PROJEKT SERPO (seriál – 3. díl)
Den první
Jsme připraveni. Je těžké si uvědomit, že jsme to nakonec dokázali, tým je motivován a klidný. Poslední brífink s velitelem tréninku na vojenské tréninkové základně. Náklad je zabalen v lodi EBENů. Mohli bychom mít nějaké problémy se zbraněmi, asi se vezmou k MVC (= mimozemský tlumočník – pozn. překl.). Nad zbraněmi budou mít dohled 899 a 203. Žádný synchronizační systém nebo o něm alespoň nevíme. Všechno stěhování probíhá hladce. 700 a 754 provádí u každého člena finální kontrolu před nástupem.
OK. Všechno jsme naložili a všechno souhlasí. Ale budeme to muset vše přesunout do větší lodi, až se dostaneme k místu, kde „parkuje“. Je to skutečně vzrušující. Nikdo nemá výhrady. Velitel vojenské mise požádal všechny členy, aby řekli své poslední slovo. Všichni členové týmu řekli: „jedem’“. Vnitřek lodi EBENů je obrovský. Jsou tu tři podlaží. Tohle je jiné, než na čem jsme trénovali. Myslím, že tohle je průzkumná loď, je to typ raketoplánu.
Náš náklad byl umístěn na nižším podlaží, my sedíme v prostředním podlaží a posádka sedí v hořejším patře. Jsou tu podivně vypadající stěny, vypadají obrovsky. Jsou zde tři stanoviště a čtyři z nás sedí na každém z nich. Nejsou tu žádná sedadla, jen lavice. Do těch malých sedadel pro posádku se nevejdeme.
MVC říká, že nic zvláštního nepotřebujeme, žádný kyslík ani helmy. OK. Konečná kontrola. Velitel vojenské mise pronáší poslední slova. 475 je nervózní. 700 jej pozoruje. Vrata se uzavřela. Žádná okna, nemůžeme vyhlédnout ven. Každý je usazen do jednotlivých sedátek, spojených lavicí. Žádné bezpečnostní pásy, jen přes nás padá něco jako mříž.
«
Zápis 2
Loď začala startovat motory, nebo to, čemu říkali energetická jednotka. Zdá se, že se pohybujeme, ale uvnitř není nic poznat. Jsem stále schopen psát tyto řádky. Teď cítím závrať. 102 vedle mě kolabuje. Zdá se mi to celé legrační, budu muset tyto řádky asi přepsat. Nejsem schopen psát rovně.
Procitám. Nevím, kde jsme, ale zdá se, že jsme všichni omdleli a byli jsme úplně zmatení. Nevíme, jak už dlouho tento výlet trvá. Podle mých hodinek asi 6 hodin, ale nejsme si tím jisti. Ztrácíme přehled o tom, jaký je den. Vplouváme do velké lodi. Stojíme v nějakém přístavu nebo v něčem podobném. Mnoho z těch bytostí nám pomáhá. Zdá se, že chápou, že jsme zmatení. Náš náklad byl přemístěn jedním pohybem. Na nástupišti ležel náklad, který byl přemístěn, aniž byl vyložen. Tato loď vypadala jako vnitřek skutečně velké budovy. Strop jsem odhadoval asi na 30-40 metrů. Jsme přesunuti do jiné části lodi, do nějaké místnosti. Co je to za velkou loď? Nemohu popsat, jak je veliká. Trvalo nám to asi 15 minut, než jsme došli do naší sekce. Zdá se, že je to sektor určený jen pro nás. Židle jsou tu větší, ale je jich tu jen 10. Z toho soudím, že já a 203 budeme sedět někde jinde. Asi v patře. Jdeme do nějakého výtahu, ale nechápu, jak funguje. Všichni máme hlad. V batozích máme naše vojenské konzervy a myslím, že je asi sníme. Musíme se zeptat MVC. Nemůžu ho najít a s EBENy zde neumíme komunikovat.
Zdají se být docela fajn. 420 se snaží mluvit jejich řečí. Je to legrační. Zní to jako nějaký závod v křičení. Proto používáme většinou posunkovou řeč. Chtěli jsme naznačit, že máme hlad. Jeden z EBENů nám přinesl nějaké nádoby s něčím uvnitř. Nevypadalo to lákavě, ale myslím, že to bylo jejich jídlo. Vypadalo to jako ovesná kaše. 899 to ochutnává a říká, že to chutná jako papír. Myslím, že budeme asi spíš jíst naše přídělové konzervy.
Konečně se objevuje MVC. Řekl nám, že náš výlet za chvíli začne a mluví o nějakém časovém údaji, kterému nerozumíme. Asi má na mysli minuty, ale těžko říci. Možná, zřejmě to není dobrý nápad jíst před odjezdem. Necítíme žádný stav beztíže a netočí se nám hlava. Ale nevíme, co očekávat. Naznačují nám, že musíme sedět na židlích.
