Smrt kapitána Mantella při stíhání UFO – 1948
Tento případ je pozoruhodný tím, že se dodnes nepodařilo uspokojivě objasnit, co se vlastně pilotu stíhačky F-51 stalo a proč havaroval. Na tom by možná nebylo zase tak nic záhadného, nebýt toho, že onen pilot pronásledoval UFO.
Píše se 7.1. 1948. Ve Fort Knox v Kentucky je 13:15 hod, když přicházejí zprávy od stovek lidí, kteří pozorovali neobvyklé letadlo anebo objekt letící nad Kentucky, jenž měl kruhový tvar a velikost zhruba 10 metrů. Státní policie informuje vojenskou policii ve Fort Knox. Vzápětí nato tato instituce hlásí, že objekt letí poblíž Godmanovy letecké základny. Dotyčný objekt byl pak spatřen nad Irvingtonem a dále nad Qwensboro v Kentucky, kde se pomalu pohyboval na jih. Podle spisů řídící věž spatřuje objekt v 13:45 hod a upozorňuje na něj hlavního operátora, Stanleyho Olivera, který říká:
„…připomíná to kopeček červené zmrzliny.“
Krátce po 14:00 hodině obsluha věže volá operačního důstojníka, kapitána Garyho Cartera, který pak napsal v dopise:
Jeden z našich poručíků upozornil na neznámý objekt pohybující se jihozápadním směrem, který se dal rozeznat pouhým okem. Objekt vypadal kulatě, byl bílý a byl pozorován skrze menší oblaka.
Carter pozoroval objekt několik minut polním dalekohledem a ve 14:20 volá velitelskou kancelář plukovníka Guye Hixe, aby přišel do řídící věže.
Kapitán Thomas Mantell
Ve 14:40 jsou na cestě 4 stíhačky F-51D z Marietty v Georgii na Standifordskou základnu v Kentucky. Letka patřila 165. bojové eskadře Kentucké vzdušné národní gardy. Vedoucím výcvikové letky, která trénovala lety při nízké výšce, byl zkušený kapitán Thomas Mantell, jenž měl za sebou 2867 letových hodin. Řídící věž požádala kapitána, zda by nezjistil, co je to za objekt. Mantell souhlasil a začal spirálovitě stoupat na 5 000 metrů. Další dvě stíhačky jej následovaly (poručíci Clements a Hammond) a poručík čtvrtého stroje, Hendricks, dostal rozkaz pokračovat dál na Standifordskou základnu. Ve 14:45 asi ve výšce 4 500 metrů Mantell hlásí vizuální kontakt s objektem. Když dosáhne výšky 5 000 metrů posílá rádiem zprávu:
„Objekt je přesně přede mnou, mírně nade mnou a pohybuje se asi poloviční rychlostí než já.“
V 15:15 posílá Mantell další zprávu:
„Vypadá, že je kovový, protože se od něj odráží sluneční světlo, a je obrovský. Stoupám, objekt je nade mnou, letí stále stejnou rychlostí, možná rychleji. Pokusím se přiblížit, abych lépe viděl.“
Protože se stíhačky dostaly až na 7 000 metrů, poručíci Clements a Hammond přerušili pronásledování z obav o nedostatek kyslíku. Letadla na základně v Mariettě totiž nebyla vybavována kyslíkem. Mantell pokračoval a řekl, že za 10 minut vystoupá na 8 000 metrů. Následující rádiový přenos byl již zkomolený a Mantellovi se nepodařilo spojení se základnou. Kapitán Hix za ním poslal dva další letouny, ale těm se nepodařilo jej lokalizovat. Dva ostatní piloti, Clements a Hammond, na Standifordské základně natankovali, doplnili kyslík a opět vzlétli. Když se přiblížili ke Godmanově základně, poručík Clements řekl, že:
„…objekt vypadá jako odraz slunce na pilotní kabině…“
V 15:50 řídící věž na Godmanově základně hlásí, že ztratila objekt z dohledu, a ten letěl patrně směrem na sever Tennessee.
V 16:00 je ještě pozorován nad Madisonville a Lexingtonem v Kentucky. V 16:30 astronom Vanderbiltské university v Tennessee pozoroval letící objekt jihovýchodně od Nashvillu.
