VÝPOVĚĎ SLOVENSKÉHO PILOTA: POZOROVÁNÍ DISKU A BYTOSTÍ

VÝPOVĚĎ SLOVENSKÉHO PILOTA: POZOROVÁNÍ DISKU A BYTOSTÍ

Slovenský pilot, Daniel Lazárik, hovoří:

V říjnu 1953 jsem vykonával vojenský letecký výcvik na továrním letišti v Otrokovicích. Na konci října po silném nočním lijáku, v bouřce, jsme měli pozemní a předletovou přípravu na učebně. Když příprava skončila, vyšli jsme na plochu letiště a naše dvě letadla prováděla průzkum počasí letem. Nad letištěm přeletělo civilní aerotaxi Morava 200. Za chvíli za ním z mraků vystoupil bílý balón a pohyboval se nad středem letiště. Byl silný vítr a zdálo se, že vítr ten balón žene nad letiště, avšak ten zůstal nad letištěm stát. Bylo jasné, že to tedy balón není. Upozornili jsme na tento jev řídícího létání a ten dal příkaz vysílačkou letadlům ve vzduchu objekt prozkoumat.

Když se k objektu přiblížilo první letadlo, ten rychlým stoupavým letem unikl do velké výšky. Jeho barva hnědla, červenala, až nakonec jasně červeně svítila. Na důkaz toho, že objekt je pánem situace, vyslal na nás zvuk o frekvenci asi 1 kHz v takové intenzitě, že bolest hlavy byla nesnesitelná a donutila nás ke kapitulaci.

Asi za týden přišel rozkaz se z letiště odstěhovat. A asi za dva týdny jsme dostali příkaz odjet do Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze na podrobnou lékařskou prohlídku. Tento objekt manévrováním nad letištěm v Otrokovicích dokázal, že byl mimoplanetární kosmickou pozorovací sondou.

20. září 1954 jsem nastoupil jako nově jmenovaný důstojník letectva 6. leteckého stíhacího pluku ve Sliači.

24. října 1954 jsem byl se spolu-sloužícím Andrejem Diškantom na vycházce ve Zvoleni. Z náměstí jsme zpozorovali, že nad prostorem středního Slovenska přelétává neznámý objekt. Severně od města, asi 50° nad horizontem, vyslal objekt jeden světelný záblesk. Po přeletu této družice jsme pokračovali v přecházení náměstí a když jsme přišli před hotel Grand a vstupovali jsme do chodby restaurace, zemský povrch byl zasažen aerodynamickou vlnou, kterou přelet této sondy vyvolal.

27. října 1954 jsme šli s Andrejem Diškantem do obce Hájníky (Sliač) na nákup civilních částí oděvů.

Když jsme šli kolem hřiště, byly odtud slyšet dětské hlasy v cizím jazyku. Myslel jsem si, že jsou to korejské děti na návštěvě v Československu.

Proto jsem se rozhodl navázat spojení s jejich vedoucími. Vytáhl jsem se rukama nad plot a byl jsem šokován. Ve středu hřiště stál mimozemský disk. Dnes na tomto místě stojí bytová výstavba. Okolo něj pobíhala skupina bílých postaviček asi 150-160 cm vysokých.

Každá z postaviček něco cvičila a snažila se to svoje cvičení prosadit před ostatními. Cvičení mně připadalo jako volná zábava.

Rozhodl jsem se, že s nimi navážu spojení. Chtěl jsem na sebe upozornit a tak jsem zakřičel:

,,Hej!“

V tu chvíli se oni obrátili směrem ke mně, na jakýsi povel se rychle seřadili na plošině pod diskem a byli vtáhnuti do disku. Disk potom odletěl severo-východním směrem. Byla to velká náhoda, že jsme ten disk zpozorovali. Neměl jsem ani tušení, že svým zvoláním o navázání kontaktu je natolik vyruším, že odletí.

V druhé polovině října 1954 jsem vykonával cvičný orientační let s instruktorem, z Malacek do Nových Zámků a zpět. Když jsme se od Nových Zámků vraceli, zpozorovali jsme nad prostorem Piešťan neznámý objekt.