«
Den druhý
Nejsem si jist, jak dlouho jsme byli v těch kontejnerech. Seděli jsme na židlích a nad každým z nás byla umístěna jakási bublina. Byli jsme izolováni – každý v této bublině či kouli. Všem se nám dýchalo dobře a mohli jsme z ní vidět ven, ale pociťovali jsme závrať a byli jsme zmateni. Myslím, že jsem usnul nebo omdlel. Domnívám se, že je už asi další den, i když moje hodinky ukazují hodinu potom, co jsme si sedli na židle. I tak máme pocit, že je asi další den.
Naše pomůcky k určení času se nacházely v našich batozích, umístěných v jiné části této místnosti. Stále jsme v těchto koulích, ale zdá se, že je vše v pořádku. 899 přišel na to, jak se z toho dostat ven, postavil se a otevřel i moji kouli. Není ale jasné, máme-li z té věci vůbec vyjít ven. 899 řekl, že přichází EBE. Ten se na nás podíval a zase odešel. Ostatní členové týmu spali. 899 a já jsme se procházeli po místnosti. Došel jsem pro naše časové pomůcky. Některé ukazovaly, že cestujeme asi tak 24 hodin. Nebyla vidět žádné okna. Původně nám bylo řečeno, že let bude trvat asi tak 270 našich dní. Znovu přišel EBE a ukázal na židle. Myslím, že chce, abychom si šli zpět sednout.
«
Zápis 2
Protože si nejsem jist, který je den, nebudu zapisovat den při svých zápisech do deníku. Prostě tomu budu říkat „zápis.“ Všem je nám špatně. Máme žaludek na vodě. 700 a 754 nám podali lék ke zklidnění našich žaludků. Ale stále je nám zle. Zdá se, že nejsme schopni zaostřit zrak – a vypadá to, že nevíme, zda letíme hlavou dolů, nebo normálně – a nemůžeme se posadit. Velmi nepříjemný pocit!
Zdá se, že léky mírně pomohly. Jsme schopni něco sníst. 700 a 754 říkají, že máme jíst a pít to, co jsme si vzali s sebou. Uděláme to a cítíme se poněkud lépe. Nejsme ale schopni se soustředit a nic správně udělat.
«
Zápis
Cítíme se lépe. Přišli EBE a něco v místnosti dělali. Všechno se zdá jemnější a už se necítíme tak zmatení a netočí se nám hlava. Znovu jsme jedli a pili vodu. Cítíme se mnohem lépe. Teď jsme mimo ty koule, ale musíme v nich po určitou dobu zůstat. EBE nám ukázal sadu světel nad vstupním panelem. Zelená, červená a bílá světla. Pokud svítí červená, musíme sedět v kouli. Když svítí bílá, je to v pořádku. EBE nám zelenou nikdy nevysvětlil. Možná, když svítí, není to dobré.
Nemáme ani tušení co je za den. Náš datový rekordér ukazuje 2319, ale podle 633 nefunguje dobře. Myslí si, že jsme na cestě asi 10 dní, ale není si tím vůbec jist. V té místnosti jsme se nacházeli celou dobu. Myslím, že ta místnost byla zhotovena jen pro nás a že v ní jsme byli v bezpečí. Možná není moudré místnost opouštět. Stav beztíže tu není. Nevíme, jak to udělali, ale přece jen se při chůzi cítíme trochu lehčí. Zdá se, že tato místnost také vyrovnává tlak. V uších nám trochu praská. Pokud budeme muset v této místnosti sedět 270 dní, budeme se tu doopravdy nudit. Moc se toho tu skutečně dělat nedá, protože veškeré naše vybavení je uskladněno. Měli jsme u sebe jen batohy, ale v nich bylo jen pár věcí. Chtěli jsme uklidit, ale nemůžeme najít koupelnu – mimo těch našich kontejnerů, kam jsme si chodili ulevovat. Jsou to malé kovové kontejnery, které EBENi čas od času vyprazdňovali. EBE nám přináší jídlo. Jejich jídlo. Zkoušeli jsme ho a chutnalo to jako papír. Opravdu bez chuti, ale možná, že je to něco speciálního pro vesmírné cestování. 700 to jí. Zdá se, že je v pořádku, ale má střevní potíže. Jejich voda vypadá jako mléko, ale chutná jako jablko. Podivné.
