Roswell – ŘÍZENÉ IGNORANSTVÍ V ČESKÝCH MÉDIÍCH
Tak to tu máme zas‘. Rok co rok stejná fraška.
Stejný nešvar přežvykování toho samého se objevuje v našich médiích pravidelně. Pokaždé na „Den UFO“ (2. července) se objevuje tatáž informace, akorát s tou obměnou, že ji uveřejní jiný redaktor. Omílaný Roswell vždy skončí opakujícím se závěrem, že šlo o meteorologický balón.
Tedy v ČR! V některém zahraničí taková připomínka roswellské události mnohdy „naším oblíbeným“ závěrem nekončí. Jak to? Naši redaktoři vědí více?
Zdá se, že redaktoři píšící dokola stejný výsledek incidentu v Roswellu si nezjišťují informace, nebo bohužel v tom horším případě se zeptají vědců/„vědců“. Jako si např. v roce 2015 můžeme přečíst rozhovor v časopise Téma (číslo 26 z 26. června 2015) s Tomášem Petráskem, astrobiologem, který tvrdí, že zajímat se o UFO nemá smysl.
Kdo jiný by asi měl vědět o mimozemských kontaktech více než bežný občan? Přece vědec, popř. astrobiolog, držící se neuvěřitelných „vědeckých“ teorií o složitých vztazích života ve vesmíru. Astrobiolog Petrásek např. udivuje sdělením, že UFO mohou být i neznámé přírodní jevy, třeba kulový blesk. Upřímně řečeno, tak zásadní objev Česká exopolitika opravdu nečekala… Snad bychom měli svou ufologii pověsit na hřebík, když jsme se po celou tu dobu tak zásadně mýlili, že jde totiž o trochu více.
Dost nás již unavují tito vědci, kteří jsou bohužel v otázkách mimozemských civilizací zcela mimo mísu. Česká věda hlavního proudu UFO nezkoumá, ví, že to je přece slepá ulička. Od vědce se tedy nic nedozvíte, často nemá informace a podléhá bludu prvoplánové logiky o nemožnosti existence či přítomnosti mimozemských civilizací na Zemi.
Média, která by chtěla vědět něco o UFO a Roswellu by měla navštívit aktivní badatele. Běžný český vědec zná Roswell jen z doslechu. Nikdy si nepřečte knihu „Den po Roswellu“, aby nebyl za úplného hlupáka, v níž má ostatně pravdu přímo před očima. Proto bohužel jedním z největších dezinformačních činitelů v otázkách UFO (Roswell) u nás je vědecká obec. Pokud chce nějaký časopis nejvíce zmást čtenáře ohledně UFO, nechť si pozve vědce.
Samosebou to může být i tak, a je to víceméně tak, že je to celé komplot a média jsou dobře informována, ale udržují dezinformační úhel letu záměrně. Pak tento druh vědců jsou buď za účelem udržení „klidu“ použití „prosťáčci“, svým způsobem prostoduší jedinci, anebo jsou to rovnou nastrčenci tajných služeb, kteří předstírají nevědomost a obelhávají národ.
«
ROSWELL – FAKTA A SVĚDECTVÍ
Pojďme se však nyní podívat na nejrůznější fakta, která zpravodajsko-společenský týdeník TÉMA, rovněž tak poplatková ČT1 či další výtečníci přehlížejí.
«
Jak vše začalo
«
2. července 1947 bylo v oblasti Roswellu v USA pozorováno UFO a zřejmě tento den či 3. července 1947 se na zem zřítilo něco podivného. Dopadá to na ranč Maca Brazela, poblíž městečka Roswell. Zhruba o den později Brazel na svém ranči nachází trosky vraku. Nejprve vůbec nevěděl, co to má na ranči roztroušeno za úlomky.
Pak jel do Corony udělat si své obvyklé nákupy, to bylo 5. července, když tam v obchodě uslyšel o nějakém létajícím disku a také to, že se nabízí odměna. Nikdo totiž v té době nevěděl, kam to spadlo. Brazel neměl zavedenu elektřinu ani nedostával noviny. Proto se až z rádia dozvěděl, co se stalo a že na svém ranči má asi trosky létajícího disku.