Údolí bylo plné mraků a vyčnívaly jen vrcholky Nízkých Karpat a Inovce. Při bližším přiblížení k objektu jsme zjistili, že objekt je ve tvaru „připínáčku“. Po přistání instruktor o této události informoval ostatní instruktory. Když se vracel druhý instruktor ze stejného orientačního letu, říkal, že ten objekt tam ještě visel.

Asi za dva týdny nato došlo k zajímavé události. Instruktoři vyfasovali špionážní aparáty Mikroma 2, aby mohli při náhodném pozorování neznámé objekty vyfotografovat.

V roce 1955 byl náš letecký pluk přesunut ze Sliače do Malacek. Na konci května jsme měli letový den v odpolední směně. Byli jsme zrovna na obědě mezi 11:30 a 12:00 hodinou. V průběhu oběda se začal otřásat zemský povrch, jako kdyby byl zasažen aerodynamickým rozruchem, rázovou vlnou a zdvihl se velký šum. Upozornil jsem na to. Když jsme přicházeli na leteckou plochu, viděli jsme, že na naší stojánce jsou letadla rozházená po ploše, ta, která mají být vždy seřazena, když je mechanici odevzdávají letovému personálu. Nad letištěm patrně něco přeletělo, co způsobilo rázovou vlnu a rozházelo letadla. Nahlas jsem zavolal na vrub mechaniků:

„Mechanici zapomněli zašpalkovat letadla.“

Slyšel to velitel letky a zakřičel na mě, co si to dovoluji.

«

Vojenský příkaz navázat spojení s mimozemštany

Asi za dva týdny nato jsem dostal příkaz od zástupce velitele pluku pro praktický výcvik (mjr. Leska) navázat spojení s mimo-planetárními návštěvníky. To vyšlo v tajném rozkaze dne 19.12. 1955 (četl se před jednotkou v ranním rozkaze) – tím jsem získal novou funkci: Letecký dispečer s volným místem působnosti s úlohou navázat spojení s mimozemskými návštěvníky. Byl jsem propuštěn do civilu Ministerstvem národní obrany.

V této nové úloze jsem byl bezradný, protože jsem si nedokázal představit jakým způsobem získám spojení s mimozemskými návštěvníky. Zaměstnal jsem se na okresním stavebním podniku jako plánovač, kde byla možnost často být venku a tím mít příležitost navázat nějaké spojení, pokud by přistáli. Jako pomůcku jsem měl dalekohled 6×30, válečnou kořist z druhé světové války, který byl opatřen zeměměřičskou sítí a v případě nějakého pozorování by byla alespoň určitá možnost změřit v jakém úhlu byl objekt viděn a určit další parametry, např. vzdálenost a velikost.

Na konci března roku 1959 šel můj strýc večer zavřít vchodové dveře do bytu. Doběhl rozrušený do kuchyně a volal mě, že v chodbě je schoulený člověk. Přišel jsem tam a viděl jsem tvora s bílou srstí schouleného ležet pod schodištěm na půdu. Řekl jsem mu, že je to pes, vyžeňte ho a vrátil jsem se do kuchyně. Strýc na nás volal, abychom se vrátili, že už stojí. Rozhodl jsem se proto vrátit a když jsem přišel do chodby, viděl jsem bílou postavu, asi 150-160 cm vysokou, která se spíše podobala stojící kočce než člověku. Nejprve jsem si myslel, že je to zamaskované dítě, které přišlo strašit. Potom jsem uvažoval, že to bude nějaká chiméra, vyvinutá na Zemi a pozoroval jsem její nohy: mělo to krátká chodidla, hlavu, ušní boltce a nezjistil jsem, že by to byla nějaká maska, proto jsem vyloučil, že je to zamaskované dítě.

