Výzkumnice únosů do UFO: UFOLOGIE A PARAPSYCHOLOGIE

VÝZKUMNICE UFO A ÚNOSŮ DO UFO – KATHLEEN MARDEN

UFOLOGIE A PARAPSYCHOLOGIE

Kathleen Marden z USA je:

• profesionální ufolog
• výzkumnice mimozemských kontaktů
• lektorka
• přední expertka na případ únosu Betty a Barneyho Hillových
• držitelka ocenění ‚Ufolog roku‘ od společnosti MUFON z roku 2012
• badatelka spolupracující se Stantonem T. Friedmanem
• autorka knih ‚Uneseni!/Captured!‚ (2007) – o případu Betty a Barneyho Hillových, dále knihy ‚Věda se mýlila/Science Was Wrong‚(2010) a titulu ‚Spisy o únosech mimozemšťany/The Alien Abduction Files‚ (2013)
  

Badatelka únosů do UFO – Kathleen Marden

Kathleen Marden nám sděluje

O tom, že Zemi navštěvují bytosti z jiných světů, existuje mnoho důkazů. Stovky důvěryhodných zpráv z celého světa hovoří o nelidských bytostech v souvislosti s kosmickými loděmi, které se buď vznášely anebo přistály.

Svědectví o jiné tematice by bylo přijato bez námitek, avšak stále se nepovažuje za politicky přijatelné upřímně hovořit o nelidských bytostech v souvislosti s UFO. Chcete-li tak učinit veřejně, setkáte se s výsměchem. Skeptici budou zpochybňovat váš úsudek, vaše duševní zdraví, percepční schopnosti i váš motiv.

Jsem jedním z mnoha výzkumníků, kteří zblízka pozorovali nadpřirozené plavidlo, nashromáždili důkazy formou fyzických stop a vyšetřovali tvrzení o mimozemském kontaktu důvěryhodných jedinců.

Já sama jsem měla osobně podivné snové zkušenosti o intervenci z jiného světa a podivná zranění, která mě přiměla přemýšlet o tom, zdali je to více než jen spánkem vyvolaná fantazie. Jednou mně po pozorování plavidla, které se vznášelo méně než 75 metrů nad mým autem, chyběl čas. Nicméně nenashromáždila jsem přesvědčivé důkazy, potřebné k tomu, abych mohla bez pochyby tvrdit, že to bylo objektivně skutečné.

Parapsychologie a UFO

Před mnoha lety jsem si všimla zářící světelné koule a poltergeistové aktivity ve svém rodném domě. „PSI (parapsychologický) fenomén“ je vědecký termín pro události vysoké podivnosti, které jsou často spojeny se zkušenostmi UFO a s mimozemským kontaktem. Zpočátku jsem tomu nevěřila a zavrhla jsem, co jsem sama pozorovala. A to i přesto, že jsem byla při plném vědomí a věděla jsem, že si to nepředstavuji a že to není trik mých očí. Hovoříme zde o kognitivní disonanci!

Mé první pozorování PSI fenoménu se odehrálo poté, kdy vědecký výzkumný tým přesvědčil moji tetu, Betty Hillovou, aby se zúčastnila psychofyzikálních experimentů. Cílem bylo nasměrovat mimozemské vozidlo k přistání na farmě mých prarodičů – přes ulici od mého domova v dětství. Noc co noc se Betty pokoušela komunikovat s mimozemšťany prostřednictvím verbálních a telepatických zpráv. A konečně se UFO začala ukazovat. Jednoho podvečera v polovině 60. let jsem si na verandě nastavovala teleskop na večerní astronomickou lekci, když jsem zpozorovala objekt ve tvaru disku s řadou oken, jenž se vznášel ve vzduchu nad stodolou mých prarodičů. Nedokážete si představit mé vzrušení! Bylo to mé první pozorování UFO. Vyskakovala jsem nadšeně do vzduchu a volala jsem na svou matku, která mně okamžitě přikázala jít domů.