Lidé mu radili, aby šel za šerifem do kanceláře, která byla v Roswellu, nikoli v Coroně. Brazel tak učinil, ale to až 6. července. Šerif Wilcox zavolal na místní základnu a mluvil s majorem Jessem Marcelem. Prohlédl si malý kousek materiálu, který s sebou Brazel přinesl a zjistil, že je skutečně dost neobvyklý a že to zcela jistě není vzdušný balón.
Marcel pak instruoval velitele základny, plukovníka Williama Blancharda, aby si s sebou vzal úředníka z kontrašpionáže Sheridana Cavitta a aby zkontrolovali velké pole úlomků, které rančer Brazel objevil. V pondělí ráno, 7. července, si prohlédli pole úlomků, některé z nich posbírali, ale většinu z nich tam nechali a vrátili se dlouhou cestou do Roswellu. Marcel se však ještě po cestě zastavil doma a ukázal několik úlomků z trosek své ženě a synovi Jessemu juniorovi, který je nyní plukovníkem – pilotem a lékařem.
Druhého dne ráno, 8. července, Blanchard po shlédnutí zbytků trosek nařídil Jessemu, aby jeden kus vzal s sebou a letěl s B-29 na Wright Petersonovu leteckou základnu. Také nařídil Walteru Hautovi, aby vydal tiskové prohlášení, že u Roswellu havarovalo UFO. Haut říká:
„V úterý ráno, 8.6., jsem se dostavil na pravidelnou schůzku personálu v 7:30. Přítomen byl také plk. Blanchard, mjr. Marcel, pak kapitán kontrarozvědky Sheridan Cavitt, plk. James J. Hopkins – operační důstojník….. Po stole byly rozloženy kusy trosek. Nepodobaly se žádnému materiálu, který jsem kdy viděl. Kousky, které se podobaly kovové fólii nebo tuhému papíru byly však extrémně pevné a měly po celé své délce neobvyklé značky a muži si je předávali z ruky do ruky a každý vyjadřoval své mínění. Nikdo z nich nebyl schopen tyto úlomky identifikovat. Přibližně v 9:30 zavolal do mé kanceláře plukovník Blanchard a nadiktoval mi prohlášení pro tisk o tom, že máme v držení létající disk, který byl nalezen na ranči severovýchodně od Roswellu a že Marcel letí s tímto materiálem do nejvyššího štábu. Měl jsem doručit tuto zprávu do rozhlasových stanic KGFL a KSWS a do novin Daily Record a Morning Dispatch.“
«
«
Generál Roger Ramey, tedy Blanchardův velitel, zavolal do D.C. generála Clementse McMullena, který nařídil přímo Rameymu, aby poslal vrak do D.C. s jedním ze svých kurýrů a aby setřásl tisk jakýmkoli možným způsobem. Řekl mu, aby o tom již nikdy nemluvil. Když Marcel přijel, generál Ramey jej instruoval, aby nic neříkal.
«
Dementi původní zprávy a projekt Mogul
«
Krátce nato, 9. července, generál Ramey na příkaz generálmajora Clementse MacMullena z Pentagonu vydává dementi původní zprávy a sděluje tisku, že šlo o meteorologický balón Mogul. Na případ je vydán režim „beyond top secret“ (volně přeloženo: více jak přísně tajné). Udělaly se fotky jiných trosek a krycí příběh byl ve Fort Worth na světě za pár hodin – nikoli tedy v Roswellu.
Ramey si totiž do své kanceláře nechá rychle dopravit zbytky takového balónu a zve fotografa místních novin, Jamese Bonda Johnsona, aby balón nafotil a uveřejnil v novinách. Jenže vedle snímků jsou také jakési neotevřené balíky, patrně původních trosek.
Dále se uvádělo, že domnělá těla u vraku byly obyčejné testovací figuríny. Avšak podle několika badatelů žádné figuríny se až do roku 1953 neshazovaly, a to dokonce ani později. Navíc tito testovací panáci jsou 1,8 metrů dlouzí, zatímco roswellská těla měla měřit cca. 1,2 – 1,3 m. Fotografie trosek však dělal i jiný fotograf – Irving Newton, který byl rotmistrem letectva. Vybavuje si, že ho tenkrát někdo volal z kanceláře generála Rameye, aby tam přišel.