«
Zápis
Uplynula dlouhá doba od posledního zápisu. Domnívám se, že jsme na cestě tak 25 dní a asi tak za pět dní bychom mohli vyjít z naší izolace. Byli jsme uzavřeni v kouli již dlouhou dobu. Museli jsme ale vyjít ven, abychom si odskočili. Podařilo se nám kouli otevřít. Ale jakmile se nám to podařilo, všem se nám udělalo velmi špatně. Dostavily se závratě, zmatení a někteří z nás nemohli chodit. Měli jsme problémy s močením a také s vyměšováním. 700 a 754, kteří jedli jídlo EBENů, vypadali, že jim bylo lépe než nám. Léčili nás léky. Přišel EBE a namířil nám na hlavy modravé světlo. Potom jsme se cítili mnohem lépe. On nám ale ukázal na židle a my pochopili, že si máme jít zpátky sednout. My zase ukázali na naše kontejnery na odpad a pak na židle trochu zmateným způsobem. Pochopil a odešel z místnosti. Pak se vrátil s malými kontejnery, které jsme si mohli nechat uvnitř koule. Také přinesl v malých džbáncích tekutinu mléčné barvy a naznačil, abychom se napili. Vrátili jsme se do koule a sedli si tam s odpadními kontejnery a džbánkem mléčné tekutiny. Pili jsme ji a zdálo se, že je nám lépe, kromě 518, který stále zvracel. Byli jsme upozorněni, abychom zůstali uvnitř koule.
«
Zápis
Nemám ani ponětí, jak dlouho již zůstáváme v této kouli. Když přišel EBE a naznačil, abychom šli ven, byli jsme schopni pohybu, aniž by nám bylo zle či se nám točila hlava. EBE nám dokonce dovolil opustit místnost. Šli jsme podél velmi úzké haly dost dlouhou dobu asi 20 minut. Pak jsme se dostali do jakéhosi výtahu, který se pohyboval velmi rychle, protože jsme nepociťovali žádný pohyb. Vešli jsme do široké místnosti, kde sedělo mnoho EBENů na židlích. Nejspíš se jednalo o řídicí centrum. Náš doprovod naznačil, že máme do místnosti vstoupit. Viděli jsme řídicí panely, které se skládaly z mnoha světel. Bylo tu několik různých stanovišť – po šesti EBENech, kteří byli v patrech.
V horním patře bylo jen jedno sedalo. Seděl na něm jeden z EBENů a my z toho usoudili, že je to pilot nebo velitel. Vypadal velmi zaměstnaně nad řídicím panelem. Bylo tam mnoho TV obrazovek, ale všechny byly v jazyce EBENů. Také sady řádek, jak vertikálních, tak horizontálních. Asi nějaký druh grafu.
Mohli jsme se procházet kolem, aniž by si nás nějaký EBEN všímal. 633 a 661 tím byli doopravdy uchváceni. 633 už bylo lépe. Bylo tam jedno okno, ale nic jsme z něj neviděli. Bylo tmavé, ale mohli jsme rozlišit vlnité čáry. Možná šlo o časové deformace. Asi se pohybujeme rychleji než světlo, ale z okna nebylo nic vidět.
Konečně přišel MVC. Lámanou angličtinou vysvětluje, že jsme v polovině cesty na jejich domovskou planetu. Všechno funguje dobře a všichni se cítíme lépe, jakmile se loď dostala z těchto časových vln, ale musíme zůstávat spolu. Řekl, že nám musí ukázat, jak zacházet s „pohybovými centry“. Myslíme si, že má na mysli výtahy. Vypadá to jednoduše. Jen položíte ruku na jedno z řídicích světel: bílé, nebo červené. Bílé výtah rozjede a červené jej zastaví. Slyšeli jsme něco jako zvonění, ale MVC říká, že je to jen zvuk vesmíru. Nevíme, co tím myslel. Procházeli jsme se dál lodí, ale je tak velká, a nám dělá potíže pochopit, jak se tato obrovská loď může pohybovat tak rychle!
633 chtěl vidět motory. MVC vzal čtyři z nás do strojovny nebo něčeho podobného, o čem si myslel, že nás bude zajímat. Tam byly velké, vlastně obrovské kovové kontejnery. Stály v kruhu a jejich konce směřovaly do středu. Spojovalo je mnoho trubek, nebo co to bylo. Uprostřed těchto kontejnerů byla jakási spirála měděné barvy nebo něco, co vypadalo jako cívka. Bylo tam mírné světlo vycházející z určitého bodu nad středem této spirály. Slyšeli jsme velmi jemný hukot, ale žádný jiný silný zvuk. 661 si myslel, že je to systém negativní hmoty versus pozitivní hmoty.
Konec zápisu vedoucího týmu.
«
Překlad: Karel Rašín – 2015; dokorekce/redakce: Iva Jelínková, Dana Rašínová
Více např. zde: http://www.serpo.org/
«
Další díly seriálu zde:
«
«
«
Více zde:
«
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.