Rosie, moje blízká přítelkyně, šla v únoru 1966 večer domů. Žila jen něco přes půl kilometru od mého rodného domu a v té době bylo bezpečné jít po setmění pěšky. Obdrželi jsme od ní vzrušený telefonát, ve kterém tvrdila, že zpozorovala podivné plavidlo, které se k ní přiblížilo tak blízko, že cítila nějakou „velkou sílu“ a jakýsi tahající pocit, který ji vyděsil. Obrátila se na Betty, protože se začínala bát jít sama domů, i když to běžně předtím dělala. Betty, moje babička, Rosie, matka a bratr jsme o týden později nad korunami stromů pozorovali UFO s velkým jasně červeným světlem, které se zdálo směřovat na Country Pond – jezero nedaleko mého rodného domu. Zajeli jsme ke břehu jezera a tu osvětlenou loď jsme hledali. Zaparkovali jsme na tehdejší veřejné pláži. Dole na břehu a nad ledem jsme spatřili objekt, který směřoval k nám. Pohupoval se sem a tam jako kyvadlo, vznesl se do vzduchu a zastavil se nad korunami stromů, minimálně 600 metrů v dálce. Všichni jsme přes dalekohled sledovali jeho diskový tvar a matka, bratr a já jsme viděli osvícená okna. Pomalu cestoval po pobřeží a letěl těsně nad vrcholky stromů k výstupku pozemku, který byl mimo náš výhled.

Vrátili jsme se k autu a jeli jsme směrem na výstupek nedaleko mostu, který se napojoval na ostrov. Betty zablikala předními světly v tom samém pořadí, jak zněly zvuky, které ona a Barney slyšeli bouchat do kufru svého auta bezprostředně před jejich blízkým setkáním a únosem v roce 1961, v naději, že se loď přiblíži.

Zajeli jsme na ostrov a konečně jsme to UFO zahlédli a tak jsme se otočili a mířili jsme k němu a zastavili jsme se blízko mostu, který ten ostrov spojuje s pevninou. Kromě mé matky jsme všichni v dálce pozorovali osvětlený objekt, který se jako by zvedal do vzduchu a sestupoval svisle dolů v kymácejícím se pohybu. Ztratili jsme ho z pohledu a přemýšleli jsme o tom, zdalipak snad oblast opustil, ale brzy jsme uslyšeli křičet mou matku. Zahlédla totiž UFO a pak druhé, jak se velmi blízko vznášejí nad povrchem jezera. Jeden z disků promítnul kuželovitý paprsek, který se k ní pomalu přibližoval. Tento vývoj nás vynervoval. Měli jsme impuls se odtamtud dostat tak rychle, jak se dalo.

Před tím, než jsme se dostali na veřejnou pláž, se nám naše odvaha vrátila nazpátek a tak jsme se rozhodli zastavit a pokusit se o poslední pozorování. Zpátky na ledě se naše pozornost upoutala na vlak asi půl kilometru v dálce. To, o čem jsme si mysleli, že bylo druhé UFO, se zvedlo a odletělo tím samým směrem jako vlak. Mysleli jsme si, že jsme ztratili pohled na ten první objekt, ale Betty ho zahlédla, když jsme se po nočním lovení UFO vraceli domů. Řekla, že následoval naše auto, ale já jsem ho ze svého úhlu pohledu nebyla schopna vidět.

Komerční pilot na cestě domů z práce v noci o dva měsíce později zahlédl osvětlené vozidlo nad lesem na druhé straně ulice od mého rodného domu. Moje babička řekla, že ji probudil hlasitý hluk, který otřásl celým domem a který byl následován zaklepáním na přední dveře. V žertu kdysi řekla Betty, že kdyby mohla nařídit lodi, aby přistála na rodinné farmě, že by měli zaklepat na dveře a že by je pozvala na kávu. Ale teď byla paralyzována strachem. Konečně klepání přestalo, a tak probudila mého dědečka. S vědomím, že ten výbušný zvuk mohl mít prozaické vysvětlení, zkontrolovali bojler. Byl v pořádku. Moji dva bratři a já jsme příští ráno na mýtině vedle lesa našli důkazy ve formě fyzických stop. Kruhová oblast s vegetací byla povadlá a uvnitř této kruhové oblasti, o velikosti 4,5-5,5 metru, spočívaly tři důlky ve tvaru trojúhelníku. Tři nedaleké břízy měly své vrcholy odstřihnuty asi 3 metry nad zemí. Jiné byly poškrábané a ohnuté. Uvnitř kruhu bylo něco, co vypadalo jako stopy sazí.

Brzy poté se moje rodina dozvěděla o paranormální aktivitě u nás doma. Vyrůstala jsem v normální stabilní rodině a takové věci se v minulosti nikdy nepřihodily. Ale najednou začali rodinní příslušníci hlásit, že vidí předměty odlétávat z polic, dveře se otevíraly a zavíraly samy od sebe a vzduchem létaly světelné koule. Když jsem tyto příběhy slyšela, tak jsem tomu nevěřila a odmítala jsem tomu věřit, i když jsem viděla na vlastní oči, jak z police vedle mě odletěla jedna součástka.