„Byl jsem zaveden do generálovy kanceláře nějakým poručíkem nebo plukovníkem, nevím…, který mi řekl, že se v Novém Mexiku nalezl létající talíř a že ho mají v jeho kanceláři. Povolali mě jako odborníka na vzdušné balóny, abych se na to podíval. Ihned, jak jsem tam vstoupil, zasmál jsem se a zeptal se, zda to, co leží na zemi, má být létající talíř. Řekli mi, že ano. Domníval jsem se, že je to balón s cílem typu RAWING. Dělal se z gumy a vypouštěl se do výšky asi do 15 metrů a radar měl odrážet světlo. Když jsem byl v kanceláři, pořizoval fotografie major Marcel, generál Ramey, já a ještě někdo další.“
Balóny Mogul měly zachytit jakékoli jaderné testy, které by měli dělat Rusové. Kritikům však nezáleží na tom, že Rusové až do roku 1949 nedělali žádné jaderné testy, tedy až za dva roky po incidentu v Roswellu. Balón Mogul, let č. 4, o kterém kritici tvrdí, že byl oněmi úlomky na Brazelově ranči, byl podle diáře jednoho z vědců zrušen kvůli mrakům, což také potvrdily meteorologické zprávy té doby. Inženýr balónů Mogul, Charles Moore, tvrdil, že let č. 4 byl sledován až do okamžiku, kdy byl zrušen kvůli počasí. Navíc vypočítal, že dráha letu by se odehrála daleko od místa nálezu úlomků a Brazelův ranč by balón minul o 30-130 km.
Vnucují se otázky
Byl by tenkrát špičkový vojenský zpravodajský důstojník, major Jesse Marcel, požádán, aby jel asi 100 km od základny s operačním důstojníkem CIC, kapitánem Sheridanem Cavittem, aby obhlédli situaci na ranči kvůli balonu? Co to muselo být za balon, když Air Force mění několikrát své prohlášení? Budou tito důstojníci sbírat trosky obyčejného balonu? Uzavře armáda celý prostor kvůli balonu? Nechá armáda Brazela několik dní ve vazbě, aby neovlivňoval svědky jen kvůli balonu?
Přicházejí svědci
«
«
Majitel roswellského pohřebního ústavu, Glenn Dennis, vypovídá
„V Roswellu jsem vlastnil pohřební společnost, kterou jsem zdědil po rodičích. Do celé záležitosti, nazývané „Roswellský incident“, jsem se připletl, když mi telefonovali z vojenské márnice na nedaleké letecké základně, a to bylo 7. července 1947. Ptali se mě, jestli nemám nějaké rakve pro děti. Zhruba 110 cm velké, hermeticky uzavřené. Řekl jsem, že nejmenší máme ve velikosti 150 cm. Pak se zeptal kolik jich máme na skladě. Já řekl, že jednu mám ve skladu a jednu ve výloze. Zeptal se mě, za jak dlouho jich mohu udělat víc. Řekl jsem, že kdybychom zavolali texaskou společnost na výrobu rakví v Amarillu, vzdáleném 200 mil, mohli bychom je mít do šesti hodin do rána zde. Zvědavě jsem se zeptal: „A co se děje?“ Hlas v telefonu mi oznámil: „Máme tu právě konferenci o otázkách budoucnosti, v případě, kdyby se něco stalo, budeme takové rakve potřebovat.“
Pak chtěl vědět něco o konzervovací látce, jaké obsahuje chemikálie atd. Pak volali znovu, abych s nimi jel k nějakému případu letce, který se zranil na motorce. Zavezl jsem ho na základnu. Na příjezdové cestě hlídkovali dva příslušníci vojenské policie. Když jsme došli k ošetřovně první pomoci, všiml jsem si, že zadní dveře ambulance jsou otevřené. Ze zvědavosti jsem tam nahlédl. Viděl jsem něco, co vypadalo jako půlka velké kánoe, opřená o stěnu hned u otevřených dveří. Bylo to asi 3 metry vysoké. Kolem celé té věci byly na podlaze rozesety kusy úlomků. Byly ostré a připomínaly střepy rozbitého skla. Některé z těch věcí, i „kanoe“, vypadaly jako ocel tavená při vysokých teplotách. Postupně to měnilo barvu od jasně světlé přes červenou do hnědé až k černé. Na vnějším okraji byly nějaké značky. Byly asi 20 cm velké, tmavší než pozadí a zjevně úmyslně vyražené. Ty symboly připomínaly egyptské hieroglyfy. Se zraněným vojákem jsem došel na ošetřovnu, kde byli nějací důstojníci a kapitán, došel jsem k němu a zeptal se ho: „Pane? Vypadá to, že tu narazilo letadlo, mám se na to připravit?