Geigerovými počítači, kosmickými paprsky a dalšími ochrannými přístroji. (Behind the Flying Saucers, str. 138-39)

Scullymu bylo řečeno, že do předběžné analýzy lodi bylo zasvěceno osm vědců. Podle nového dokumentu Majestic-12 vyprošťovací tým zahrnoval čtyři vědce; – takto členy nově vzniklého vedení MJ-12, a další šest vědců, kteří se sešli na místě přistání v Hart Canyon poblíž města Aztec:

Abychom mohli plně sledovat průběh operace a vyšetřování v Aztecu, Nové Mexiko, je důležité v tomto okamžiku upřesnit jména a biografické údaje členů týmu IPU/MAJICOPS předtím, než se vrátíme k chronologii události v Hart Canyon. Pouze čtyři z těchto osob byly ve vedení MAJICOP. Byli to: dr. Lloyd Berkner, dr. Detlev Bronk, dr. Vannevar Bush a dr. Jerome Hunsaker… Ostatní byli vybráni vedením MJ-12, aby doprovázeli vyprošťovací tým IPU/MAJICOPS do Hart Canyonu na místo přistání:

Dr. Carl A. Helland, ředitel a vrchní vědec Laboratoře, zabývající se geofyzikou a magnetismem při Báňské škole v Coloradu…

Dr. John von Neumann … Jeho práce na azteckém disku nakonec vedla k binárnímu počítačovému jazyku, používanému dodnes ve všech moderních elektronických počítačích…

Dr. Robert J. Oppenheimer … Vystupoval jako přítel dr. Bushe, který do Aztecu ještě nepřijel, vybral většinu členů vyprošťovacího týmu a dohodl se s námořnictvem USA na uskladnění v jejich střediscích v Los Alamos, dokud nebudou připravena trvalá úložiště.

Dr. Johann von Roesler, expert na chemii dusíku … Původně zařazen jako konzultant pro eventuální případ získání vynuceného vstupu do diskovité lodi za použití vysoko účinných trhavin, nakonec spolupracoval s dr. Detlevem Bronkem při zkoumání kryogenní suspenze, chlazené tekutým dusíkem, používané na disku jejími členy posádky.

Dr. Merle A. Tuve … Špičkový průkopník v propagaci rádiových frekvencí v horní atmosféře. Později byl součástí týmu Bell Laboratories, který vyvinul principy laserového světla, získaného ze studia systémů, nalezených na palubě této diskovité lodi v Aztecu.  

Dr. Horace van Valkenberg byl ředitelem Školy metalurgie při univerzitě Colorado.  („Assessment of the Situation“, str. C-3&4 z 10)

Podle tohoto dokumentu Majestic-12 bylo do vyproštění v Aztecu celkově zapojeno deset vědců, pouze dr. Bush přijel na místo později než ostatní. Scullymu bylo řečeno, že na místě je osm vědců, což se hodně blíží původnímu počtu přítomných (devět). Pokud by další vědec, člen vedení MJ-12, Bushe doprovázel a také přijel pozdě, tak by to přesně korespondovalo s osmi pracujícími vědci na začátku vyšetřování létajícího talíře, podle toho, co bylo řečeno Scullymu.

Scully pokračoval v popisu toho, jak byl vyprošťovací tým schopen dostat se dovnitř lodi:

Zjevně nebyly žádné dveře tam, kde byla bezpochyby kabina. Venkovní povrch nevykazoval žádné značky jakéhokoli druhu, kromě rozbitého okénka, které se při první prohlídce jevilo jako skleněné… Nakonec jsme vzali velkou tyč a skrze tento defekt v lodi jsme do ní prorazili díru. (Behind the Flying Saucers, str. 139)

Popis toho, jak vyprošťovací tým získal přístup, se shoduje s dokumentem MJ-12, kde stojí:

Bylo zjištěno, že původní otvor byl násilně vyražen v dolním rohu nějakého velkého obdélníkového nebo kulatého okna, které bylo prasklé. Tato kulatá okna nebyla z venku vidět, ale byla rozmístěna po celém obvodu paluby v obrovských zakřivených obdélnících a byla od sebe oddělena pouze tenkou stavební výztuhou. Výjimkou bylo to rozbité, kterým se tým dostal dovnitř. („Assessment of the Situation““, str. C-6 z 10)

Dokument MJ-12 se také zmiňuje o použití „jakési dlouhé tyče, použité ke zkoumání toho, co vypadalo jako „páčky nebo knoflíky uvnitř“, což odpovídá popisu Scullyho o „velké tyči“ použité skrz kulaté okno.

Dále se v případu létajícího talíře v Aztecu dostáváme k počtu pasažérů.
Dr. Gee Scullymu řekl:

Nahlédli jsme dovnitř lodi. Napočítali jsme 16 těl, která se výškou pohybovala od cca 90 cm do 1 m… Těla jsme prozkoumali velmi pečlivě a opatrně. Byla normální v každém směru a neměla žádný vzhled toho, čemu říkáme „planetární trpaslík“.
Byla dokonale normální ve svém vývoji. Jediná potíž byla v tom, že jejich pokožka se zdála být spálená a měla barvu velmi tmavé čokolády. (Behind the Flying Saucers, str. 139).

Nyní můžeme porovnat zprávu Scullyho o 16 mrtvých pasažérech s tím, co se praví v dokumentu MJ-12:

Uvnitř horní kabiny.. našel tým těla dvou (2) malých humanoidů vysokých asi 121 cm, uvězněných v sedačkách jako v kokpitu… Tito mimozemšťané byli mrtví. („Assessment of the Situation“, str. C-6 z 10)

Tento informativní dokument uváděl, že mimozemšťané zemřeli kvůli úniku atmosféry, způsobeném nárazem na povrch nedalekého srázu. Tato zpráva pak popisuje nález
14 kryogenních tubusů na nižší úrovni, z nichž 12 obsahovalo lidsky vypadající těla – čtyři z nich byla později úspěšně resuscitována:

Bližší pohled na utěsněné tubusy, které vypadaly jako dveře sušičky na prádlo v nějaké prádelně, odhalil, že jde o složitou formu chladicího systému. Dva tubusy byly prázdné a dalších dvanáct obsahovalo těla toho, co vypadalo jako dospělí lidští jedinci, malé děti, jakož i kojenci, všechna těla byla zmrzlá, zachovalá jako vzorky… Nakonec byl lékařský tým schopen resuscitovat jednoho dospělého, pozemsky vyhlížejícího mužského humanoida, a tři (3) pozemsky vypadající kojence, všechny ve věku kolem šesti (6) měsíců: dva mužského a jedno ženského pohlaví. Zbytek kojenců a ještě jeden malý OBE, se šedou kůží a velkou hlavou, zahynuli.

Scully oznámil, že v Aztecu bylo nalezeno 16 těl. Onen informativní dokument oznamoval 2 malá mimozemská těla (nalezená v horní kabině) a 14 těl v kryogenních tubusech (nalezených v dolní kabině), z nichž 12 byli lidsky vyhlížející mimozemšťané, zmrzlí v suspenzi.

«

Scullymu však nebylo řečeno, že oni čtyři mimozemšťané byli v kryogenních komorách stále naživu. Jeho zdroj dr. Gee zřejmě nevěděl, že tito čtyři byli úspěšně oživeni. Informativní dokument vysvětluje, jak byl těmto zaměstnancům, aniž by měli prověření na need-to-know (pozn. překl. – typ bezpečnostní prověrky), předložen krycí příběh o tom, že všichni mimozemšťané zahynuli:

Z příběhu, který se rychle rozšířil, vyplývalo, že byla nalezena těla – všichni zemřeli a těla byla přemístěna pro pozdější analýzy. Těla dvou malých „pilotů“ byla ukázána některým dalším členům vyprošťovacího týmu, kteří se o tom dozvěděli. A poté byla zapečetěna v komorách na suchém ledu, stejně jako mrtvé tělo EBE, které po rozmrazení zemřelo. Toto vše bylo plně předvedeno ostatním členům a následně byly transportní kapsle, obložené suchým ledem, tajně naloženy zeminou a kameny před tím, než byla celá skupina naložena do chladírenského náklaďáku, označeného k přepravě jako „vysoce výbušné“. („Assessment of the Situation“, str. C-3 z 10).

To naznačuje, že vyprošťovací tým viděl 2 malé EBE a 16 kapslí se suchým ledem připravených pro 14 kryogenních tubusů (z nichž 12 bylo obsazených). Poté uviděli nakládat dvě malá těla EBE z horní kabiny do dvou kapslí se suchým ledem namísto do prázdných kryogenních tubusů. Přirozeným předpokladem bylo, že se podařilo získat 16 malých, lidsky vypadajících mimozemských těl, přesně jak bylo řečeno Scullymu.

Z toho, co je naznačeno výše, je zcela zřejmé, že dokonce i při vysoce utajené záchranné operaci, jako byla ta v Aztecu, bylo zavedeno rozčlenění do sekcí. Informace o živých mimozemšťanech, kteří byli vyproštěni, se měly držet v utajení před mnohými zaměstnanci v tajných záchranných operacích. Všem bylo řečeno, že mimozemšťané v 16 kapslích se suchým ledem byli mrtví. U případu přistání v Aztecu již probíhala oficiální dezinformační kampaň a nezastavila se ani před záchranným týmem.

Scullyho dva zdroje, Newton a dr. Gee (GeBauer), byli pravděpodobně vtaženi do dezinformační kampaně, týkající se přistání v Aztecu. Podle Scullyho byl dr. Gee v azteckém vyprošťovacím týmu specialistou na magnetismus:

V létě roku 1949 se (Silas Newton) setkal s dr. Gee, inženýrem na magnetismus, který byl v červenci po sedmi letech uvolněn z vládního poddanství na všech druzích špičkových projektů. Stal se předním odborníkem na magnetickou energii… („Behind the Flying Saucers“ str. 72). 

Jak Newton, tak GeBauer přitahovali investory k různým projektům v oblasti ropných vrtů na základě technologií, o nichž tvrdili, že je vyvinuli díky znalostem z přistání v Aztecu.  Nakonec v říjnu 1952 byli oba zatčeni FBI a odsouzeni za podvody po stížnosti jednoho z ropných investorů Hermana Fladera.

«

Pozadí této záležitosti jak Newtona, tak GeBauera bylo podrobně popsáno ve značně kritickém článku z roku 1956 v True Magazine J. P. Cahnem pod názvem: „Flying Saucer Swindlers“ (tj. Podvodníci s létajícími talíři).

Scullyho zpráva o přistání létajícího talíře v Aztecu byla nyní důkladně zdiskreditována, a Scully byl široce zesměšňován za to, že jej napálili dva podvodníci, kteří již měli za sebou kriminální delikty v souvislosti s tímto údajným přistáním. Aztecký případ byl nyní uznán jako podvod, přestože Scully až do své smrti stále věřil, že byl pravý.

Tento nový informativní dokument Majestic obsahuje odstavec o tom, co se stalo
s Newtonem, GeBauerem a Scullym, a poskytuje cenné poznatky o aktuálních událostech a o tom, jak byli všichni tři vtaženi do oficiální dezinformační kampaně:

Majitel místní opravny rádií (dr. Gee/GeBauer) a jeden nezaměstnaný hledač ropy a vynálezce (Silas Newton) navštívili v té době rančera a naplánovali si lov zvěře na jeho území. Dr. Gee a Newton se později dali dohromady a pověděli svůj příběh sloupkaři z Variety Magazine jménem Frank Scully. Tomuto autorovi později v roce 1950 vyšla kniha, v níž byl podrobně popsán příběh v Aztecu. Toto narušení bezpečnosti…  za použití krycího příběhu pro pracovníky IPU/MAJICOPS se ukázalo jako neúčinné. Bylo rozhodnuto zamaskovat aztecké snahy jako průzkum ropy nějakou fiktivní vrtnou společností, jako skutečnost, která nebyla v souladu se znalostmi nezaměstnaného hledače ropy, který věděl, že v této oblasti žádná ropa není. Později jak tento nezávislý hledač ropy, tak sloupkař Scully byli zdiskreditováni fakty, uniklými k reportérovi (Cahn) z časopisu True tajnými agenty MAJESTIC Enforcement Division. Tato akce byla nešťastná, ale jinak velmi důležitá z hlediska senzační povahy azteckých objevů.
Naštěstí Scully ve své knize označil tohoto hledače ropy za „vědce“ a v rámci období prodeje knihy byl tento dobrodruh odsouzen pro podvod za pokus při prodeji zařízení, o kterém tvrdil, že umí najít ropu. Víceméně s trochou štěstí se narušení bezpečnosti samo urovnalo a kniha byla rychle zapomenuta pouze s malou pomocí MJ-12. („Assessment of the Situation“, str. C-2 z 10).

V podstatě tento informativní dokument odhaluje, že byla úspěšně vedena dezinformační kampaň, aby zdiskreditovala Scullyho a jeho dva hlavní zdroje: Newtona a GeBauera. Scullyho chybou bylo, že nesprávně popsal GeBauera jako odborníka na magnetismus, což vedlo k tomu, že dezinformační kampaň byla nakonec úspěšná.

Vzhledem ke značným podobnostem mezi Scullyho zprávou o azteckém létajícím talíři a tím, co se našlo v novém informativním dokumentu Majestic 12, lze s velkou jistotou konstatovat, že popisují stejnou událost. To vede ke dvěma možným závěrům ohledně tohoto informativního dokumentu a jeho vztahu ku dříve zdiskreditovanému přistání létajícího talíře v Aztecu.

Prvním je to, že se jedná o dezinformaci, založenou na Scullyho zprávě o incidentu létajícího talíře v Aztecu, jako prostředku pro smyšlený dokument, aby znovu zmátl nebo dezinformoval badatelskou exopolitickou komunitu kolem fenoménu UFO. Skutečnost, že se dokument vynořil z Kanceláře kontrarozvědky DIA (Zpravodajská agentura obrany), tuto možnost nabízí.

Druhým závěrem je, že informativní dokument je pravý a prokazuje správnost většiny z toho, co bylo Scullymu o události v Aztecu řečeno o 40 let dříve. Důležité je, že informativní dokument potvrzuje, že Scully nebyl oklamán dvěma podvodníky.  Newton a GeBauer ve skutečnosti odhalili přesné informace o přistání, což bylo skupinou Majestic 12 považováno jako zásadní narušení bezpečnosti. Scullyho kniha úspěšně odhalila operační podrobnosti jednoho z největších tajemství létajícího talíře, uchovávaného národně bezpečnostními složkami.

Pokud jde o to, který z těchto dvou závěrů je přesnější, je třeba dalšího studia obsahu tohoto informativního dokumentu z roku 1989.

© Michael E. Salla, Ph.D. – 19. června 2017

«

První díl této série v čj ZDE.

Další navazující článek v angličtině zde.

«

Překlad: Karel Rašín – 21. června 2017

Korekce: Ing. Ladislav Matějka – 8. července 2017

«

Více zde:

http://exopolitics.org/new-majestic-document-corroborates-historic-ufo-best-seller/

«

Další zde:

https://www.exopolitika.cz/novy-dokument-majestic-odhaluje-diplomaticke-vztahy-usa-s-mimozemstany/4565

«

«