V roce 1968, po mém prvním ročníku na vysoké škole, jsme si můj přítel a já naplánovali s rodinou brzký ranní výlet na ryby v našem mořském člunu. Strávili jsme noc v ložnici mého bratra, který tehdy sloužil v armádě a nebyl doma. Uprostřed noci nás probudil přítelův křik. Řekl, že ho uhodilo několik ramínek na šaty, která byla mrštěna přes celou místnost a přistála na něm. Odešel a během té noci do domu odmítl znovu vstoupit. Ta příhoda málem ukončila náš vztah. O několik měsíců později byl můj bratr doma na dovolené z armády, když ho probudilo drnčení ramínek a předměty se samy pohybovaly po pokoji. Byla to skutečně podivná a velmi matoucí zkušenost. Byli jsme přesvědčeni, že to nebyl výplod našich kolektivních představ – avšak sociální stigma, které je spojeno s tímto typem zkušeností, nám zabránilo v dalším vyšetřování.

Mé další pozorování PSI činnosti se odehrálo v roce 1983. V té době jsem už dávno zapomněla na všechny podivné zážitky v domě mých rodičů. Já a mé děti ve věku 3 a 5 let jsme byly na návštěvě u mé matky, když mě v noci probudil hluk, který přicházel z místnosti, která dříve byla ložnicí mého bratra. Vstala jsem, abych prozkoumala zdroj toho kraválu a viděla jsem skutečně něco šokujícího. Můj malý syn, s holí ve vzduchu, honil po místnosti světelnou kouli o velikosti baseballového míčku a snažil se do ní praštit rukou. Zdálo se, že ‚míč‘ byl inteligentně řízen, jelikož uhnul, kdykoli se k němu přiblížil. Netřeba dodávat, že jsem byla ohromena! Okamžitě jsem syna sebrala do náručí a utekla jsem odtamtud pryč. Od té noci jsem žádnou jinou světelnou kouli neviděla a ani bych ji vidět nechtěla.

Přednáška Kathleen Marden v angličtině o tom, že lidé se zkušenostmi s fenoménem UFO se mají začít aktivizovat a nemají být vyčleněni ze společnosti:

2012 byl pro mě zajímavý rok. Rozhodla jsem se přesunout z kolekce náhodných mimozemských kontaktních zpráv k pokusu kvantifikovat některé údaje, které se týkaly společných prvků mezi kontaktéry, kteří se domnívají, že byli ve styku s mimozemskými formami života. Denise Stoner mi s tímto celoročním výzkumným projektem pomáhala. Zúčastnilo se padesát kontaktérů a dvacet pět lidí v kontrolní skupině. Denise měla ve svém životě dlouhou historii s mimozemským kontaktem a paranormálními aktivitami, a tak položila otázku, která se týkala nadpřirozených událostí. Zeptali jsme se:

„Pozorovali jste doma paranormální aktivity?“

Čtyřicettři účastníků (88%) ze skupiny padesáti kontaktérů odpovědělo kladně. Požádali jsme je, aby podali bližší vysvětlení o svém pozorování, a zjistili jsme, že většina z nich nahlásila světelné koule, které se míhají nebo plují vzduchem. Mnoho nahlásilo činnost poltergeista, jako například domácí předměty létající vzduchem, odlétání obrazů ze stěn, vypínání a zapínání světel, zavírání a otevírání oken, zavírání a otevírání dveří – a toalety, které se splachovaly samy od sebe.

Já jsem osobně tuto informaci shledala jako trochu strašidelnou a začala jsem si klást otázku, zdali ona činnost v mém rodném domě nesouvisela s mimozemským kontaktem. Jeden vyšetřovatel informoval moji matku, že zdrojem oné paranormální aktivity byl duch mladé ženy. Do té doby, než se psychofyzikální experimenty Betty vynasnažily vektorovat inteligentně řízenou netradiční loď, tak jsme si v našem životě nebyli vědomi ničeho neobvyklého. O tom, že se jí to asi podařilo, existovaly pozorovatelné důkazy i důkazy formou fyzických stop. Má zvídavá mysl se ptala, proč by asi plavidlo přistálo na dvoře mých prarodičů. Když jsem Betty tuto otázku položila, řekla mi, že si s tím nemám dělat starosti. Pravděpodobně přistáli, protože si chtěli dát pauzu. Nedokázala jsem si představit, že by byli jen na okružní vyhlídce a rozhodli se udělat zastávku. Začala jsem přemýšlet o tom, zdali s přistáním v roce 1966 nebyl spojen nějaký záměr. Byly pokusy Betty o vektorování lodi na farmu mých prarodičů interpretovány jako pozvání na setkání s rodinou? Je to důvodem toho, proč jsem najednou dostala takový strach ze šatny v ložnici a z okna? Byly mé podivné sny, v nichž jsem ležela na stole obklopena nelidskými bytostmi, více než sny? Moje matka měla stejné sny a naše detaily se shodovaly.