V 17:00 jsou nalezeny trosky Mantellova letadla a jeho tělo poblíž farmy nedaleko Franklinu v Kentucky. Bezpečnostní pás, který měl držet Mantellovo tělo, byl roztrhán. Jeho pozorování ustalo v 15:18 minut. Pozice ovládacích zařízení naznačovala, že zemřel na nedostatek kyslíku ve výšce 8 000 metrů, ale letadlo stoupalo podle pozice ovládacích prvků až na 10 000 metrů. A když se ustálilo, začalo vysokou rychlostí padat. Z pozice průdušnic se zjistilo, že v nižší výšce znovu nabral vědomí, ale nepodařilo se mu letoun zpomalit.
O několik hodin později při západu slunce byl pozorován světelný objekt desítkou řídících věží na Středozápadě.
Teorie
Tisk začal se spekulacemi. Nejprve byl Mantell sestřelen Rusy, jeho letoun byl provrtán kulkami, tělo prý nebylo nalezeno, trosky byly radioaktivní – nic z toho však nebyla pravda.
Air Force rovněž přišla s množstvím teorií: nejprve Mantell pronásledoval Venuši, i když byla v té době na jiné straně. Další verzí bylo, že objekt byl stacionární meteorologický balón.
Kuriózní vysvětlení nabídl významný skeptik, profesor Donald Menzel, – šlo o vedlejší slunce (parhelion), pomocí kterého se sluneční světlo odráží od zmrzlých krystalků ledu a vytváří iluzi velkého světlého objektu.
Poslední vysvětlení přinesla Clintonova letecká základna v Ohiu: byl to vypuštěný námořní balón typu Skyhook, používaný pro měření kosmického záření.
Nové informace k případu
James Duesler, bývalý kapitán leteckých sil USA, v roce 1948 sloužil na Godmanově základně a Mantellovu nehodu vyšetřoval. Byl zavolán na kontrolní věž, kde pozoroval podivný, šedavě vyhlížející objekt a shodoval se s výpovědí svědků, že připomínal červenou zmrzlinu a doplňuje, že objekt rotoval. Přisvědčil, že několik letadel ze sousedství bylo rádiem povoláno objekt sledovat. Jedno z letadel skutečně pokračovalo na základnu, ale druhé opustilo formaci, protože pilot ztratil orientaci a obával se, že se ztratí. Zbylým dvěma pilotům bylo nařízeno, aby vracející se letoun následovali na základnu. To by vysvětlovalo, proč Mantell objekt pronásledoval sám. Duesler a ještě dva další vyšetřovatelé leteckých nehod jeli asi 200 km na místo dopadu letounu a když tam dorazili, byli zmateni tím, co viděli. Předpokládali, že letoun bude vlivem váhy motoru zabořen do písku „nosem“. Avšak vypadalo to, že letoun „přistál“ na břicho na malou mýtinu a nepoškodil okolní vegetaci. Ačkoli byla křídla i ocas odlomeny, trup zůstal poškozen jen minimálně a v kokpitu nebyla krev. Na kůži těla nebyly žádné oděrky, avšak všechny kosti byly rozdrceny. Duesler říká, že to byla velmi divná zranění, která se při pádu letadla vůbec nevyskytují.
Poslední slova kapitána Mantela
„…vystoupám na 7 000 metrů a když se nedostanu blíže, vzdám to.“
To byla údajně poslední slova kapitána Mantella, než se přerušil kontakt. Objevuje se ale svědectví Richarda Millera, který seděl v řídícím středisku na Scottově letecké základně v Belleville v Illinois, který poslouchal rádiový přenos rozhovorů mezi Godmanovou řídící věží a Mantellem. Miller tvrdí, že slyšel tento poslední rádiový přenos, než se hlas Mantella odmlčel navždy:
„Můj Bože! Vidím tam lidi!“
Mantell byl znám svým chladným úsudkem, byl to válečný pilot a dobře znal příznaky anoxie (ztráty kyslíku), co jej tedy přimělo pokračovat v pronásledování objektu?
Farmář Glen Mays uvedl, že viděl, jak Mantellovo letadlo obklopilo jasné, oslnivé světlo, které se zablesklo a následně nato letadlo padalo dolů jako „lívanec“. Světlo způsobilo vychýlení letounu z jeho letu a prudké zpomalení rychlosti.
Text: Karel Rašín – 8. prosinec 2009; www.exopolitika.cz
Více také ku příkladu zde:
https://en.wikipedia.org/wiki/Mantell_UFO_incident
http://www.nicap.org/docs/mantell/analysis_mantell_randle.pdf
http://www.nicap.org/mantellcomp.htm
https://www.exopolitika.cz/recenze-knihy-ludvika-soucka-velke-otazniky/2674