Začal jsem hovořit k ,,němu“:

„Co tu děláš a odkud jsi přišel? Když přijdeš do domu, nejprve musíš pozdravit.“

Ten tvor mě porozně poslouchal a začal pomalu odcházet ven. Strýc ho zastavil rukou, tak jako by ho chtěl pohladit na zádech a pozvat ho dál, že si popovídáme, ale on ho poškrábal. Já jsem mu řekl:

„Chovej se slušně, když někam přijdeš.“

Ale ten tvor se dále měl k odchodu. Protože toho bio-tvora nebylo vidět nastupovat do nějaké mimoplanetrární lodi, není možné říci, zda to byl meziplanetární návštěvník. Ale nápadně se podobal postavám, které jsem viděl „cvičit“ kolem létajícího disku v obci Hájníky na hřišti. Tento bio-tvor se objevil v našem domě po 10 letech od návštěvy robota z března 1949. Jaký cíl měla mít jeho návštěva? Nepřišel náhodou pro onoho robota, kterého jsem nalezl na půdě?

Od té doby jsem měl dvě neobvyklá pozorování a jedno setkání, ale pokus o kontakt jsem měl až v roce 1964.

V červenci a srpnu 1964 jsem pracoval jako kombajnér, poslední dva týdny v červenci a první týden v srpnu v obci Dolné Mladonice (okres Krupina, kraj Bánská Bystrica). Když jsme se první srpnový den vrátili z oběda na pole, odstavil jsem motocykl na okraj pozemku a šel jsem se dohodnout s druhým kombajnérem na střídání při kosení obilí. Když jsem vystoupil na plošinu kombajnu, pocítil jsem silné vibrace na zádech. Obrátil jsem se a zpozoroval, že v jihovýchodní části Štiavnického pohoří, asi 10° nad horizontem, visí kulovité těleso, které mělo směrem k nám na povrchu dvě paraboly.

Upozornil jsem na to spolu-kombajnéra a ten mně potvrdil, že též cítí pálení na těle. Vrátil jsem se k motorce, rozsvítil reflektor a nakloněním motorky jsem nasměroval reflektor k tělesu. Poklepáváním po reflektoru jsem se snažil modulovat vlákno žárovky tak, aby modulovalo světelný paprsek. Pak jsem mluvil směrem do světelného paprsku:

„Už víme, že jste mimo-planetární návštěvníci, můžete kdykoli přistát, čekáme vás.“

Znovu jsem poklepával po reflektoru. Když jsem tuto svoji signalizaci skončil, rozsvítily se na tělese paraboly do tmavě červené až oranžové.

Toto moje počínání sledovaly tři brigádnice, které pracovaly na vedlejším pozemku v sadě, jedna z nich k nám doběhla a ptala se, co to je. Odpověděl jsem jí, že jsou to mimo-planetární návštěvníci. Dívka se vyděsila a požádala mě, abych ji doprovodil zpět do sadu. Řekl jsem jí, že nemohu odejít, že mám na to rozkaz, i kdyby mě měli zastřelit. Dívka zpanikařila a spolu s ostatními utekla do obce.

Ta mimo-planetární sonda visela na jednom místě až do doby, kdy jsme skončili s kosením obilí. Tato sonda pomocí elektromagnetického záření modulovaného frekvencí blízké ultrazvuku prohledávala a skenovala okolí a zřejmě vyhledávala živé organismy. Proto jsme pociťovali na svém těle ty vibrace a pálení. O tuto sondu projevila zájem i výjezdová skupina Státní bezpečnosti z Krupiny. Při zásahu byli údajně nemile překvapení.

Jednou jsem byl také navštíven por. Suchánkem ze Státní bezpečnosti. Dvakrát jsem byl na detektoru lži (v ÚLZ v Praze) a jednou mě navštívil nějaký ruský poručík z letiště ve Sliači.

Náš letecký pluk byl v roce 1960 přestěhován do Čáslavi.

V roce 2010 mě navštívil generálmajor Ing. Martin B. (1959), generál letectva vzdušných sil OS SR, protože je rodák z Krupiny. Bavili jsme se nezávisle o mimozemšťanech a on se mě ptal, jak má postupovat a reagovat slovenská protivzdušná obrana na objekty UFO, jaký postup zvolit. Poradil jsem mu, že rozhodně na tyto objekty nemají střílet, ale dát najevo kývnutím letadla přátelské úmysly.

Daniel Lazárik

12. únor 2012 – Přetištěno na stránkách www.exopolitika.cz se souhlasem autora