“ Zpražil mě hrozným pohledem a řekl: „Kdo sakra jste?“ Přivolal dva příslušníky vojenské policie a nařídil jim, aby mě odvezli zpět do města. Vyhrožoval mi, že o ničem, co jsem tady viděl, nesmím s nikým mluvit.“
Zdravotní sestra z Nemocnice svaté Marie
«
«
„Šla jsem ten den do služby, ale zjistila jsem, že všechen pravidelně ošetřující personál se nesmí hlásit do služby. Šla jsem tedy do Nemocnice svaté Marie, kde jsem ve svém volnu dělala dobrovolnickou práci na pediatrickém oddělení.
Šla jsem do nemocnice jako obvykle a z výdejního skladu fasovala materiál. Objevili se tam dva lékaři v chirurgických maskách. Viděla jsem dva chirurgické vozíky. Byla na nich dvě potlučená těla v plastikových pytlích. Z nich se šířil tak hrozný zápach, jaký jsem jaktěživ necítila. Lékaři říkali něco o tom, že je zápach toxický. Lékaři naznačili, že chtějí, abych jim pomohla. Řekli, že si budu dělat poznámky: ‚Budete zapisovat to, co se tu odehrává.‘
Napsala jsem všechno, co mně řekli, když vyšetřovali tělo. Ty doktory jsem nikdy předtím neviděla. Byla tam dvě těla, jedna ruka byla oddělena od jednoho z těl a lékaři ji převrátili dlouhými chirurgickými kleštěmi.
Ruka měla pouze čtyři prsty. Na konečcích prstů měla malá bříška s něčím, co vypadalo jako drobné přísavky. Ústa měly bytosti malá, byly to jen štěrbinky velké asi pět centimetrů. Neměly zuby, pouze kus tkáně, která vypadala jako chrupavka. Pozornost doktorů upoutalo, že bytosti měly pouze ušní kanál bez ušních boltců. Nos byl dutý, se dvěma otvory, ale žádnou přepážkou. Oči byly velké a hluboko ponořené, takže se nedalo říci, jak vypadaly. Hlavy byly nadměrně velké a lékaři si všimli, že struktura lebky byla rozměrná asi jako u novorozeněte.“
Rančerův syn Bill Brazel
„Bydlel jsem v Albuquerque a jednoho rána si koupil místní noviny. To, co na mě zíralo z novin, byla fotografie mého otce Maca Brazela. Dozvěděl jsem se, že otec je zadržován v ochranné vazbě na základně v Roswellu. Otec potkal Boba, starého přítele, který byl místním policistou. Otec Bobovi jako prvnímu řekl, aby kontaktoval leteckou základnu. Zavolali si ho a vyslýchali nějací vojenští specialisté. Chtěli po něm, aby přinesl ty kousky podivného materiálu, co našel. Otec jim to předal.
O několik měsíců později mě táta zavedl na místo, kde objekt havaroval. Byl to kopec se stupňovitým svahem. Nebyl vysoký ani příkrý. Byla tam stále stopa po srážce, která se táhla asi 200 metrů. Na první pohled bylo jasné, že to muselo letět pěkně rychle, než to dopadlo na zem. Nakonec jsem našel několik kousků a částí zpolovic pohřbených v zemi vlivem silných dešťů. Připomínalo to střepiny nebo snad třísky, nevím jak to popsat. Mělo to světle hnědou barvu. Vypadalo to jako cínová fólie anebo staniol, ale nic z toho to nebylo. Když jsem to našel, zmačkal jsem tu věc a strčil do kapsy. Vyndal jsem to až na stanici, kde jsem to položil na pracovní stůl a ono se to za několik minut zase samo narovnalo. To mě zarazilo. Znovu jsem to v dlani zmuchlal, položil na stůl a ta zatracená věc se zase sama narovnala.
