ZPRÁVA O ÚNOSECH DO UFO

Přidal/a Karel Rašín 21 května, 2015 14:00

ZPRÁVA O ÚNOSECH DO UFO

Většina unesených má zkušenosti se svými únosy již od svého dětství – mezi druhým a čtvrtým rokem věku dítěte. Únosy se pak často opakují a provázejí jedince celým životem. Paměť je však u obětí únosů zablokována nebo zážitky z únosů jako by byly vymazány z paměti. Nebo existují jen v útržkovité podobě. Zůstává jen vlastní přesvědčení a vnitřní vědomí o skutečnosti těchto zážitků, paměť ale není schopna uchovat si na tyto únosy ucelenou vzpomínku. Někdy si dokonce unesený nevzpomíná vůbec na nic a není nijak schopen vysvětlit například chybějící čas nebo fyzické stopy na svém těle, které přitom vznikly. Mnohdy se objevují vzpomínky na únosy z raného dětství ve formě tzv. „kolébkové scény“. Svědci popisují nejrůznější bytosti, které se vyskytovaly v jejich okolí v dětství, když leželi v posteli – bytosti, s nimiž si děcko hrálo anebo které je pozorovaly.

Tito lidé se jen obtížně se svými „hrůznými nočními sny“ svěřují ostatním, neboť mají obavy ze zesměšnění a posměchu. Silně traumatické zážitky mnohdy dovedou jedince až k psychiatrovi, někdy na nátlak okolí, někdy tuto pomoc ze zoufalství vyhledají sami. Vesměs ani psychiatr či různí terapeuti příliš nepomohou (v ČR), neboť se s takovými zážitky většinou nikdy nesetkali. Očividně je to proto, že zkušenosti unesených silně odporují jejich verzi doposud chápané skutečnosti stavu moderní společnosti. Většinou nejsou ochotni připustit ani na chvíli realitu mimo tento svět. Z tohoto důvodu nemá běžná psychiatrie s tímto fenoménem vůbec žádné zkušenosti, tento jev nezkoumá a považuje jej za jasné znaky psychického vybočení z normálu. Hledají se spíše vysvětlení v „nočních můrách“, nejrůznějších „psychózách“, „schizofreniích“ apod. Nebo odborník rovnou prohlásí, že si dotyčný vše jen vymýšlí.

Psychický stav jedince se poté nalézá v ještě daleko horším stavu, než byl před návštěvou psychiatra, neboť oběti únosů přinejmenším podvědomě vědí, že to, co se jim děje, skutečně prožívají. Cítí se zoufale, osamoceni a na pokraji svých lidských sil. Taková léčba pak uvízne na mrtvém bodě, protože se únosový syndrom prášky nijak „nezažene“.

Únosy mnohokrát trpí i další přímí členové rodiny. Zážitek únosu často začíná přítomností návštěvníků v ložnici. Člověk spí a je náhle probuzen či poloprobuzen silným pocitem něčí neznámé přítomnosti v místnosti. Tyto oběti prožívají stavy ochromení a levitace, kdy během únosů „procházejí zdí“ a jinými pevnými předměty, aniž by tyto kladly odpor, často za přítomnosti namodralého světla/paprsku. Svědek se v takovém stavu nemůže hýbat ani křičet a je zcela paralyzován, prožívaje obrovský strach. Bytosti, které jsou svědky popisovány, mají zpravidla atypickou humanoidní až nehumanoidní podobu a mají snahu s unášeným komunikovat telepaticky. Většinou se omezují na strohé věty a mají tendenci unášeného uklidňovat slovy, že „se jemu nic nestane“.

Unesený je pomocí nějakého paprsku přenesen do kosmické lodi. Jde tedy o technologii, která oficiálně lidstvu není známa. Na palubách jsou svědci podrobováni mnohdy bolestivým a nepříjemným „vyšetřením“, kterých je celá řada. Při těchto procedurách pociťují strach, hrůzu a velké obavy.

Takovéto bytosti jsou popisovány unesenými svědky dost pravidelně

Kromě určitých standardních „lékařských vyšetření“, prováděných na unesených, je např. někdy mužům odebíráno sperma za přítomnosti několika těchto bytostí, což na dotyčné muže působí obzvláštně ponižujícím dojmem. Zdá se, že při „operacích“/operacích na palubách lodí je kromě malých šedých bytostí přítomna i nějaká jiná rasa bytostí, která plní úlohu vedoucího „projektu“, kterému tyto malé bytosti podléhají.