Na tyto otázky asi nebudu nikdy schopna odpovědět přesvědčivě. Hypnóza rozhodně nepovede k odpovědím. O mimozemském kontaktním fenoménu vím příliš mnoho natolik, než abych podstoupila naivní hypnotické sezení.

Zde odkaz na odbornou přednášku paní Maarden na téma únosy do UFO a druhy mimozemšťanů – v angličtině:

Můj nejlepší důkaz se dostavil díky jednomu známému v Austrálii. Paul Hamden tvrdil, že skrze něj komunikuje bytost z hvězdného systému Zeta Reticuli a nabídl mi možnost s touto bytostí, kterou nazývá Keek, mluvit. Jelikož jsem experimentátor, má zvědavost mi nedala pokoj, a tak jsem si s údajnou ‚Zeta bytostí‘ nastavila relaci – i přesto, že jsem moc dobře věděla, že většina channelingových médií má historicky špatnou pověst. (Paul tvrdí, že to channeling není, ale nemám pro to jiný výraz.) Napadlo mě, že bych se měla zeptat na důkaz, že je Keek skutečný. Jeden kanadský vědec už s Keekem komunikoval a napsal, že jeho informace jsou vědecky správné a nad úrovní Paulova porozumění.

Rozhodla jsem se požádat o uzdravení z oslabující nemoci, která mi pravidelně pustošila tělo už několik let. Věděla jsem, že několik kontaktérů, s nimiž jsem pracovala, tvrdilo, že byli uzdraveni mimozemšťany. Jelikož jsem skeptický člověk, tak jsem neočekávala, že mě uzdraví. Naopak, myslela jsem si, že to pouze podpoří mé podezření ve smyslu, že Paul je jen dalším channelingovým médiem, jehož tvrzení je neopodstatněné. Mýlila jsem se!

O tři noci později jsem se probudila kvůli nesnesitelné bolesti a silnému elektrickému brnění po celém těle. Zpočátku jsem byla zděšena, protože jsem si myslela, že jsem uprostřed smrtelného infarktu. Pak jsem si vzpomněla na Keeka a místo zavolání na pohotovost jsem zůstala klidná a nechala jsem ten zážitek volně projít. Nakonec to přestalo a jak jsem usínala, tak jsem pořád přemýšlela o tom, co se mi stalo. Když jsem se probudila, cítila jsem se, jako by mi bylo opět 25! Necítila jsem žádné bolesti, kterými člověk v mém věku každodenně trpí. Nyní je to více než dva roky, kdy jsem byla uzdravena. Doposud jsem neměla žádný relaps a doufám, že to tak zůstane. Tuto událost jsem dokumentovala nahlášením několika výzkumným pracovníkům a svému lékaři. Zanechalo mě to s názorem, že tato ‚Zeta bytost‘ je dobročinná. Paul tvrdí, že benevolentní jsou – s výjimkou odpadlické skupiny Šedých.

Kdyby mi to řekl někdo jiný, tak bych byla skeptická. Chtěla bych vědět, jestli to byl případ spontánního uzdravení, anebo se nemoc prostě sama dostala do remise. Anebo zdali víra vytvořila iluzi. Kladla jsem si stále stejné otázky. Ale faktem je, že jsem doposud neměla žádný relaps a zdá se, že je to více než náhoda. Domnívám se, že mě tato neznámá síla uzdravila. Nazývám to zázrakem a jsem Paulovi velmi vděčna za obnovení dobrého zdraví.

Kathleen Marden se svými knihami: ‚Uneseni!/Captured!‘ – o případu Betty a Barneyho Hillových a s knihou ‚Věda se mýlila/Science Was Wrong‘. – Zdroj fota: Alejandro Rojas

Ke svým zkušenostem jsem byla až doposud trochu více než skeptická. Mé vědecké zázemí mě varovalo, abych použila Occamovu břitvu při každé jednotlivé situaci. To mi umožnilo připouštět si své vlastní zkušenosti s událostmi jen jako fantastické a neskutečné. Ale sebeklam a popírání se zhroutily pod tíhou důkazů. Bez ohledu na to, jak uspokojivý můj normální život je, své minulé zkušenosti už nemohu odepisovat. Činit tak, to by bylo nečestné a sebeklamné.

Kathleen Marden
www.kathleen-marden.com

Překlad pro Českou exopolitiku: Irena Nemec