Našel jsem také nějaké kusy, které vypadaly jako lanko rybářského prutu. Nebyla to struna ani drát, a co více, nedalo se to zničit. Ty střípky, které jsem našel, vypadaly zase jako kousky světlého dřeva, ovšem nedalo se to ořezávat ani spálit. Všechno se mi vešlo do krabičky od cigaret. Za šest měsíců, co jsem na místo havárie chodil, jsem toho ovšem moc nenašel. První, co se stalo, bylo, že se u ranče objevilo vojenské auto z velitelství a nějací úředníci se domáhali všech těch kousků, co jsem našel. Řekli, že to potřebují v zájmu národní bezpečnosti. Dal jsem jim vše – tak jako tenkrát můj táta. Až do té doby mně nikdo nevyhrožoval.
Vše začalo až po roce 1985, kdy mi zavolal nějaký chlap a řekl, že je z FBI. Varoval mě, abych s nikým o ničem nemluvil. Prohlásil, že by mě mohli uvěznit. Také naznačil, že mě přijedou vyslechnout. Raději jsem jim slíbil mlčenlivost, abych měl od nich pokoj.“
Další svědectví
Svědeckých výpovědí je však ještě celá řada. Dcera hasiče Frankieho Rowea, které bylo tenkrát 12 let, vypráví, jak to s jejím otcem zatřáslo, když dorazili na místo, kde mělo původně spadnout nějaké letadlo:
„Byl to létající talíř. Dva členové posádky mrtví, ale jeden stále žil. Byli to malí lidé…“
Dcera šerifa George Wilcoxe vypráví:
„Nevím, proč to Brazel donesl na stanici. Přinesl to v krabičce od cigaret. Vypadalo to jako nějaká fólie z čokolády. Dalo se to zmuchlat v ruce a pak se to samo narovnalo. Brazel mi řekl, že viděl velký černý kruh spálené trávy o rozloze přibližně fotbalového hřiště, ale protože to bylo v noci, víc toho neviděl, a tak se vrátil. Ráno tam s ním jel, ale vojáci již stačili zablokovat celou oblast. Nikomu nedovolili se tam přiblížit.“
Dcera mechanika Ervina Boyda ze základny vypráví, co říkal otec:
„V roce 1947 se tu zřítila vesmírná loď. Udělal jsem si tenkrát zrovna kuřáckou přestávku u hangáru. Bylo vedro a dveře byly otevřené na obou koncích budovy. Právě jsem vyšel ven si zapálit, když jsem uviděl skupinu mužů a vozidel, jak se vřítila do hangáru. Podivil jsem se, co se to děje, když jsem si všiml několika mužů, jak nesli něco, o čem jsem se zprvu domníval, že je to tělo dítěte a sám sebe jsem se ptal, proč je neodvezou do nemocnice. Procházeli těsně kolem mě a já pohlédl dolů na nosítka a pochopil, že to, co nesou, určitě není z tohoto světa.“
«
Závěr
Je tedy otázkou, zda česká média hlavního proudu jsou o tomto případu tak neinformovaná, anebo prostě dostala příkaz od nějaké zpravodajské služby trvat na dezinformační verzi o meteorologickém balónu.
Text: Karel a Dana Rašínovi – 2015; www.exopolitika.cz
«
Více také zde:
https://www.exopolitika.cz/roswell-fakta/883
https://www.exopolitika.cz/majitel-roswellskeho-pohrebniho-ustavu/886
https://www.exopolitika.cz/svedkove-z-roswellu-hasicova-rodina/889
https://www.exopolitika.cz/mechanikova-dcera/892
https://www.exopolitika.cz/ranceruv-syn/895
https://www.exopolitika.cz/serifova-dcera-phyllis-mcguire/898
https://www.exopolitika.cz/roswellsti-fotografove-ze-zakladny/1779
https://www.exopolitika.cz/recenze-knihy-den-po-roswellu/2416
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.