V případě žen, které jsou velmi často podrobovány zákrokům v děloze, je pocit studu velmi silný. Popisují to jako pocit „nepřímého znásilnění“. Zájem o manipulaci s reprodukčními orgány lidstva je svědky únosů popisován opravdu hojně. Ženám je po několika týdnech pak zárodek odebrán a dopraven do jakýchsi „inkubátorů“ či skleněných tubusů, kde zárodky (zpravidla zárodky hybridů – kombinace naší a jiné rasy) pokračují v dalším stadiu svého vývoje. Unesené ženy, když jsou „vráceny“ zpět do ložnice nebo do auta, obvykle nevědí o tom, že byly „oplodněny“, pokud si takové zážitky nevybaví hypnoticky.

Někdy jsou ženy skutečně lidským lékařem prohlášeny za těhotné, ultrazvuk je pozitivní, což mnohdy nadělá ženám starosti s tím, kdo by mohl být otcem, protože „těhotenství“ velmi často přichází v nevhodný okamžik. Většinou se zárodek pak náhle sám ztratí, jako by se vypařil bez sebemenších komplikací. Lékařské vysvětlení pak bývá, že tělo zárodek „absorbovalo“.

Unesení někdy navíc dostávají informace, které mají hlubší obsah (tj. kontaktérství). V četných případech jsou uneseným „promítány“ či nějak vizuálně zprostředkovány vesměs apokalyptické obrazy Země. Zániky pralesů, živelné pohromy, přelidnění, války a různé kosmické katastrofy, jež agresivní chování lidské rasy zapříčiňuje. Také jsou jim někdy „promítány“ jejich minulé životy, které jako by splývaly s jejich současným. Jsou jim vštěpovány informace o potřebě duchovního růstu a vyšším smyslu bytí, o obnovení vztahu k přírodě, o bratrské lásce a šetrném zacházení s naší planetou.

Pokud se podaří těmto lidem vyhledat účinnou pomoc u speciálních terapeutů, kteří znají případy únosů a zabývají se otevřeně jejich zkušenostmi a kteří jsou schopni chápat alternativní fyzickou realitu, tak si pak po hypnotických sezeních začnou postupně uvědomovat své poslání týkající se záchrany lidstva. Avšak to se netýká všech lidí s touto zkušeností. Je mnoho z nich, kteří se i přesto snaží tyto zkušenosti zapudit a zapomenout a nemění své myšlení. Někteří naopak si dokonce uvědomují jakousi „dvojí identitu“ – jako by „tam“ byli více doma, než jsou tady na Zemi.

Dokonce jsou i svědci, kteří získají silné povědomí o tom, že oni sami se stali lidskou bytostí z donucení, kvůli nějakému úkolu, a že jejich pravá identita je mimozemská. Zjišťují např., že mezi mimozemšťany, které vídávají v lodích či doma při únosech, je někdo, koho znají již dávno, že o sobě dlouho vědí a jsou nějak spřízněni. Začnou se pomalu cítit odtrženi od materialistického pojetí svého života. Ztrácejí zájem o pozemské věci, rodinu, práci, přátele a jsou de facto ve společnosti „na indexu“. Považují totiž pak lidskou společnost za překážku osvobození své duše. Z tohoto důvodu se také možná mimozemské bytosti vyhýbají intenzivním kontaktům s lidmi.

V některých případech se z těchto lidí stanou kontaktéři, častěji však procházejí údobím zmatků, pochyb o své příčetnosti a hledání nejrůznější pomoci a porozumění.

Mnoho badatelů i unesených se domnívá, že jsou lidé určeni k reprodukčnímu programu nebo také k „programu hybridizace druhu“. Někteří přijali informaci, že hybridizace má sloužit jako skrytá rezerva pro „záchranu nás či jich“.

Někdy unesení vidí na palubách lodí, ale také na podzemních základnách, pohybovat se více různých mimozemských ras, pracujících na nějakém společném projektu. Potkávají Šediváky dohromady s Reptiliány a Nordickými. Domnívají se, že mezi nimi existuje rozdílný přístup k lidstvu, ale to, že je vidí společně, je mate.

Unesení se také hojně na palubách či nejrůznějších místech, kam bývají dopraveni, setkávají s dalšími unesenými lidmi, které popisují, že jsou v jakémsi stavu „transu“ a na nic nereagují. Kromě toho také líčí události, kdy se na těchto místech, kam jsou také unášeni – tedy do podzemních základen – setkávají s lidmi pracujícími bok po boku s různými mimozemskými rasami. Popisují podivné činnosti, laboratoře a neznámá zařízení. Stejné neznámé přístroje a zařízení popisují také z palub mimozemských lodí, vyprávějí o instrumentech, které nedokáží popsat, ani se dovtípit k čemu slouží, upozorňují na nezvyklé vybavení palub, řídící složku, pohonnou jednotku, jejíž funkce jim zůstává záhadou.

Rasa Šediváků je obvykle svědky popisována jako bytosti, které jsou pouhými pomocníky jiných bytostí, jsou to ti, kdož dělají „špinavou práci“. Např. pozdější mentální či telepatické kontakty jsou navazovány jinými bytostmi, než jsou tito klasičtí Šedí.

MILAB

Existuje také rozsáhle popsané téma, kterému se říká MILAB. Vojenské únosy unesených. Zde se tajné složky různých lidských agentur snaží získávat od svědků mimozemských únosů pod nejrůznějším tlakem informace o tom, co viděli na palubách lodí a jaká technologie jim byla předváděna. Někteří unesení mimozemšťany jsou poté tedy znovu uneseni vojáky.

Závěr

Pokud budeme v otázkách únosů do UFO věřit výhradně mainstreamovému „vědeckému“ zkoumání, získáme jen málo nebo nic z pochopení tohoto jevu.

Výrazné stopy tohoto únosového jevu nás vedou zhruba do 50. let, kdy se administrativa prezidenta Eisenhowera v přísném utajení setkala s jednou nebo více rasami, se kterými později navázali přísně tajné dohody o výměně technologie. Jednou z podmínek uzavření těchto dohod byl bod, který sice možná představitele USA zprvu nenadchnul… Jak uvádí pplk. Philip Corso a další, výměna technologie byla podmíněna „blíže nespecifickým biologickým programem“, který tu bytosti chtěly provozovat „jen na některých“ civilistech USA.

Tím se začal rodit „únosový“ program šedých bytostí a armádě byl dán v podstatě dost omezený přístup k mimozemským technologiím. Na základě toho se začalo vyvíjet „reverzní inženýrství“, které si kladlo za cíl snažit se reprodukovat neznámé technologie. Tento projekt byl nakonec po mnoha letech úspěšný, také díky tajným černým projektům, které odstraňovaly havarované vraky mimozemských lodí a převážely je na různé základny, kde se reverzní inženýrství vyvíjelo. Vláda Spojených států na takové černé projekty začala odklánět miliardy dolarů z veřejného rozpočtu přes různé nenápadné odbory, jako byl fond bytového rozvoje, rezervy ministerstva obrany apod. Dalším zdrojem bylo údajně generování peněz z obchodu s drogami, tajně řízeného některou ze zpravodajských agentur, kdy se peníze přelévaly do černých projektů, které měly vesměs mimozemskou účast anebo se týkaly mimozemské technologie.

Když se vrátím k únosům, tento projekt se záhy stínové vládě USA vymknul kontrole, protože mimozemská strana si začala dělat co chce, neboť dobře věděla, slovy Corsa: „..že se nejvíce bojíme jejich odhalení veřejnosti“ a začal se rozšiřovat po celém světě a již se neomezoval jen na obyvatele městečka Dulce v Novém Mexiku apod. V 60. a 70. letech začaly pronikat na veřejnost otřesné, nyní vlastně „slavné“ případy únosů, jako byli manželé Betty a Barney Hillovi (White Mountains – New Hampshire); Travis Walton (Arizona); Betty Andreasson (Massachusetts) a další.

Únosy se začaly objevovat po celém světě, Českou republiku nevyjímaje, a existují i v roce 2015, 2016 atd. Náš „Projekt Alfa“ registruje přes stovku svědků tímto jevem postižených v České republice a několik i na Slovensku.

Zdá se, že za únosy v dnešní době nestojí jen jedna mimozemská rasa, ale působí jich tu více, kdy některé jejich motivace se nedají ani předpokládat. Dokonce i jisté „pozitivní rasy“ mají ve své agendě nějaké „vyšetření“ pozemšťanů.

Více zde:

https://www.exopolitika.cz/category/projekt-alfa